Krve Páně se nedostává

Až na krev Paula Thomase Andersona

Po pětileté tvůrčí pauze od projektu Opilí láskou (Punch-Drunk Love, 2002), vyplněné pouze třemi krátkometrážními snímky (Matress Man Commercial, CouchBlossoms and Blood – všechny 2003), přichází scenárista a režisér Paul Thomas Anderson s novým celovečerním filmem. Svým v pořadí pátým snímkem Až na krev (There Will Be Blood) se zařazuje do seznamu amerických tvůrců ž čerstvá díla se zabývají odvrácenými stránkami lidské povahy a – nejen americké – společnosti (Ben Affleck – Gone Baby Gone, Ethan a Joel Coenovi – Tahle země není pro starý a další). Vznikl přitom vynikající počin ý je zajímavý po stránce obsahové i formální.

Příběh odehrávající se na přelomu 19. a 20. století sleduje vzestup Daniela Plainviewa (Daniel Day Lewis) ý se z chudého horníka pomalu vypracuje do pozice zámožného naftového magnáta. Na doporučení neznámého mladíka přichází společně se svým synem H.W. (Dillon Freasier) do chudého kalifornského městečka Little Boston  zde skoupil pozemky a rozjel svůj ambiciózní projekt těžby nafty a její levné přepravy k pobřeží pomocí ropovodu. Jeho plány ovšem naráží na řadu překážek, z nichž největší představuje osoba kazatele Eliho Sundaye ž si prostřednictvím víry místních obyvatel udržuje v městečku výraznou mocenskou pozici.

Až na krev je především filmem o člověku, lidské společnosti a vztazích é v ní panují. Člověk je zde presentován bez humanistických příkras  sobecká, podvratná bytost.

Postavy jsou osamělé, izolované, vztahy mají podobu souboje, akcentována je jejich snaha o osobní prospěch. O osud člověka zde bojují dvě instituce – obchod a církev ž jsou ironicky připodobněny k instituci božské a ďábelské (ze střetu pak vychází vítězně Daniel – ďábel, na jehož straně jsou také divácké sympatie). Až na krev přitom nepředstavuje odsudek náboženství (potažmo církve) či obchodu. Primárně mají obě instituce neutrální charakter, resp. mají potenciál přinést komunitě dobro. Až sekundárně se proměňují v mocenské struktury. Pokřivuje je lidský charakter, chamtivost, chtivost a sobecké zájmy mužů, kteří je řídí a kontrolují. V hovoru se neustále užívají výrazy jako bratr, přítel, děti, rodina, vzdělání. Slovně je neustále akcentována humanita a základní lidské hodnoty, v důsledku jde ale jedinec a jeho osud stranou (lidé umírající na vrtné věži) a zůstávají pouze ekonomické a mocenské choutky.

Až na krev Oba hlavní hrdinové jsou cílevědomí a manipulativní. Film se primárně zaměřuje na postavu Daniela (jedinečný výkon Daniela Day-Lewise, právem oceněný Oscarem za mužský herecký výkon v hlavní roli) a narozdíl od slabošského, chtivého Eliho líčí i jeho kladné stránky.

Daniel Plainview je uzavřený, cílevědomý a bezohledný ve svém jednání. Nedůvěřuje lidem, neboť dokáže vycítit jejich povahu a skutečné záměry. V průběhu let takřka ztratil schopnost spontánní radosti a citu (viz intimní scéna na pláži, kde rozmlouvá s bratrem o svých snech). Posledním pojítkem s lidskou společností jsou pro něj vztahy se synem a objeveným bratrem. Vztah k synovi je velmi komplikovaný a rozporuplný. Na jednu stranu Daniel vystupuje jako panovačný a přehlíživý otec ž zneužívá syna pro potřeby rodinného podniku a láká jeho prostřednictvím potenciální investory (výmluvná je už synova faktická anonymita, divák je seznámen pouze se zkratkou H.W.). Při havárii ropné věže, kdy H.W. přijde o sluch, se víc než o zraněného chlapce stará o osud vrtné věže a o mohutné ložisko ropy ž dříme pod povrchem. Na druhou stranu si ale stále zachovává určitou ryzost a vroucnost a je schopen otcovské lásky (po havárii následuje záběr, kdy Daniel leží u svého syna a starostlivě ho k sobě tiskne).

