Prsten a Řeka: Odvrácená strana Překladu

Komentář k cenám Americké filmové akademie pro rok 2004

29.února se v Americe předávali Oscaři. Už zase. Pět a půl tisíce stařešinů odevzdalo své hlasovací lístky, naprosto neovlivněno reklamami a inzercemi či taktikami studií (stačí vzpomenout na nechutnou tlačenku společnosti Miramax á své dva tehdejší favority – Zamilovaný ShakespeareŽivot je krásný – vnucovala akademikům k snídani i večeři). Nemá smysl obviňovat členy Akademie z neobjektivity hodnocení – už několik let je jasně patrné  film ý chce získat Oscara, musí vyčnívat. A zdaleka přitom nejde o jeho kvality. Stačí dokonale zvládnutý marketing, trocha srdceryvných rozhovorů o tom  bylo natáčení náročné a s jakou láskou k němu všichni přistupovali.... a cena je na Zélandu (pardon, v kapse). Na druhou stranu, Oscar je navzdory podivnému způsobu hlasování pořád nejprestižnějším filmovým oceněním, takže jistě stojí za to podívat se na letošní výsledky.

Peter Jackson Abych parafrázoval jednu kultovní filmovou myšlenku, předávání Oscarů je jako bonboniéra – nikdy nevíš  dostaneš. Byly tu nudné ročníky, byly zdlouhavé ročníky, byly tu i ročníky plné překvapení (a ne tak dávno – vzpomeňte na loňský nečekaný triumf Pianisty)... Ten letošní se dá shrnout dvěma přívlastky – svižný a bez překvapení. Velké plus si producenti oscarové show mohou připsat za volbu Billyho Crystala do role moderátora. Na tomto postu se za poslední roky vystřídali Whoopi Goldbergová nebo Steve Martin, ale Crystal to prostě umí ze všech nejlépe. Obzvlášť vděčné jsou jeho narážky na nominované filmy a umělce. Letos měl jako průvodce večerem minimálně dva vrcholy: nejprve, když na velkém plátně ukazoval fotografie známých osobností a hovořil o jejich oblíbených filmech (Hilary Clintonová – Kill Bill, Whitney Houstonová – 21 gramů) a poté, když postupně zabíral osobnosti v sále a komentoval  se jim asi právě teď honí hlavou (při záběru na Seana Penna: „Super místo! Odtud mě ještě nevyhazovali...“). Navíc tentokrát neměla kontroverze (a s ní související oživení) na Oscarech nejmenší šanci že kvůli jedné události, kde hlavní roli sehráli Janet Jacksonová a jedno ňadro, byl přímý přenos vysílán s pětivteřinovým zpožděním, takže už vlastně nešlo o přímý přenos. Za to  oscarová show, působící letos značně odtažitě, měla dostatečný spád a vtip, si Crystal zaslouží absolutorium.

Jelikož popsat průběh celé akce by zabralo polovinu Fantoma (předávání cen trvá v průměru tři a půl hodiny), následují subjektivně nejzajímavější okamžiky:

