Pravděpodobně není pochyb o tom filmový festival Berlinale patří mezi nejprestižnější a největší festivaly v Evropě. Zdá se se jeho pořadatelům daří spojit určitou komerčnost (festivalové hvězdy, filmy s nimi spojené atd.) s relativním důrazem na výběr a kvalitu filmů. Letošní ročník byl sice – pokud jde o hlavní soutěž – označován spíše jako slabší (např. ve speciálních vydáních časopisu „Screen at the Berlinale“), ale celkově lze – aspoň myslím – považovat 58. ročník za vcelku zdařilý. V hlavním programu se tentokrát představilo 26 snímků, z toho pět bylo tzv. mimo soutěž: The Other Boleyn Girl J.Chadwicka, Be Kind Rewind M. Gondryho, Fireflies in the Garden D. Leeho, Shine a Light M. Scorseseho ý hlavní program zahajoval, a Katyň A. Wajdy. Některé z výše zmíněných filmů se jistě dostanou do české distribuce (např. Scorsese, Wajda, Gondry), část z ostatních – včetně těch soutěžních – se snad představí na Festivalu v Karlových Varech.
Není bez zajímavosti sledovat soutěžní sekce předních evropských festivalů. Hlavní soutěž totiž na jedné straně funguje jako určitá vizitka daného festivalu (včetně onoho lesku prestižnosti), na straně druhé jako svým způsobem specifický přehled filmů é – aspoň většinou – stojí za pozornost, zvl. pro českého diváka ému je málokdy umožněno něco z toho shlédnout v české distribuci; nepočítáme-li opravdu ty nejlákavější tituly (Scorsese apod.). Nabízím zde přehled všech soutěžních snímků, nejde ani o hodnocení ani o pedantskou touhu sumarizovat. Jde o přehled a ten je – obávám se – v současné době celkem důležitý.
There will be blood (režie: P.T. Anderson, USA): celkově nejlépe hodnocený film ve Variety i ve Screenu, kandidát na vítěze se skvělým Danielem Day-Lewisem; film získal „pouze“ cenu za režii pro Andersona.
Il y a longtemps que je t’aime (r. Phillipe Claudel, Francie/Německo): režijní debut scénáristy P. Claudela (mj. autora populárních knih o víně „Ecrivins“); intimní příběh o osamělosti a hledání cesty dvou sester, oddělených na dlouhou dobu uvězněním jedné z nich.
Elegy (r. Isabel Coixet, USA): zajímavě obsazený snímek (B.Kingsley a P.Cruz) podle románu Philipa Rotha The Dying Animal o vztahu studentky a profesora.
Kirschblüten – Hanami (r. Doris Dörrie, Německo): autorka mnoha povídek, knih pro děti natočila relativně slušně hodnocený film o jedné skutečné cestě filmového námětu: na motivy filmu Tokyo Monogatari (1953) režiséra Y. Ozua ý vznikl jako určité přepracování filmu Make Way for Tomorrow (1937) Lea McCareyho. Téma: cesta ze Západu na Východ a zpět.
Lake Tahoe (r. Fernando Eimbcke, Mexiko): absurdní příběh o opravě jednoho auta vnáší do vědomí diváků pocit zvláštního vztahu k realitě – nadprůměrně hodnocený snímek.
Feuerherz (r. Luigi Falorni, Německo/Rakousko): debut italského režiséra (mj. nominovaného na Oskara (2005) za krátký film Story of the Crying/Weeping Camel) na motivy biografie Eritrejského dětského vojáka Senait Mehariho.
Caos Calmo (r. Antonello Grimaldi, Itálie): zvláštní pohled na jednoho muže á ve skrytu svého auta objevuje zázračnost okolního chaosu.
Lady Jane (r. Robert Guédiguian, Francie): Marseille okouzlený francouzský režisér vzdává hold tradici francouzského detektivního filmu (zvl. té „gabinovské“) a amerického film-noir.
Ballast (r. Lance Hammer, USA): debut amerického scénáristy zachycující s pedantskou důsledností (všechny role jsou obsazeny původními obyvateli) deltu řeky Mississippi a její funkci pro tamější společnost.
Gardens of the Night (r. Damian Harris, USA/UK): britský režisér ý se mj. objevil v deseti letech ve filmu Dicka Clemeta Otley, nabízí pohled na dětskou prostituci. Film byl přijat relativně špatně.
