Paul Thomas Anderson o svých filmech

O procesu psaní

Z větší části píšete o tom, kdo jste vy sám, ale druhá část toho  píšete  o člověku ým chcete být.

(…)

Myslím  když ty věci píšete, tak dáváte na papír to  máte v hlavě a na co se pak ale můžete podívat a dát tomu filmovatelnou podobu. A když to potom natočíte, slyšíte to někoho říkat a v ideálním případě vás to zpětně oslovuje. Snažím se jen být lepším člověkem, vždycky, a filmy jsou zřejmě mým způsobem  toho dosáhnout.

Boston Globe

O psaní Magnólie

P. T. Anderson Délka Magnólie bylo vážně nedopatření. Začal jsem s tím  napíšu něco opravdu malého. Vážně! Hříšné noci byly tak dlouhé a silné  jsem chtěl udělat něco, k čemu by mi stačilo jen pár herců, a mohl jsem prostě jít a točit. Ale jak jsem začal psát, začalo to růst a růst a růst, vyšlo ze mě tolik emocí.

Vždycky se na to musíte dívat očima spisovatele a říkat si: „Nepopustil jsem to příliš nebo nenechal jsem se svést emocemi nebo nejsem prostě jen líný?“ Anebo: „Má to opravdu vypadat takhle?“ A já se jednoduše neohlížel a řekl jsem si: „Takhle je to správně.“ Najdou se lidi, kteří uslyší  jde o tříhodinový film, a obrátí oči v sloup… Nechci si odcizit obecenstvo, ale mám pocit  jsem dodal dobrý tříhodinový film. Nezměnil bych na něm ani jedno okénko.

Boston Globe

O písních Aimee Mann

Opravdu jsem měl v úmyslu napsat adaptaci jejích písní. Jedna z postav filmu říká: „Teď, když jsme se poznali, nevadilo by ti, kdybychom se už nikdy neviděli?“ To je doslovná krádež z jedné z Aimeiných písní. Ona je pro mě cosi  byli Simon a Garfunkel pro Absolventa nebo Cat Stevens pro Harold a Maude. Její písně jsou integrálním hlasem filmu, pojítkem mezi všemi příběhy.

LA Times

O filmovém vzdělání

Moje filmařské vzdělání se skládalo z toho  jsem zjišťoval é filmy mají rádi filmaři é mám rád já, a pak jsem ty filmy sledoval. Technické věci jsem se naučil z knih a časopisů, a díky novým technologiím dneska můžete sledovat celé filmy doprovázené komentářem režiséra. Z mluveného komentáře Johna Sturgese k Černému dni v Black Rock se toho můžete naučit víc než za dvacet let ve filmové škole. Filmové školy jsou naprostý balast že všechny ty informace jsou všude k mání, pokud je chcete.

LA Times

O cinefilii

Nejsem nic víc než filmový fanatik ý začal sledovat filmy, když mu bylo pět let, a který se rozhodl  film se stane jeho povoláním. Od patnácti do osmnácti jsem sledoval jenom Truffautovy a Godardovy filmy. Od osmnácti do jednadvaceti, to jest ve věku, kdy si vypěstujete vkus, jsem se začal dívat na filmy od Renoira, Clouzota, Maxe Ophulse…

Premiere

O Hříšných nocích

Jakousi předlohu pro způsob vyprávění příběhu jsem našel u Mafiánů. V zásadě jsou Hříšné noci to samé jako hollywoodské gangsterky. Protože tu máme postavy é typově patří do podsvětí a s nimiž se příliš mnoho lidí ztotožnit nedokáže, a ony běžně dělají věci é většině lidí přijdou ohavné.

Hříšné noci Díváme se na Kmotra a na Mafiány, a ačkoli se jedná o vrahy a zabijáky, nacházíme k nim vztah že je to pořád jakási studie lidského chování. A Hříšné noci taky nejsou o sexu ani o násilí, přestože obojí se v nich objevuje. Je to mnohem spíš o tom  sex plus drogy rovná se násilí… to je to hlavní téma. Jakmile do toho mixu přisypete posranej kokain, někomu se zaručeně něco stane. Vždycky.

(…)

Na jednu stranu mě hrozně uchvacovalo  píšu takovýhle příběh o pornografii. Dobře, to byla původní myšlenka, ale jaké filmy můžu použít jako vzor? Rozhodl jsem se pro gangsterky, ale taky jsem věděl  jde o skladbu vzájemně se prolínajících příběhů, takže hlavní inspirací byl Nashville, ale taky Bitva o AlžírKoně se také střílejí.

Total Film Magazine

O Opilí láskou

Pamatuju se jen  jsem chtěl udělat něco prostého, pokusit se o milostný příběh a pracovat na tom s Adamem a s Emily. Myslím si  člověk prostě začíná tam, kde předtím skončil. A já jsem zrovna dotočil Magnólii, film ý byl opravdu rozsáhlý a dlouhý a smutný. První instinkt vám říká  se chcete vydat opačným směrem.

New York Times

Přeložil Daniel Sedláček