Biofilmografie

1. března 1928 – v Rouenu se v rodině lékárníka Rivetta narodil syn Jacques.

1938 – Rivette pro sebe objevuje film. Na rodinném výletě v Paříži vidí původní verzi My Man Godfrey Gregory La Cavy.

40. léta – z Rivetta se stává vášnivý čtenář. Znovu pročítá knihy Blanchota, Bataillea, Leirise, Paulhana, mnohé pasáže zná nazpaměť.

1946 – čtení deníku Jeana Cocteaua z natáčení Krásky a zvířete pro sebe později Rivette pojmenuje jako iniciační. Ukáže mu, v čem spočívá podstata režie – v zápase o ovládnutí prostoru před kamerou ý se postupně mění v tvůrcovu osobní vizi. Započíná se období cinefilie: Rivette shlédne i několik filmů denně. K základním patří Bressonovy Dámy z Bouloňského lesíka, Renoirovy Pravidla hry, Wellesův Občan Kane a Hitchcockův Ani stín podezření.

1947 – Rivette se aktivně zapojuje do hnutí filmových klubů. Podílí se na programu, uvádí filmy, řídí debaty.

1949 – Rivette natáčí svůj první film – krátkometrážní Aux quatre coins. Na konci roku se stěhuje do Paříže. Připravuje se na zkoušky na IDHEC. Setkává se s okruhem pařížských cinefilů.

1950 – Rivette publikuje svůj první oficiální článek Již nejsme nevinní v Bulletin du Ciné-Club du Quartier Latin vedeném Mauricem Schérerem, alias Ericem Rohmerem. V Cinémathèque Française vyhledává hlavně projekce filmů němé éry – toho ztraceného věku filmové nevinnosti.
Schérer, Rivette, Douchet, Domarchi a spol. zakládají v Royal Saint-Germain časopis La Gazette du cinéma.
Rivette natáčí Le Quadrille. Producent: Jean-Luc Godard.

1952 – Le Divertissement.

1953 – Rivette poprvé přispívá do Cahiers du cinéma (20. číslo) textem o Borisovi Barnetovi.

1954 – Rivette je kameramanem a střihačem Rohmerova filmu Bérénice podle E. A. Poea. Stojí rovněž za kamerou prvního Truffautova filmu Une visite.

1955 – Dopis o Rossellinim.

1956 – Le Coup du berger. Na scénáři se podílejí Charles Bitsch (jinak Rivettův kameraman), Truffaut a Chabrol, kteří ve filmu také hrají. Asistenta dělá Jean-Marie Straub. Sám Rivette v průběhu let asistuje Jeanovi Renoirovi nebo Jacquesovi Beckerovi.

Le Coup du berger 1958 – začátek natáčení dlouhometrážního Paris nous appartient é se kvůli problémům s financováním protáhne až do roku 1960. Film vstoupí do distribuce až v prosinci 1961. Ačkoli je tedy Rivette druhým filmařem nové vlny ý se pokusí o dlouhometrážní formát (po Chabrolovi)  snímek se dostane k publiku dlouho po filmech Truffauta, Godarda či Resnaise – tedy v době, kdy nadšení široké veřejnosti z nového hnutí začne pomalu vyprchávat. Rivettův znepokojující obraz Paříže požírané paranoiou rovněž nezapadá do optimistické nálady sixties.

1961 – Rivette píše polemický článek o Kapò Gilla Pontecorva.

1961 – 1965: Rivette střídá v šéfredaktorském křesle Cahiers Rohmera. Časopis se otevírá novým přístupům k filmu (sémiotika, strukturalismus, politická interpretace), stejně jako nastupujícím modernistickým trendům (Chytilová, Makavejev, Skolimowski, Straub ad.).

1966 – adaptace Diderotovy Jeptišky s Annou Karinou v hlavní roli vyvolá skandál. Film je téměř na dva roky zakázán. Natáčení dokumentu Jean Renoir le Patron.

1968 – L´Amour fou je prvním výrazným příklonem Rivetta k improvizaci.

1969 – poslední článek pro Cahiers: recenze na Dieu a choisi Paris Gilberta Prouteaua.

1970 – mezní experiment: dvanácti a půl hodinové Out 1: Noli me tangere. „Rivette pod sebou podpálil zemi“ (Johanthan Rosenbaum). O rok později jde do kin zkrácená verze (260 min.) Out 1: Spectre.

1973-1974 – Célina a Julie si vyjely na lodi, „nejvíce inovativní film od Občana Kanea“ – alespoň podle Davida Thomsona.

1976 – započíná se série Scény z paralelního života druhým dílem Duelle. Třetí část Noroît má premiéru o půl roku později. Úvodní Příběh Marie a Juliena až v roce 2003. Natáčení se sice rozeběhlo v roce 1975 s Leslie Caronovou a Albertem Finneym v hlavních rolích, ale bylo po třech dnech zastaveno. Film Rivette nakonec realizoval s Emmanuelle Béartovou a Jerzy Radziwilowiczem.

1978 – snad nejméně známý Rivettův film Merry-Go-Round. Do kin se dostane až v roce 1983.

1980 – natáčení celovečerního Le Pont du Nord a středometrážního komentáře k němu Paris s´en va.

Le Pont du Nord 1983 – první spolupráce na scénáři s Pascalem Bonitzerem: L´Amour par terre.

1985 – Hurlevent – volná adaptace prvních kapitol Bouřlivých výšin.

1988 – návrat na výsluní: La Bande des quatre.

1990 – Claire Denisová snímá dlouhé denní a noční rozhovory mezi Rivettem a Sergem Daneym pro slavnou řadu Cinéastes de notre temps.

1991 – Rivettovo největší profesní ocenění: Velká cena v Cannes pro Krásnou hašteřilku. Ve stejném uvedena i alternativní verze Divertimento.

1994 – Rivettův obraz národní světice Jeanne la Pucelle, koncipovaný do dvou dílů.

1995 – Rivettovo pojetí muzikálu: Haut Bas Fragile. Plus kratičký příspěvek Une aventure de Ninon do kolektivního snímku Lumière et compagnie.

1997 – Rivettovo pojetí thrilleru: Secret Défense.

2001 – nejpopulárnější Rivettův film: Kdo ví.

2007 – návrat k Balzacovi: Nesahejte na sekeru.

Uspořádal Jan Křipač