Fenomén hry mezi mužem a ženou

Ne touchez pas la hache Jacquesa Rivetta

Ne touchez pas la hache Literatura má proti filmu tu výhodu  dokáže rafinovaně pracovat s časem. V jednom syntagmatu se může objevit několik časových rovin, odkazujících k různým vrstvám vyprávění. Film sice dokáže svázat různá časová určení do jednoho záběru, ale činí tak s vědomím určité konvence, vzešlé právě z literatury. Vzpomeňme brilantní analýzu Proustova literárního monumentu od Gérarda Genetta ž jasně ukázal, nakolik je jazyk spjat s časovými indexy a jak dokáže vytvářet naprosto plynulé přechody mezi mnoha různými časovými rovinami. Film je v tomto směru odkázán právě na významy, vizualita má svá pravidla á lze samozřejmě porušovat, ale v každém případě se z nich musí vycházet. Literární „tehdy“ či „později“ obsahují značnou potencialitu vzhledem k interpretaci, v rámci jednoho syntagmatu lze kombinovat nejen různá časová určení, ale i různé zdroje těchto informací. Základem je hra: s významy a s jejich potenciálním naplněním.

Zatím poslední film Jacquesa Rivetta Ne touchez pas la hache (Don't Touch the Axe nebo The Duchess of Langeais) je adaptací literárního díla Honoré de Balzaca é je součástí jeho monumentálního plánu zachytit komedii lidského života: v tomto konkrétním případě života v Paříži v době tzv. Restaurace. Rivette přitom vytvořil dva základní rytmy svého díla: využil literární předlohy k určité narativní funkci, spočívající na představě komentáře a hry (rytmus významu) a zachytil – jak je u něj zvykem – určitý časový úsek (rytmus trvání) jako synekdochu určité epochy. Výsledkem je více jak dvou hodinové vyprávění o zvláštní hře dvou postav, Antoinette de Langeais (Jeanne Balibar) a Armanda de Montriveau (Guillaume Depardieu), spočívající na vzájemném soupeření „v lásce a nenávisti“ a využívající k tomu snad všech konvencí a pravidel tehdejší společenské smetánky. Projevuje se tu taktéž Rivettova cinefilie odkazující hned na několik uměleckých kontextů (film, divadlo, výtvarné umění atd.). Rivette opět zvolil pomalé tempo, vycházející z důsledného zájmu o fenomén trvání é je narušováno jen vpády „literárních významů“ posouvajících filmový děj po časové ose vyprávění. Kombinace obrazu-slova („psaného, románového) vytváří zvláštní napětí, sklouzávající tu do komična, tu do tragiky. Je-li zpočátku Antoinette chladnou a vypočítavou protivnicí emotivního a zkušeného Armanda, v průběhu filmu dochází hned k několika změnám, při kterých jsou jednotlivé role přerozdělovány podle pravidel kurtoazní dramatiky.

Ne touchez pas la hache

Antoinette, zasažená historií významu svého jména, „hraje“ zpočátku a podle pravidel výtvarného umění tragiky hru na nevinnost a tajemství. Film se tu střetává s uměleckou tradicí a vypráví svůj příběh o lidské komedii.

Celý příběh je literárně rámován významovou rovinou hledání – Armando pátrá po své životní lásce po tom  ji ztratí díky své hře na tajemství, příběh vzájemného soupeření obou protagonistů je tedy v podstatě retrospektivním pohledem na minulost dvou lidí. Vyprávění zde odkrývá svou minulost.

Rivette se nebojí komponovat své sekvence svým způsobem „literárně“ (zní to podivně, ale vystihuje to podstatu daného fenoménu); kamera tu v prvním plánu jen přizvukuje literárnímu vyprávění  ho v plánu druhém odsoudila do role statisty v etymologickém slova smyslu: film jako médium vytváří fikci á svými zákony a pravidly nejen ovlivňuje skutečnost, ale také ji v podstatě vytváří.

Ne touchez pas la hache

Oblíbený Rivettův proces kresby (dotažený k dokonalosti v jeho filmu La Belle Noiseuse) je konfrontován se „skutečnou“ podobou daného objektu:

Ne touchez pas la hache

Umění zde napodobuje filmovou skutečnost – fikce hraje hru „na skutečnost“.

Jacquesa Rivetta je třeba si vážit jako originálního umělce  poslední film mě ale osobně příliš neoslovil. Dává sice mnoho podnětných věcí k úvaze, ale chybí mu prostá a v umění tak obtížně stvořitelná věrohodnost. Obávám se  tu myšlenka a znalosti zvítězily nad prostou touhou vyprávět.

Jacques Rivette

Ne touchez pas la hache, Francie 2007
Režie: Jacques Rivette
Scénář: Pascal Bonitzer, Christine Laurent, Jacques Rivette podle "La duchesse de Langeais" Honoré de Balzaca
Kamera: William Lubtchansky
Hudba: Pierre Allio
Střih: Nicole Lubtchansky
Hrají: Jeanne Balibar (Antoinette de Langeais), Guillaume Depardieu (Armand de Montriveau), Michel Piccoli (Vidame de Pamiers), Bulle Ogier (Princesse de Blamont-Chauvry) ad.
137 min.