Apichatpong Weerasethakul

(* 16. 7. 1970 v Bangkoku v Thajsku)

Filmový režisér, scenárista a producent Apichatpong1 debutoval v roce 1993 krátkým snímkem Bullet. Natáčení krátkometrážních filmů se věnuje do současnosti a na svém kontě už má okolo 25 snímků, včetně upoutávek a jiných zakázek pro filmové festivaly. První celovečerní film Mysterious Object at Noon (Dokfa nai meuman) natočil v roce 2000. Následovaly snímky Blissfully Yours (Sud sanacha, 2002), The Adventure of Iron Pussy (Hua jai tor ra nong, 20032), Tropical Malady (Sud pralad, 2004) a Syndromes and a Century (Sang sattawat, 2006). Na rok 2007 bylo plánované dotočení snímku Utopia.

V roce 1994 ukončil studia architektury na univerzitě Khon Kaen v Thajsku, poté navštěvoval filmová studia na Art Institute of Chicago, kde absolvoval v roce 1997. Do té doby už stihl natočit 6 krátkých snímků. V roce 1999 založil vlastní produkční společnost Kick the Machine á se zaměřuje zejména na experimentální filmy é se jen málokdy objeví v programech kin a festivalů mimo Thajsko. To ovšem neplatí pro Apichatpongovu tvorbu. Počínaje snímkem Blissfully Yours (2003) je pravidelně zván do Cannes, kde už získal i několik ocenění. Pravidelně také spolupracuje se zahraničními (zejména evropskými) produkčními společnostmi.

Režijní styl

Apichatpongovy filmy se vyznačují silnou autobiografičností á se projevuje ve volbě témat i prostředí. Nejvýraznějším prvkem ý odráží Apichatpongův život  neustálé zaobírání se homosexualitou. Zaměřuje se na sílu a důležitost emocí, pochopení a přijímání vlastní sexuality i reakce okolí.

Postavy jeho filmů se také alespoň na chvíli dostávají do nemocničního prostředí é Apichatpong dobře znal ze svého dětství, kdy navštěvoval v zaměstnání své rodiče. Oba dva vystudovali fyziku a pracovali v nemocničních laboratorních zařízeních. Nemocniční prostředí mu umožňuje rozehrát nejednoznačný příběh plný otázek a tajemství. Postavy často trpí nějakou nemocí, na jejíž původ a dosah musí lékař teprve přijít. Spolu s odkrýváním zdravotního stavu hrdiny postupně poznáváme i jeho charakter. Např. film Blissfully Yours začíná přímo v ordinaci lékaře, kam přichází nemocný muž v doprovodu dvou žen. Muž mlčí a nechá za sebe promlouvat ženy. Divák netuší, zda je němý, nebo mu nemoc neumožňuje promluvit. Až později se dozvídá  trpí kožní chorobou a mlčením chce pouze utajit svůj nethajský původ a přízvuk že zde žije nelegálně.

Blissfully Yours Prvek tajemství prostupuje všemi Apichatpongovými filmy bez ohledu na téma é zpracovává. Vždy nechává diváka přemýšlet a rozvíjí jeho imaginaci. V Blissfully Yours neustále upozorňuje na záhadnou kožní chorobu barmského chlapce Mina, aniž by nám poodkryl její příčinu či důsledky. Jsme svědky jeho bolestivých reakcí, přípravy domácí masti i její neustále se opakující aplikace. Zůstáváme přitom pouhými voyeury, vnímáme jen to  mohou zachytit i Minovi spoluhráči (přítelkyně Roong a její zaměstnavatelka Orn).

Apichatpong nevysvětluje, nepředkládá dramatické situace či gradující napětí. Zavádí nás do každodenní reality lidí ž už dávno začala a bude ještě dlouho pokračovat. Divák se stává návštěvníkem v životech postav, sdílí spolu s nimi malé radosti, chvíle nudy, tichého odpočinku, bolesti i sexuální aktivity. Za okamžik ale postavy mizí a diváci se vrací do svých vlastních životů, do původních aktivních rolí é na okamžik vyměnili za role pozorovatelů. Proto Apichatpong neotvírá film dlouho vysvětlující expozicí, ale zavádí nás do již rozehrané scény v prostředí thajské nemocnice. Stejně tak film uzavírá dlouhým, několikaminutovým záběrem na opalující se mileneckou dvojici.