  • je dlouholetým zvykem  jako první se předává cena za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Zvítězil favorizovaný Tim Robbins ý bez nejmenší známky překvapení došel suverénně na pódium a tím jaksi mimoděk naznačil mnohé o průběhu celé show. Jeho postava z filmu Tajemná řeka se v dětství stane obětí násilí, takže si Robbins neodpustil poněkud křečovitou výzvu o vyhledání pomoci a podpory. Ken Wanatabe (Poslední samuraj) by měl z ocenění větší radost a určitě by nenabádal diváky, ať si koupí meč a bojují za svou čest.
  • Renée Zellwegerová je rovněž pravidlem  během show představí herci filmy nominované na Nejlepší film roku. Ian McKellen takto uvedl třetí díl Pána prstenů a všem přítomným jednoduše vysvětlil, proč se film těší takové popularitě – protože to Tolkien tak dobře napsal a Peter Jackson tak dobře natočil. Jak prosté...
  • pomineme-li ceny za výpravu a kostýmy (Pán prstenů: Návrat krále), kde se opakovaně děkuje „pravému čaroději“ Jacksonovi, přichází rozptýlení v podobě scénky Crystala a Robina Williamse, v níž si oba utahují z výše zmíněného pětivteřinového zpoždění. Williams poté předá cenu za Nejlepší animovaný film. Nepřekvapivě si ji odnáší Andrew Stanton jako režisér filmu Hledá se Nemo ý se alespoň sympaticky oprostil od předstíraných výlevů typu „ach bože, to jsem skutečně nečekal“.
  • cenu za ženský herecký výkon získává Renée Zellwegerová. Dva ročníky předtím byla nominována za Deník Bridget JonesovéChicago, letos jí to akademici za Návrat do Cold Mountain konečně přiklepli. Projev Zellwegerové byl nečekaně umírněný a ona sama se na tu krátkou chvilku proměnila v půvabnou postavu z Jerryho Maguirea, kdy nás poprvé okouzlila.
  • nominované filmové písně byly letos prezentovány v uceleném bloku. Jako první zazněla skladba „You Will Be My Ain True Love“ z Návratu do Cold Mountain v podání Alison Krauss a Stinga. Krásná balada zcela bez rytmiky nakonec neměla vedle pompézní „Into The West“ z Pána prstenů nejmenší šanci. V této kategorii se mj. potvrdilo  oscarové nominace jsou často mnohem zajímavější než výsledky. Zazněla zde totiž také skladba z parodie A Mighty Wind, zpívaná Eugenem Levym (Jimův táta z Prciček) a Catherine O´Hara (Kevinova máma ze Sám doma) nebo swingovka doprovázející Trio z Belleville.
  • cenu za Nejlepší vizuální efekty získává novozélandská společnost WETA (hádejte, za co…), čímž je přiznáno  nejlepší efekty jsou zřejmě ty é jsou nejsnáze poznatelné a dají se odhalit i ze sedadla ve dvacáté řadě na kraji...
  • Blake Edwardsabsolutním vrcholem večera se stal proslov Blakea Edwardse po obdržení Ceny za celoživotní dílo. Předávajícím byl Jim Carrey ý jako bonus nabídl divákům dokonalou imitaci sluhy Kata z Růžového pantera. Edwardsova řeč je stejnou měrou vtipná i dojemná ž je v sérii naučených frází a připravených proslovů malý zázrak.
  • Billy Crystal je nesvůj ze záplavy zlatých sošek pro Návrat krále a neodpustí si vtipné poznámky: „Tak, a teď už není na Novém Zélandu nikdo, komu by mohli poděkovat... teď se asi začnou opakovat stejná jména!“
  • jediný mírně vzrušující okamžik letošní oscarové show souvisel s předáním ceny za celovečerní dokument. Vítězný Errol Morris (cenu získal za snímek Fog of War) nejdříve poděkuje Akademii  si konečně všimla jeho filmů, a pak zauvažuje nad tím  je pozadí války ve Vietnamu (čehož se kromě jiného dotýká jeho film) nebezpečně podobné tomu, do čeho se Amerika žene v současnosti.
  • dalším silným momentem je retrospektivní vzpomínka na osobnosti é zemřely v loňském roce. Ústřední melodie z filmu Jako zabít ptáčka připomíná Gregoryho Pecka, za ním následuje montáž s tvářemi Davida Hemmingse, Charlese Bronsona, Elii Kazana, Johna Schlesingera, Michaela Kamena a bohužel mnoha dalších...
