Píseň lásky a života

Milostný příběh Roye Anderssona

V sousedství Anderssonova zatím posledního snímku Ty ý žiješ (jehož se Fantom dotkl v čísle 38 věnovaném karlovarskému festivalu) či jeho předcházejících Písní z druhého patra é svou nezvyklou poetikou bizarnosti a absurdna všednodenních situací podaných s lehkostí a hravou imaginací rozvířily zmrtvělé vody kinematografie ať již k potěše či pohoršení filmových diváků, vyhlíží Anderssonův celovečerní debut Milostný příběh (1970) jako vpravdě „normální“ a „tradiční“ film, v němž se ještě neprojevuje režisérovo typické, téměř anarchisticky manipulativní zacházení s filmovou formou. Andersson zde přichází s celistvým, přestože dramaticky velmi jednoduchým a umírněným příběhem dvojice -náctiletých, Pära a Anniky, nacházejících se právě kdesi na rozhraní mezi radostnou bezelstností dětství a počínající dospělostí á s sebou v Anderssonově světě nese především vážnost, lhostejnost, chlad a osamění.

Milostný příběh Příběh pozvolného sbližování Pära a Anniky Andersson zasazuje do optimisticky prosluněných, svěžích a dynamických dnů léta roku 1968 é tvoří odpovídající pozadí upřímnému a spontánnímu vztahu mladé dvojice, ale současně také zvýrazňují pocity odosobnění a neschopnosti vzájemné komunikace ž ovládá prostředí dospělých, prostředí v mnoha ohledech apatické a přeplněné zmařenými ideály. Na své postavy (obzvláště na dvojici mladých hrdinů) se však Andersson dívá se sympatiemi a laskavou náklonností, přesto je ale vykresluje nezaujatě a bez sentimentu jako lidsky uvěřitelné, nezidealizované portréty, jimž neodpírá ani chyby, neumětelství či naivitu. Citlivá a vnitřně bohatá Anderssonova studie mezilidských, resp. mezigeneračních vztahů se stává výstižnou a přesvědčivou charakteristikou tehdejší švédské společnosti a naladění doby; podobně Anderssonova aktuální tvorba i ve své krajní stylizovanosti a zasazení do fantaskního světa ryzí fikce citelně rezonuje s realitou nynější.

Anderssonova poetika dnes tíhne k nadsazené absurditě ve výrazu i ve vyprávění samotném, kdy kompaktní, dramaticky sevřenou narativní linii nahrazuje série volně (někdy jen asociativně) propojených mikrosituací. Prvotní rysy tohoto Anderssonova typického přístupu ž nynější podoba vykrystalizovala postupně v průběhu více jak dvou desetiletí, kdy Andersson tříbil svůj režijní rukopis natáčením reklam a několika krátkých filmů, nalezneme již v o mnoho starším a na první pohled zcela odlišném Milostném příběhu. Především vyniká Andersson již v tomto svém prvním dlouhometrážním filmu výjimečným pozorovacím talentem čnou schopností nenásilně odhalit absurditu a grotesknost, vyrůstající z běžných, všedních situací; Anderssonův suchý humor je zde však jen uvážlivě dávkovaným jemným kořením é čas od času probleskne na povrch převládající normálnosti. Zejména dospělé postavy v kontrastu s živelnou euforií mládí často připomenou hrdiny některých výjevů z Anderssonových současných filmů: jejich existenci ovládá obdobná strnulost, beznaděj či frustrace, a přivádí je až na pokraj trapnosti, směšnosti i zoufalství zároveň.

Milostný příběh Subtilní příběh vztahu Pära a Anniky si podmiňuje také hladkost a vlídnost Anderssonova stylu ý postrádá současnou nekompromisnost  ovšem již tehdy obdobně pečlivý a vizuálně vytříbený: dlouhé, plynulé impresivní záběry i důmyslné jízdy svědomitě mapují prostředí a s téměř dokumentární hodnověrností působivě evokují jeho atmosféru. Nic však není náhodné; mizanscéna je vždy přesně organizována s důrazem na detail a na letmé dojmy é v divákovi může zanechat sluneční světlo prosvítající listovím, nepatrné gesto či nehybný pohled. Rozmanitost a pestré barvy exteriérů, v nichž především se rozvíjí citové vzplanutí Anniky a Pära, stojí v protikladu k odosobněným, mdle studeným bytům, místy předjímajícím halucinační, z reality vytržené prostory Anderssonovy pozdější tvorby.

Stejně jako ostatní Anderssonovy filmy i Milostný příběh postrádá jasné a definitivní zakončení a ztrácí se divákovi v mlze. Vzpomínka na stoupající oponu v úvodu filmu na okamžik přibližuje Milostný příběh k imaginativním, umělým fiktivním hříčkách Anderssonovy dnešní tvorby.

Milostný příběh (En Kärlekshistoria, Švédsko 1970)
Scénář a režie: Roy Andersson
Kamera: Jörgen Persson
Hudba: Björn Isfält
Střih: Kalle Boman
Hrají: Ann-Sofie Kylin (Annika), Rolf Sohlman (Pär), Anita Lindblom (Eva), Bertil Norström (John Hellberg), Lennart Tellfeldt (Lasse), Margreth Weivers (Elsa) a další.
115 min.
Hana Stuchlíková