S tím souvisí i Apichatpongova obliba v znázorňování denního snění. Fantazie dle něj posouvá hranice vnímání bdělého světa a noční snová práce rozšiřuje lidské prožívání. Stejně jako on i jeho postavy spočívají v momentální emoci, rozšiřují sílu okamžiku záměnou horizontálního plynutí času za vertikální (ponořují se do hloubky prožitku a „zastavují čas“). Tomuto spočinutí napomáhá i způsobem snímání. Kamera neúnavně sleduje protagonisty v tichých chvílích zdánlivého nicnedělání, vnímá celé tělo i jeho nejjemnější záchvěvy. Dlouhé soustředěné horizontální jízdy střídá vertikálním přibližováním na detail tváře hrdiny, zabírá jeho neutrální výraz při chvílích rozjímání i měnící se mimiku ve shodě s jeho střídajícími se pocity.

Tropical Malady Apichatpongovy snímky se obecně vyznačují velmi pomalým tempem. Druhá část snímku Tropical Malady vypráví o vojákovi pátrajícím po duchu šamana ý se v podobě tygra vrací do lidského světa a mstí se zde za svou smrt. Téma i prostředí pralesa připomínají snímek Predátor, režijní postupy se ale zásadně liší. Akční momenty plné bojových scén a výstřelů, rychlý střih, zkreslené úhly záběrů, detaily monstra i rýsujících se svalů vypracovaných mužských těl nebo dynamická hudba Predátora ostře kontrastují s dlouhými a pomalými scénami snímku Tropical Malady. Apichatpong se nesoustředí pouze na vyvolání napětí a strachu o život hrdiny, ponořuje se do hloubky pralesa a nechává ho promlouvat. Spolu s hrdinou tak divák postupně odkrývá jeho tajemství, začíná chápat jeho principy, stává se součástí tohoto celku.

Do prostředí pralesa nás Apichatpong zavádí velmi často. Obecně se zajímá o zdánlivě protikladná prostředí (město x vesnice, civilizace x divočina, Thajsko x západní svět) a postavy (prostý venkovan x vzdělanec ý citlivka x voják …), v nichž hledá spojnice, nechá je na sebe působit, vzájemně ovlivňovat a prostupovat. To platí i pro jeho třetí samostatný celovečerní film Tropical Malady (2004).

Tropical Malady

Film se skládá ze dvou částí. První se zaměřuje na vztah dvou mladých mužů – vesničana Tonga a vojáka Kenga ého služba přivádí až na farmu Tongových rodičů. Apichatpong ukazuje jejich vzájemné poznávání a rozjímání ž vedou k neustálému prohlubování vztahu a opravdové lásce. O minulosti postav se sice nic nedozvídáme, ale z jemných náznaků si skládáme mozaiku jejich charakterů i společného soužití. Režisér nabourává zažité stereotypy tím  vedle sebe staví již zmíněné protikladné prostředí i postavy a dokazuje vzájemné prolínání se těchto odlišných světů. Tvrdý a ostřílený voják Keng je zcela ovládán jemnými city k venkovskému negramotnému chlapci, pravděpodobně dosud neznámými. Z několika záběrů pochopíme  Tong rozhodně není první muž, o něhož se Keng pokouší (známým a velmi vřelým způsobem se zdraví s několika městskými mladíky), možná ale právě Tong v něm jako první probouzí hlubší emoce přesahující čistě sexuální úroveň. Tong naopak žádné dřívější zkušenosti s muži nejspíše nemá že vzpomíná pouze na vztahy se ženami. Přesto ale odbourá svou stydlivost a nejistotu é neustále maskuje humorem (stejně se vypořádává se zamilovaností i Keng) a přistoupí na opravdovou „hru“ vzájemných emocí. Nakonec ale mizí kdesi ve tmě. Apichatpong opouští oba muže v nedořešené situaci a nechá jejich život přirozeně plynout dál, stejně jako ve snímku Blissfully Yours. Následně rozehrává druhý příběh o již zmiňovaném lovu ducha šamana.

Obě části filmu jsou uvozeny titulky. Začátek snímku nás seznamuje s citátem Tona Nakajimy ý říká: „My všichni jsme od přírody divokými šelmami. Povinnost lidských bytostí je stát se cvičiteli, kteří drží svou zvěř pod dohledem a dokonce ji učí plnit požadavky ž jsou cizí její bestiálnosti.“ Ve shodě s ním Apichatpong zachycuje soužití člověka a šelmy, potažmo člověka a divočiny. Voják po jednotlivých krůčcích odhazuje svůj strach z neznámého a nebezpečného, seznamuje se s pralesem  zvuky i pohyby. Postupně uchopuje jeho vnitřní řád, cítí proměnu tohoto organismu, do nějž spadají nejen živé rostliny a zvířata v jejich tělesnosti, ale i duchovní princip. Zlomem v jeho pátrání je pozorování duše á opouští tělo mrtvého buvola a pozvolna se noří do jednoty těla pralesa. Na tuto změnu reaguje celé prostředí, blízký strom se rozzáří a zhasíná až ve chvílí, kdy prales pohltí buvolovu duši a přijme ji za součást svého společenství. V tutéž chvíli se voják poprvé setká tváří v tvář s tygrem, skrze upřímné pohledy se navzájem prostupují, hranice mezi člověkem a šelmou mizí.