Bam Gua Nat/Night and Day (r. Hong Sangsoo, Korea): pro mnohé hvězda Korejského filmu nabízí vcelku vlažně přijatý příběh lásky uprchlého malíře ý se zamiluje do mladé dívky a Paříže. Francie bude nadšená.
Restless (r. Amos Kollek, Israel/Německo/Kanada/Belgie/Francie): původem izraelský režisér, spisovatel a novinář přichází vcelku s tradičním příběhem o obnovení vztahu mezi otcem a synem.
Musta Jää/Black Ice (r. Petri Kotwica, Finsko/Německo): podprůměrně hodnocený film komerčního rázu úspěšného režiséra (zvl. jeho debut Homesick (2005)).
Happy-Go-Lucky (r. Mike Leigh, UK): druhý nejlépe hodnocený film v hlavní soutěži režiséra sociálních dramat (např. Secret & Lies (1996), All or Nothing (2002)). Sally Hawkins za roli Poppy získala Stříbrného medvěda za nejlepší ženský herecký výkon. Doufejme se film objeví v české distribuci.
Avaze Gonjeshk-Ha/The Song of Sparrows (r. Majid Majidi, Irán): úspěšný íránský režisér (např. Children of Heaven (1997), Baran (2001)) natočil vlažně přijatý film o osudech otce jedné rodiny ý se nevědomě dostane do kolotoče výdělků ve velkém městě a – podobně jako pštrosi, o které se dříve staral – začne zpívat nabubřelou píseň úspěchu. Reza Najie za roli otce získal Stříbrného medvěda za nejlepší mužský herecký výkon.
Standard Operating Procedure (r. Errol Morris, USA): velmi slušně přijatý film režiséra „vědeckých témat“ (např. A Brief History of Time (1991) o Stephenovi Hawkingovi) ý vypráví o ztrátě nevinnosti á potkala Ameriku pod tlakem několika fotografií z bagdádské věznice Abu Ghraib. Film získal The Jury Grand Prix.
Tropa de Elite/The Elite Squad (r. José Padilha, Brazílie): debut brazilského režiséra vyprávějící o kriminalitě v Rio de Janeiro. Trochu překvapivý vítěz Zlatého medvěda pro nejlepší film.
Man Jeuk/Sparrow (r. Johnnie To, Hongkong, Čína): vlažně přijatý film o pouličních krádežích (ve slangu „sparrow“ znamená kapesní krádeže) hongkongského režiséra ého český divák zná z Karlových Varů (filmová slátanina Exiled) a který představil v Berlíně ještě jeden film: Mad Detective (spolu s Wai Ka-Fai).
Zuo You/In Love We trust (r. Wang Xiaoshuai, Čína): režisér tzv. „šesté generace“ představuje vcelku slušně přijatém filmu příběh rodiny, rozvíjející se v prosperitě čínské ekonomiky. Film získal Stříbrného medvěda za nejlepší scénář.
Kabei/Kabei – Our Mother (r. Yoji Yamada, Japonsko): úspěšný režisér filmové série o postavě jménem Torasan vypráví v základu tradiční příběh o válečné zkušenosti jedné rodiny.
Julia (r. Erik Zonca, Francie): podprůměrně hodnocený režisérův první anglicky mluvený film o alkoholismu s Tildou Swinton v hlavní roli.
Kvalitu výběru nechť posoudí čtenář sám. Kdybychom vyšli z názoru hlavní soutěž velkého festivalu má pokrýt širokou škálu filmů – od komerčních až k těm, řekněme, uměleckým –, lze říct soutěž splnila očekávání. Nemohu se ale zbavit dojmu hlavní soutěž 58. ročníku filmového Berlinale – podle filmů é jsem viděl, a podle hodnocení festivalových deníků Screen a Variety – byla tak trochu konstrukcí festivalové politiky.
Šikmooký Berlín
Výsadou každého festivalu je přinést něco jinde divák neuvidí. Na jedné straně to mohou být horké novinky é mu zajistí zájem netrpělivého publika a novinářů hrajících o čas, na té druhé může přinést nenasytné filmové labužníky, kteří dychtí po zapomenutých perlách z archívů nebo nových pochoutkách orientální kuchyně.
