Tři pohřby a jeden křest

Tři pohřby Tommyho Lee Jonese

Na hranicích mezi Texasem a Mexikem se dějí věci … ačkoliv se tam vlastně neděje nic.

Mladý, arogantní hraničář Mike Norton omylem zastřelí mexického kovboje Melquiada Estradu. Melquiadův nejlepší přítel, Pete, unese vraha, donutí ho vykopat již pohřbené tělo a to pak společně vezou pohřbít do Mexika. Jejich cesta se pozvolna proměňuje v pouť za vykoupením.

Melquiades kdysi Petovi popsal svůj malý ranč kdesi v horách, kde žije jeho žena a tři děti, na něž už pět let může vzpomínat pouze díky malé ohmatané fotografii. Takový je úděl Mexičanů, jimž se podaří dostat přes hranice a najít si ve Státech práci načerno. Poprosil Peta  - v případě jeho smrti - dopravil tělo právě tam.

Tři pohřby Je na divákovi  se rozhodne interpretovat cestu nesourodé trojice (Pete  vězeň Mike a rozkládající se Estradova mrtvola). Brzy je však zřejmé  režisérovi Jonesovi (a scénáristovi Arriagovi) rozhodně nešlo o natočení pouhé moderní westernové variace. Jejich nenápadný filmový skvost je mnohovrstevnatým dílem. Někdo v něm může se zalíbením sledovat další z řady filmových zobrazení odlišného plynutí času na malém městě (srovnejme například s nedávnou Soderberghovou Bublinou). Jiní zase ocení zachycení cesty do vlastního nitra  v druhé půli filmu podnikají nejen oba hlavní hrdinové, ale svými činy vlastně pomáhají učinit totéž i ostatním zúčastněným (servírka v malém bistru, Mikova žena, i Coenovsky neaktivní šerif). Krom toho lze film vnímat taktéž coby sondu do života na obou stranách hranice (což je mimochodem téma ého se různou formou dotkli ve svých následujících filmech jak scénárista Arriaga (Babel), tak Tommy Lee Jones ve filmu Tahle země není pro starý). V Jonesově filmu však hranice hraje mnohem významnější úlohu, než pouhou bariéru mezi dvěma státy. Spolu s Arriagou postihují v drobných detailech podobnosti života na obou stranách hranice. To samé líné posedávání u kafe v malých barech, sledování totožných seriálů v televizi…to jsou jen dokreslující drobničky v tomto náhledu na svět kolem ostře střežené hranice. Na roveň se obě strany dostávají především díky obdobným motivům iluzorních lásek Melquiadese a Peta, či skrze konflikt Mika s převaděči (Mike při jednom zásahu v úvodu filmu přerazí mexické běženkyni nos, ona mu totéž provede v závěru filmu doma v Mexiku).

Mnoha tématickým rovinám Jonesova filmu však dominuje onen neobvyklý vnitřní „souboj“ Peta s Mikem. Pete  zdánlivě se ženoucí za pomstou, zapříčiní Mikův přerod z bezcitného mladíka v člověka ý je schopen zcela upřímného pokání a začíná vnímat svět i lidi kolem sebe.

Dalším stěžejním tématem je kontrast iluze a představivosti, potažmo nakládání s nimi: Pete se spolu se servírkou Rachel pravidelně ujišťují o vzájemné (byť cizoložné) lásce, ale když jí požádá o ruku, ona odmítá opustit svého muže. Jediná šance mladé Lou Ann  uniknout z městské (i citové) nudy  buď počítačová hra, nebo zálet. Mexičané se stále dokola marně snaží dostat přes hranici, hraničáři se je znovu a znovu pokoušejí chytit, aniž by stáli o jakýkoliv konflikt, neboť dobře vědí  obrovské území kolem hranice je ve skutečnosti strašlivě maličké. Syntézou všeho je vyvrcholení filmu - Melquiades básnil o své rodině a ranči kdesi v Mexiku, ale Pete nic takového nenajde… Rozhodne se zhmotnit Melquiadesovo snění a spolu s Mikem postaví „ranč“ v rozvalinách kdesi v poušti. Dochází tak ke krásnému propojení reálného fantaskna tak typického pro Latinskou Ameriku se zatvrzelostí přímých chlapíků z amerických westernů… Pete konečně může pohřbít nejlepšího přítele, tak jak mu to slíbil, a zanechává na místě nového, živého člověka.