Tropical Malady

Mystické podobenství o propojení přirozené bestiálnosti s lidskou schopností sebeovládání vypráví Apichatpong jako pohádku. Voják nikdy nemluví s jiným člověkem. Když se pokouší kontaktovat ostatní členy vojenské skupiny přes vysílačku, odpovědi se nedočká. Legendu o šamanovi i její propojení se současným pátráním po tygrovi sděluje Apichatpong pomocí titulků é umisťuje do spodní části obrazovky. Zbytek záběru využívá pro zobrazení zvířecích maleb ž napomáhají pochopit vojákovo vnitřní rozpoložení. I to je ovšem komentováno psaným textem. Vyloučen je tedy i vnitřní monolog. V příběhu se dialog objeví pouze na jednom místě, kdy režisér vojáka i diváky poprvé (odmyslíme-li si počáteční citát) konfrontuje s myšlenkou vzájemného propojení člověka a šelmy. Tuto zásadní myšlenku přináší opice poskakující po stromě: „Tygr tě dlouho hledal. Jsi jeho nadějí, spásou. Cítí tě na hony daleko. I ty to budeš mít za nedlouho stejně. Buď ho zabij a osvoboď ho ze světa duchů, nebo ho nech  pohltil on tebe a vstup do jeho světa.“ Cesta  voják k setkání s tygrem urazí, i její pochopení  ještě dlouhá. Do té doby bude muset čelit podivnému řádu pralesa, do nějž spadají i duchové a neznámé bytosti.

Propojení obou příběhů spočívá zejména v duchovním prožitku vojáka a v lásce Kenga a Tonga. Oba navíc sestupují do podzemních jeskynních chrámů, duchovních prostorů s nadpřirozenými silami. Představitel Kenga se objevuje i v roli vojáka, protagonista Tonga zase jako podivná nahá pralesní bytost s malovanými ornamenty po celém těle. Mezi vojákem a bytostí dojde i k souboji ý podpořen nahým tělem jednoho z herců může odkazovat k milostnému vztahu postav z první části filmu.

Film Tropical Malady shrnuje všechny dosavadní Apichatpongovy postupy v práci s kamerou a střihem, volbě témat a prostředí. Zálibu v mýtu a nadpřirozenu zde dovádí do krajností, poprvé ve své tvorbě vizuálně znázorňuje duchy a pohádkové bytosti. Navazuje na princip pozorování ž využil již ve snímku Blissfully Yours, druhou částí filmu Tropical Malady sahá ale mnohem dál. Stává se vizionářem, poslem duchovního poselství a učitelem při probouzení lidských emocí a fantazie.

Festivaly

Tropical Malady – cena poroty v Cannes 2004
Blissfully Yours – hlavní cena v Cannes 2003
Syndromes and a Century – premiéra na 63. filmovém festivalu v Benátkách, vůbec první thajský film ý byl zařazen do soutěže tohoto festivalu

Pozn.:

  1. Podle thajské tradice se neoslovuje rodným příjmením (Weerasethakul), ale jen jménem křestním. Proto se o tomto režisérovi často mluví jen jako o Apichatpongovi. Thajci ž jména jsou často velmi dlouhá, mají také zvyk oslovovat se americkými jmény. Apichatpong si nechává říkat Joe a je tak znám už i u kritické obce. [zpět]
  2. Tento film spolurežíroval s Michaelem Shaowanasaiem ý také vystupoval v hlavní roli transvestitního tajného agenta. [zpět]


Résumé
This article is dedicated to the Thai director Apichatpong Weerasethakul. It provides you with a clear overview of the quality of his work, especially the main components of his film style in his movie Tropical Malady. His work has been primarily influenced by his childhood -- since he was growing up in the hospital environment, where his parents worked. Those who watch his movies can see how much he has retained from this period and how it has changed his personality. He also integrates stories from his later years into his films focusing primarily on relationships and sex. Read more about this distinct person whose life and film rhythm, sense of spirituality and meditation will lead you on a remarkable journey of understanding.

Michaela Stránská