  • nejlepší původní hudbou byla podle akademiků ta, již složil Howard Shore pro Návrat krále. Asi neměli problém s tím  Shoremu předali cenu již před dvěma roky za první díl. V kontextu celé trilogie je kompozice k třetímu dílu nejslabší a navíc, mezi nominovanými byl James Horner s působivou hudbou k filmu The House of Sand and Fog a také Thomas Newman ý pro film Hledá se Nemo složil nejlepší disneyovský doprovod přinejmenším od Goldsmithovy Legendy o Mulan.
  • naprostým šokem je vítězství Návratu krále v kategorii Nejlepší střih. Na výsledku je jasně patrné  tady se nestříhalo podle citu a potřeb příběhu, ale naprosto násilně a diletantsky tak  se Jackson vešel do potřebné stopáže a přitom odvyprávěl nejvíce.
  • nejlepším cizojazyčným filmem se stala kanadská Invaze barbarů ž mohlo překvapit snad jen zaryté české patrioty a Aňu Geislerovou. Ocenění v proslovu vtipně poděkovali Akademikům za to  Návrat krále neobsadili i do této kategorie.
  • radost vzbudil výsledek hlasování v kategorii Nejlepší kamera. Cenu získal Russell Boyd za film Master and Commander: Odvácená strana světa, i když zřejmě jen proto  Andrew Lesnie už díky Společenstvu prstenu jednu sošku má.
  • pomineme kategorii Nejlepší adaptovaný scénář (bylo nad slunce jasné  Akademie musí odměnit Tolkienovy přepisovatele). Cenu za Nejlepší původní scénář naprosto poprávu získala Sofia Coppolová. Málokdo zvažoval jiný verdikt a sympatická Sofia proto nemusela svůj proslov začínat frází „ani nevěřím tomu  tady stojím“.
  • Tom Cruise předal Petru Jacksonovi cenu za Nejlepší režii. Jackson pak ve svém proslovu poděkoval producentům a vedení studia za podporu a důvěru v takto vysoce riskantní projekt. Nazývat tento film ž hlavním heslem je v každém záběru Kompromis, riskantním projektem, to zavání krátkozrakostí. O risku mají právo hovořit producenti stomilionového „komorního“velkofilmu Master and Commander: Odvrácená strana světa.
  • Chalrize TheronováCharlize Theronová, doposud spíše filmová rekvizita (Ďáblův advokát, Pravidla mošťárny) získala ocenění za roli ve filmu Monster. Fyzická proměna herečky a její vcítění se do role několikanásobné vražedkyně zřejmě na členy Akademie silně zapůsobily a Theronová si mohla na pódiu odbýt emocionální výstup se slzami á la Gwyneth Paltrowová .
  • nejočekávanější bylo předávání ceny za mužský herecký výkon v hlavní roli. Čekalo se vítězství Billa Murraye za superlativy hodnocené ztvárnění postavy ve filmu Ztraceno v překladu. Cenu si bohužel nakonec odnesl Sean Penn (Tajemná řeka). O tom  skvělý je Penn herec, věděla Akademie již dlouho (Mrtvý muž přichází, Sladký ničema) a je politováníhodné, když se rozhodla předat mu cenu ve stejném roce, kdy Murray získal svoji životní roli. Navíc se Penn ukázal jako pokrytec – až do letošního ročníku Oscary zcela ignoroval, ale jako favorit si pro vítěznou sošku samozřejmě přišel... Zklamání Murraye bylo očividné.
  • a přišel konec... Steven Spielberg předal posledního Oscara ý ještě v zákulisí zbyl, týmu Pána prstenů. Následná děkovačka byla pak stejně natahovaná a nudící jako film, díky němuž se Jackson a spol. na pódium dostali. Billy Crystal ještě stihl poznamenat  se brzy přestěhuje na Nový Zéland  mu vítězové mohli také poděkovat.

Bill Murray Pán prstenů: Návrat krále se stal absolutním vítězem letošního předávání Oscarů, když se mu podařilo proměnit 11 nominací. Stal se tak stejně úspěšným filmem jako Titanic v roce 1997. Cameronův film tehdy nešťastně upozadil mnohem kvalitnější tituly, např. L.A. - Přísně tajné a stejně tak letos nezbylo více cen pro filmy Ztraceno v překladuMaster and Commander: Odvrácená strana světa. Je určitě dobře  Tolkienova trilogie se nakonec dočkala filmové adaptace. Ale ocenit režiséra jen za odhodlání a výdrž (bez ohledu na kvality filmu samotného – všimli jste si například  nebyl nominován žádný z hereckých představitelů...?) – to může být nebezpečný precedens. Takhle totiž můžeme příští rok očekávat oscarový triumf Trójy (od filmu s Bradem Pittem v roli Achilea lze očekávat cokoliv) jen proto  se Wofgangu Petersenovi podařilo do filmové řeči převést Homéra.

Tak nashledanou v roce 2005 u zajímavějších a spravedlivějších výsledků !

David Kresta