Z předchozích řádků je zřejmé  důležitou složkou filmu byl scénář Guillerma Arriaga. Vedle komplikovaných mozaikách osudů é pokaždé tvoří strukturu jeho (slavnějších) scénářů k Iňáritovým filmům, působí Tři pohřby až očistně prostě, přímočaře a přitom jsou dle mého soudu daleky určité povrchnosti scénářů k posledním Iňáritovým filmům1. Ani v případě Tří pohřbů se Arriaga narativního experimentování zcela nevzdal, když v první půli „mate“ střídáním dvou pohledů hlavních postav proti logice časové posloupnosti2. Do toho navíc zařazuje postupně se rozšiřující retrospektivu Melquiadesovy smrti a později opakované Petovy vzpomínky na něj. Tyto drobné formální hrátky s narativem však nikterak nerozmělňují hloubku obsahu, ani nepůsobí samoúčelně (jako třeba mozaika v 21 gramech). Síla Arriagova scénáře tkví – vedle výtečně vykreslených charakterů hlavních i vedlejších postav – především v jeho mnohovrstevnatosti, nedořečenosti a otevřenosti různým diváckým interpretacím, aniž by se z něho vytrácelo jednoznačné, hluboce lidské poselství o síle přátelství, o nutnosti plnit dané sliby a o obrodném účinku pokání.

Tři pohřby Hlavní hvězdou filmu ale není silný (a přitom tak krásně minimalistický) Arriagův scénář, výtečná kamera či obdivuhodné herecké výkony, nýbrž Tommy Lee Jones v roli takřka debutujícího režiséra. Natočil svůj film prostředky adekvátními duchu tématu, scénáře i prostředí, v němž se děj odehrává. Bezdějovost a onu horkem podpořenou apatičnost času i postav zdůrazňuje jednak často vkládanými statickými záběry, ale také rozšiřováním zobrazovaných situací o – z hlediska vyprávěného příběhu – zcela nepodstatné „prology“. (Např.: když Mike se svojí ženou kupují dům, sledujeme nejdříve redundantní telefonický rozhovor prodávajícího, teprve po jeho skončení se dostane na prodej domu, a tak podobně. Tento princip je částečně implikován již v úvodní scéně filmu, kdy se hraničáři, kteří naleznou Melquiadesovu mrtvolu, zabývají původně střelbou na kojota.) Takto rozšířené scény dodávají filmu potřebnou atmosféru „pomalosti“, zároveň se těmito podprahově vyvolávanými pocity očekávání nenápadně buduje vnitřní napětí. Jones rovněž uvážlivě pracuje se střídáním rytmu: V první půli si pomáhá prokládáním postupných retrospektiv, týkajících se tragické Melquiadesovy smrti, či akčními vsuvkami z prostředí hraničářů. V části druhé zase pravidelně střídá záběry úmorného putování dvou mužů s dynamickými, dramatickými epizodami (pád koně, pokus o útěk, přebrodění řeky, mstící se mexická „léčitelka“). Podobně oživujícími jsou i pravidelně zařazované úsměvné drobničky ze života na obou stranách hranice (Mexičané u televize vprostřed pustiny apod.), stejně jako prvky bizarního, až černého humoru, spojené především se zhoršujícím se stavem Melquiadesovy mrtvoly.

Netřeba mluvit o výtvarně působivých záběrech (kamera Chris Menges), fotogenické a atmosférické prostředí dusného amerického jihozápadu snad ani nelze nasnímat jinak. O to větší škoda  se Tři pohřby zařadily do početné skupiny filmů é se v Čechách pohříchu dostaly pouze do DVD distribuce, nikoliv na plátna kin. Ale buďme povděčni alespoň za to. Tři pohřby jsou totiž nenápadnou filmovou perlou á v sobě spojuje hluboce lidskou výpověď, rafinovaný scénář, působivou výtvarnou atmosféru, pozoruhodné výkony herců a především režijní zrození Tommyho Lee Jonese. Vlastně se nejedná přímo o zrození, neboť Jones má již na svém kontě jednu práci pro televizi3. Dá se ale s jistotou říci  Tři pohřby jsou jeho nadmíru vydařeným režijním křtem.

Tři pohřby / Tři hroby (The Three Burials of Melquiades Estrada, USA, Francie 2005)
Režie: Tommy Lee Jones
Scénář: Guillermo Arriaga
Kamera: Chris Menges
Hudba: Marco Beltrami
Střih: Roberto Silvi
Hrají: Tommy Lee Jones (Pete Perkins), Barry Pepper (Mike Norton), Julio Cedillo (Melquiades Estrada) atd.
HCE 121 minut


Pozn.:

  1. Mám na mysli přílišné tlačení na „citovou pilu“ u jeho 21 gramů či určitou vykonstruovanost Babelu (zapojení epizody s japonskou hluchoněmou dívkou). [zpět]
  2. Arriaga pravidelně střídá úhly pohledu Peta (od okamžiku nalezení Melovy mrtvoly) a Mika (naopak již od jeho příjezdu do města, kde získal práci hraničáře, až po osudný výstřel). [zpět]
  3. Western The Good Old Boys z roku 1995. [zpět]