Asie patří bezpochyby k filmovým velmocím, tradičně největšími jsou filmové trhy Indie a Japonska é pomalu dohání dynamicky rostoucí korejský film a které – alespoň na festivalech – doplňují nezávislé produkce z Číny a nebo z jihovýchodní Asie. Začíná se mluvit o nové vlně malajských režisérů (jako např. režisérka filmu Mukhsin Yasmin Ahmad (členka poroty Kinderfestu) nebo debutant Liew Seng Tat účastník letošní soutěže s filmem Flowers in the Pocket).
 |
 |
 |
 |
Asie je plná paradoxů, zatímco levicově zaměřená západní Evropa si zamilovala naturalistické snímky o žebrajících dětech, Asiaté naopak imitují evropské a americké vlivy, a to i s jistou orientální peprností á dotahuje u nás jen tušené (násilí, sexualita, krutost) k nebývale vynalézavým důsledkům. Z druhé strany Asie má i vlídnou tvář plnou barev, krásné kamery a od sebe nerozeznatelných šikmookých tváří.
Ačkoliv Berlín poctila svou návštěvou bollywoodská hvězda filmu Om Shanti Om (r. Farah Khan) Shah Rukh Khan, tak indický film byl zastoupen jen řídce. Vedle retrospektivy Luise Bunuela a Francesa Rosiho probíhala i menší retrospektiva klasika pinku eigu (soft erotických filmů) Koji Wakamatsu, a to jak klasickými filmy Secrets Behind the Walls (1965), Go, Go Second Time Virgin (1969), Ecstasy of the Angels (1972), tak i tím nejnovějším The Red Army. Vedle slavných porotců ými jsou Costa-Gavras nebo Sandrine Bonnaire, se vyjímala i slavná taiwanská hvězda Shu Qi, známá ze slavného filmu Millenium Mambo (2001) Hou Hsiao-hsiena a možná známější z akčních trháků z videopůjčoven.
Asijci obecně berou západní trhy jen jako doplněk vlastní produkce, mírně atomizovaní Japonci jsou čím dál tím více vytlačováni více integrovanými a Evropě otevřenějšími Korejci. Přesto se korporace typu Shochiku stále drží pevně v sedle. Historický film Yoji Yamady Kabei z jejich továrny byl vybrán do soutěže, podobně jako byla v soutěži dětského Kinderfestu – Kplus uvedena komedie založená na manga předloze Kung-fu Kid (r. Issei Oda), ve které cestuje malý Číňan do Japonska zdokonalit si své umění boje. Další filmy Shochiku se prodraly jen na marketové projekce (veřejnosti uzavřené), a to: Walking My Life (r. Satoshi Isaka) o muži umírajícím na mozkový nádor, 10 Promises to My Dog (r. Katsuhide Motoki), příběh o přátelství dívky a pejska, a film Midnight Eagle (r. Izuru Narushima), apokalyptický akční snímek.
Oproti loňskému roku nebyla zastoupena korporace Toei, avšak své zastoupení měla Nikkatsu á se na rozdíl od komerčněji orientované Shochiku obrací na starší diváky a milovníky krvavých podívaných. Zmiňme film Machine Girl (r. Noboru Iguchi) ý je typickou, na Evropana až možná příliš typickou, ukázkou japonského černého humoru smíšeného s manga popkulturou. Dívenka é synáček yakuzy zabije bratra, se rozhodne pomstít, během nemilosrdného masakru je lapena a přijde během mučení o ruku, tu ji její technicky zdatnější kolega nahradí mechanickou rukou s kulometem. Amputační mela pokračuje v klasickém asijském duchu až do ne-překvapivého finále. Podobně na tom byl film Negative Happy Chainsaw Edge (r.Takuji Kitamura), kde se chlapec vydá do boje s motorovou pilou. V Panoramě byl uvedena komedie Glasses (r. Naoko Gigami).
Z objemné korejské produkce zmiňme jen soutěžní Night and Day festivalového miláčka Hong Sangsooa ý byl i přítomen. K zajímavým filmům patřil Hansel and Gretel (r.Yim Philsunga), po asijsku svérázná adaptace klasické pohádky á se brzy zvrtne v hororovou podívanou v duchu Noční můry z Elm Street, nebo gangsterka Open City (Lee Danggi) a A Man Who Was Superman (r. Chung Yoonchul), obě z dílny korejské korporace CJ Entertainment.
Z dalších bych nerad opomenul soutěžní filmy – drama In Love We Trust známého čínského režiséra Wang Xiaoshuaie a akční thriller Sparrow hongkongského matadora Jonnieho To. Z výběru Panoramy lze zmínit např. romantické drama podle scénáře Kim-Ki-duka Beautifiul, rodinné drama odehrávající se na malém tajwanském ostrově Soul of a Demon (r. Chang Tso-chi) a Drifting Flowers (r. Zero Chou), kde režisérka v předchozím filmu Spider Lilies, řeší homosexuální svazky.