Řez londýnským podsvětím

Východní přísliby Davida Cronenberga

Kanaďan David Cronenberg, dnes již pětašedesátiletý patron všech filmových provokatérů, si za svoji plodnou kariéru vyzkoušel už celou řadu nejrůznějších žánrů. Od experimentů s možnostmi thrilleru a hororu a zkoumání hranic divácké tolerance k brutalitě a víceméně samoúčelným fyzickým nechutnostem se zvolna posunuje k experimentům s podstatně jemnější matérií: s lidskou psychikou. Zdali je to dáno rozhodnutím vymanit se z omezujícího sevření kategorie „úchylného podivína“ či jenom prostý proces tvůrčího zrání, ví asi jen on sám, faktem je  teprve v této poloze se mu daří nejprůkazněji přesvědčit o svých svébytných filmařských kvalitách. Už ve svém snímku Pavouk dokázal poměrně suverénně pracovat s temnotou  skrývá duše, aniž by se uchýlil ke schematismu a v dalším opusu, Dějinách násilí, našel  se zdá, i svého ideálního představitele, Američana Vigga Mortensena. Ve svém zatím posledním filmu, thrilleru Východní přísliby, mu pak nabídl roli á se bez přehánění dá nazvat prozatímním vrcholem kariéry tohoto herce ž vešel v masovou známost jako navracející se král Aragorn v sáze o Pánu prstenů. V roli tajemného Rusa Nikolaje dokazuje  jeho herecký rejstřík skrývá ještě mnohem zajímavější polohy než schopnost tvářit se odhodlaně a mužně.

Příběh mafiánského řidiče a "uklízeče" Nikolaje, syna jeho bosse Kirila a ošetřovatelky ruského původu Anny ž osudy se protnou v pochmurné realitě odvrácené strany Londýna dnešních dnů  Cronenbergovým stylem vyprávění posunut až do míst, kde se thriller mění v jakousi novodobou baladu o temném rytíři. Dobře napsanému a dostatečně hutnému scénáři Stevena Knighta přitom dokáže Cronenberg vdechnout punc přesvědčivosti a autenticity. I tak obehraný dějový konstrukt ým je boj o záchranu dítěte zneužívané chudé ruské dívky téměř andělsky nevinnou sestřičkou á se ve svém snažení spojí s drsným, leč v podstatě ušlechtilým příslušníkem podsvětí, přičemž se onen vzepře pravidlům svého nelítostného šéfa, v jeho rukou nabývá nových rozměrů a neobvyklých tvarů. Právě ve schopnosti vdechnout nový život mnohokrát viděnému a dodat až pohádkově traktovaným postavám svých ústředních hrdinů lidskost a uvěřitelnost spočívá nezvratný důkaz režisérovy schopnosti originálního filmového přemýšlení. Je velmi příjemné a povzbudivé zjistit  tvůrce sám patrně došel k závěru  extrémní výstřelky z jeho dřívějších dob nejsou nutně zapotřebí k tomu  prokázal svoji režisérkou suverenitu.

