Kritika

Již od Hitchockovy éry platí  když se chce britský režisér prosadit v Hollywoodu, musí natočit thriller nebo rovnou gangsterku. Britský kriminální thriller si zakládá na cynickém a suchém humoru, apolitičnosti, přítomnosti minimálně jednoho shakespearovského herce a přesně vyprofilovaném zloduchovi. Britští gangsteři si na rozdíl od amerických honáků dobytka zakládali na jisté kultivovanosti a způsobech, než svou oběť obtěžkají olovem, přesto je tu stín starého kontinentu, kde zatímco Američan hraje na sílu, Brit sází na svéráznost, podivínství a vynalézavost.

McDonaghův debut V Bruggách zapadá přesně do tohoto konceptu a  halí se do hávu pro filmové plátno neokoukané exotické lokace, vlámských Brugg é jakoby vypadly z Boschova obrazu. Dva britští gangsteři Ken (Brendan Gleeson) a Ray (Colin Farrell) dorazí do tohoto města pohádek na zaslouženou dovolenou po náročné akci. Jsou Vánoce a ve vyhledávaném turistickém centru jen prší. Zatímco Ken i přes nepřízeň počasí opěvuje krásu města, Ray se nudí. Klidný průběh dovolené naruší až telefonát jejich paranoidního šéfa Harryho (Ralph Fiennes) s nezvyklým požadavkem ý je směřován Kenovi ohledně Raye. Harry něco chce, a není to příliš hezké přání. Takto stručně lze shrnout děj filmu ý je pro diváka jistou sázkou na neznámého režiséra ý láká na neotřelost, vtip a herecké obsazení.

Původně divadelní dramatik McDonagh (autor např. oceňované Krásky z Leenane v rámci jeho tzv. Connemarské trilogie) zaujal před čtyřmi roky krátkometrážním filmem Six Shooter (2004). Brendan Gleeson v hlavní roli chlapíka Donnellyho na cestě z nemocnice, kde zemřela jeho žena, potká ve vlaku hledaného vraha. Tuto postavičku mladistvého delikventa (Rúaidhrí Conroy) definuje McDonagh, podobně jako psychopatického šéfa Harryho, charakteristickým používáním řeči á zrcadlí jeho posunutý žebříček hodnot. Podobně chladný a zásadový Harry vyžaduje po Kenovi během zmíněného telefonátu  mu přesně popisoval, kde se Ray, o kterém se chce bavit, nachází. Ken jej neuspokojí jednoduchými odpověďmi, musí je na Harryho žádosti i kontrolovat a ujišťovat jej o tom  Ray skutečně odešel z pokoje (komické je  Ray v pokoji vůbec není a Ken se musí vylhávat ze lži). Do v něčem podobné situace se dostává i postava Donnellyho v  Six Shooter. Mladý gangster terorizuje své okolí ve vlaku necitlivými dotazy, včetně těch na manželský pár ému zemřelo dítě, a podobné dotazy klade poté i Donnellymu ý se vrací od lůžka své nebožky.

V obou případech se jedná o vymezování si prostoru a získávání pozornosti okolí pomocí řeči a slov é ovládají vše  se nachází v dosahu zraku nebo sluchu. Řeč je pro McDonagha základním charakterizačním prvkem zloduchů (podobně jako u Scorseseho), v jejich podání však dochází k inflaci jazyka vršením slov, opakováním nesmyslných příkazů stejným výrazivem a v závěru maskováním nekalých úmyslů veselými historkami. Myšlenky a slova spolu nesouzní, lhář maskuje úmysly za slova ž neodpovídají postatě těchto úmyslů, zloduch mění samotné zlé úmysly ve slovní teror. Obsedantní Harry vnucující vlastní zásady a preference svým podřízeným ž vnímá a lidsky definuje jen skrze reakce na své požadavky. Mladík z vlaku se zdánlivě žoviálně snaží navazovat kontakt se zbytkem osazenstva, vnucuje se, i přestože ho dotyční odmítají. Mladík reaguje vysoce necitelně, nejsou-li jeho nevhodné poznámky opětovány, dožene jednu z cestujících k sebevraždě. Jejich řeč se, i přes vtipné hlášky, brzy změní v nepříjemnou, děsivou a smrtící. To  zloduch zhmotňuje slovem  přání zabít, nejsou tu již žádné postranní myšlenky jako u lháře.

Pouze integrovaná osobnost jako je Ken, ač zabiják, se rozhodne tomuto teroru čelit (naopak v  Six Shooter s psychopatem sympatizuje, neb je sám na pomezí sebevraždy). Prvním vymezením je  skrze telefon pošle Harryho do jistých míst (zastaví jeho vymezování si prostoru) ž nadřízeného s psychopatickým chováním podnítí přijet do milovaných Brugg. Harry si na rozdíl od drzouna z vlaku zakládá na image anglického gentlemana ý si během výběru palných zbraní volí decentní pistoli s komentářem  chce „normální zbraň pro normálního člověka.“ Samozřejmě vše toto v McDonaghových rukou (v duchu Scorseseho poetiky) vzbuzuje smích, včetně Fiennesova koženého výrazu a omluv, proč oba kolegy terorizuje.

McDonaghův snímek plní to  slibuje. Jedná se o lehce nadstandardní zábavu s pečlivě vykreslenými charaktery a v atraktivním prostředí é se nesnaží být jen pouhou kulisou, ale elementem ý dotváří děj. Film je však stále dílem režiséra úspěšných krátkometrážních filmů, tuto scénkovitost a vycpávání děje odbočkami nepřekračuje. Důraz na pointu a finální souboj řeší McDonagh s důrazem na fascinaci smrtí a sebeobětováním se ž je přítomna i v Six Shooter. Finální sebeoběť působí jako mírně vynucený element že situace se dějově až tolik vyhroceně nejeví. McDonagh mění v závěru Bruggy na noční můru všech zúčastněných  místo, kde uvíznou, živí nebo mrtví. Rozhodně se k tomuto filmu rád časem zase vrátím. Budoucnost ukáže  McDonagh naloží se svým filmařským talentem.

Rudolf Schimera
schimera@fantomfilm.cz