Vražda bratra, z něhož se vyklubal podvodník, a odchod syna do Mexika představují pro Daniela poslední kroky k osobní zkáze a definitivně v něm zabíjí dobré charakterové vlastnosti  lidskost. Ve finální konfrontaci s Eliem už figuruje spíše jako princip, představitel instituce než lidská postava. Nejprve donutí ožebračeného Elieho vykřičet kázání „Jsem falešný prorok, Bůh je podvod!“ Pak po knězi vystrašeně poskakujícím po bowlingové dráze symbolicky metá koule. „Já jsem spasitel, já jsem mesiáš,“ křičí, následně Eliho dostihne a ubije kuželkou. Scéna má v sobě satirickou složku, ale po chvilkovém komickém efektu naplno vyniká její hořkost, krutost a existenciální bezvýchodnost.

Po vizuální stránce dominují filmu dlouhé záběry, často se jedná o pomalé, táhlé jízdy efektně prohlubující prostor a dlouhá horizontální panoramata. Velké celky propůjčují filmu epičnost, pozvolná dynamika jízd pak prostorovou přehlednost a plíživé vnitřní napětí. Četné jsou boční nebo čelní nájezdy z celku na polodetail (např. tváře a ramen člověka stojícího uprostřed krajiny), dále pak použití prolínaček, zejména přechodů z bočního polodetailního záběru postavy na celkový záběr krajiny (symbolicky zdůrazňující vztah krajiny a jejích vůdčích osobností – Daniela a Eliho). Řada záběrů je utopena ve tmě a viditelné jsou pouze izolované světelné zdroje (zejména oheň) nebo slabě osvětlené kontury obličeje (zejména u postavy Daniela ž nese atributy ďábla – často je snímán ve tmě a v blízkosti ohně či požáru).

Až na krev

Film je doprovázen minimem hudby. Ta je často nemelodická až kakofonická a její přítomnost je velmi výrazná. Typický je motiv připomínající zvuk sirény ý je vázán na prvek blížícího se nebezpečí nebo právě probíhající katastrofální situace (např. požár vrtné věže). Anderson používá k vyvolání napětí kombinace dlouhých záběrů a absence hudby. U dramatických scén je hudba použita jako intro (viz úvodní scéna nehody ve stříbrném dole), čímž upozorňuje na blížící se hrozbu (siréna), či doprovází scény zkázy, kdy se situace vymyká kontrole.

Celkové ponuré vyznění filmu doplňuje absence scén ilustrujících práci a rozkvět komunity. Práce není vykreslena jako radostné budování nového světa (použitím obrazů spokojených pracujících lidí doplněných optimistickou hudbou), ale jako okamžik plný úsilí, napětí a potenciálního nebezpečí (scény jsou tiché, zdůrazněn je motiv nečekané hrozby, nebezpečí nehody ž může končit zraněním či smrtí). Závěrem se nelze nezmínit o významově poněkud ochuzeném českém distribučním názvu. Původní There Will Be Blood totiž v kontextu s myšlenkovým obsahem filmu zvýznamňuje slovo „krev“ a to ve dvojím, temně ironickém vyznění – jako krev Páně a krev lidskou. Jelikož se Boha nedostává, namísto přijímání krve Páně musí téci krev lidská.

Až na krev (There Will Be Blood, USA 2007)
Scénář a režie: Paul Thomas Anderson
Kamera: Robert Elswit
Hudba: Jonny Greenwood
Střih: Dylan Tichenor
Hrají: Daniel Day-Lewis (Daniel Plainview), Kevin J. O´Connor (Henry Brands), Ciarán Hinds (Fletcher Hamilton) ad.
Tomáš Zabilanský