Východní přísliby V jeho virtuózně proplétaném, podivuhodném příběhu o násilí a něze ho podporují i oba představitelé ústředních hrdinů. Mortensen svého kladného záporáka buduje poctivě od základů, výtečně se mu podařilo zachytit bezbřehost „ruského“, osudového smutku a za neproniknutelnou maskou ostrých rysů pečlivě skrývanou soucitnost dokáže podávat způsobem ý nelze nazvat jinak než dokonale odzbrojujícím. Všechen mohutný emoční potenciál ý v sobě jeho postava skrývá, využil beze zbytku, aniž by křehkou auru Nikolajovy podvojné osobnosti narušil jediným falešným tónem. Síla jeho výrazu je o to pronikavější  ke své postavě přistupuje s nejvyšší opatrností  se z bijce s citlivou duší nestala špatná karikatura komiksového hrdiny. I tady je patrný příznivý zásah důsledného režijního vedení, stejně jako v případě druhé klíčové figury, Anny Ivanovny v podání Naomi Wattsové. I z jejího projevu dokázal Cronenberg odstranit nánosy rutinního předstírání a vydestiloval z ní za pomoci jejího typu téměř extrakt něžného ženství é nedostatek prozíravosti vyvažuje přirozenou silou charakteru a hluboce zakořeněnou věrností základním morálním hodnotám, aniž by působila proklamativně a plakátově. Mezi ní a Mortensenem se pak daří vyvolat i tiché napětí, vycházející z romantického podtextu jejich vztahu ý však s pro snímek typickou uměřeností zarezonuje jen krátce, v závěrečné scéně v zapadlé uličce u Temže. Tam se sejdou oba protagonisté  spolu s bossovým synem Kirilem svedli téměř mytický souboj dobra se zlem. Není obvyklé  se tak šťastně setkal záměr s jeho naplněním  se to vyvedlo Cronenbergovi a jeho třem představitelům v této scéně, v níž se podařilo předvést téměř učebnicovou ukázku skutečně působivého vyvrcholení filmového příběhu. Tento v soudobém žánrovém filmu zřídka viděný úspěch je především zásluhou té maximální střídmosti, v níž tvůrci odolali pokušení nechat jednající postavy tasit zbraně a místo toho se odvážili přenést boj na úroveň souboje etického, kde se naplno projeví hloubka hereckého i režijního umu všech zúčastněných. Zdravé riskování se bohatě vyplatilo a všichni zainteresovaní dokázali bez jakýchkoliv explicitních pomůcek vytvořit dramatickou situaci á si mírou napětí a emocionálního náboje může zajistit místo mezi žánrovou klasikou.

Ve Východních příslibech jejich tvůrci podnikají přímý tah na branku srdce a citů a ve svém tažení jsou úspěšní jako málokdo, kdo se o podobný účinek v poslední době pokoušel. Snad jen německý režisér Florian Henckel von Donnersmarck a jeho Životy těch druhých se jim podobá ve své neokázalé poctě síle lidskosti á se dokáže vymanit i z těch zdánlivě nejpevnějších svazků s ďáblem. Oč je ale příběh prohlédnuvšího důstojníka tajné služby scenáristicky sofistikovanější, o to je historie tajuplné identity spravedlivého muže z Východu režijně nápaditější. I ty jakoby povinné otevřené scény brutálního násilí se najednou nejeví samoúčelně a nabývají smyslu jako temný kontrast k hrdinovým světlým stránkám. Cílevědomá touha apelovat na divákovo ušlechtilejší Já spojené s režijní virtuozitou tvoří až hypnoticky sugestivní směs á bez větších potíží odzbrojí většinu notorických rýpalů a cyniků.

Východní přísliby Nikolaj stojí mezi sebrankou barbarů a primitivních vrahů podobně osaměle  Anna stojí mezi těmi slušnými, bezúhonnými a k utrpení jiných zcela lhostejnými londýnskými občany. Toto jejich až mysticky působící spojení, spolu s celkem výraznou polarizací dobra a zla a silnou akcentací nadčasově platných morálních hodnot, přispívá k celkovému vyznění Východních příslibů téměř jako pohádky pro diváky nad 18 let věku. Jejich naivní přídech je však zároveň výrazem velebnosti a pro svůj drsný půvab nemohly najít lepšího vypravěče, než je několikrát výše jmenovaný zajímavě zestárlý režisérský enfant terrible. Při pozorném naslouchání vás bez obtíží strhnou a jejich jednoduše silné poselství ve vás bude rezonovat ještě dlouho potom  se oba hrdinové navrátí do svých diametrálně odlišných světů.

Východní přísliby (Eastern Promises, Velká Británie – Kanada – USA 2007)
Režie: David Cronenberg
Scénář: Steven Knight
Kamera: Peter Suschitzky
Hudba: Howard Shore
Střih: Donald Sanders
Hrají: Viggo Mortensen (Nikolaj), Naomi Wattsová (Anna), Vincent Cassel (Kiril), Armin Mueller-Stahl (Semjon), Jerzy Skolimowski (Stěpan) ad.
Blue Sky Film Distribution, 100 min.
Kateřina Lachmanová