Newyorští „soupeři“

Americký gangster Ridleyho Scotta

Ridley Scott se po 30 letech stává pomalu Američanem. Zatímco jeho bratr Tony vyhmátl americkou slabost pro kýč již v začátcích, Ridley bojoval jako lev a jméno umělce si před většinovým divákem obhájil.

Je však Ridley Scott stále tím umělcem ý vytvořil na přelomu 70. a 80. let fantastické umělé světy, nad nimiž se nám tajil dech? Kam se poděl ten oslavovaný vizionář a proč jsou více než dvě třetiny jeho produkce jen hollywoodský rutinní mainstream? Je Ridley Scott stále tím Diem filmařského panteonu?

Osobně se domnívám  nikoliv a že tato stagnace, či vyhasnutí, trvá již mnoho a mnoho let  se nechce nikomu věřit  autor Soupeřů (1977), Vetřelce (1979) a Blade Runnera (1982) svůj talent promarnil. K oživení otázky „kam se poděl génius“ nás vyzývá nejnovější Scottův počin – film Americký gangster.

Zázračnější z klanu Scottů

Když vedle sebe postavíme Ridleyho (1937) a Tonyho (1944), tak zatímco Tony je snaživý rutinér ý se vypracoval přes nevkus 80. let, přes kultovního Posledního skauta (1991) a později se vyprofiloval jako akční režisér  Ridley to zázračné dítě é točilo v „americkém“ stylu „evropsky“ propracované příběhy.

Ridley si nastavil Blade Runnerem svou laťku tak vysoko  ji podobně jako jedna z jeho hvězd Ruther Hauer, již nikdy nepřeskočil. Zlom v jeho kariéře nastal, když selhal následující čtvrtý film Legenda (1985), s nímž navíc opustil světy fantasie a definitivně se přiklonil ke všední, popř. historické, realitě. Právě kontinuální úspěch a touha experimentovat s žánry mu dala po Blade Runnerovi volné pole působnosti a volba padla právě na barevnou pohádkovou Legendu. Vedle ní Scott uvažoval ještě o muzikálu ý se měl odehrávat v Jeruzalémě, na který spadla kosmická loď. I když si Scott zvolil pravděpodobně tu lepší z vizí, film propadl. Následující roky se nesly ve snaze aplikovat noirovou a akční linku Blade Runnera na realistický thriller v podobě Ten, kdo mě hlídá (1987) a Černého deště (1989). Paradoxně se mu podařilo opět zabodovat se snímkem bez akčních hrdinů z povolání Thelma a Louisa (1991) a svůj osud zpečetit rok na to mamutím 1492: Dobytí ráje.

Americký gangsterMáme-li Ridleyho nějak zaškatulkovat, tak stačí jediné – neposuzujme ho jako filmaře, posuzujme jej jako malíře. Scott se svezl na vlně britských režisérů, kteří pracovali pro televizi, začínali často v reklamě a Hollywood přelomu 70. - 80. let jim nabízel větší vyžití, než konzervativně do minulosti ponořená produkce neo-Leanovských studií Goldcrest (pracoval pro ně Ivory, Hudson, Attenborough, Joffé) á v 80. letech prožívala oscarové hody. Briti unikající do doznívajícího prostředí nového Hollywoodu a rozmáhajícího se spielbergovsko-lucasovského kánonu sebou přinesli podobně atraktivní (často fantastickou nebo erotickou) tematiku, avšak bez amerického zjednodušování světa na černou a bílou. Byli to lidé jako Adrian Lyne, Alan Parker nebo Američan Michael Mann (který však v Londýně film studoval). Tato invaze nebyla navíc první, anglický film o dekádu dříve zplodil jména jako Nicolas Roeg, Ken Russell, Donald Cammell nebo John Boorman, kteří vnikli do Hollywoodu také, ale dlouhodoběji se tam neohřáli. Přístup byl podobný – posedlost estetikou á se nezajímá o realitu, ale soustředí se na umělé světy a hru s žánrem. Je skoro pravidlem pro autory 70. let  jejich hvězdy se vyzářily v několika málo filmech a následně úplně vyhasly že se nebyly schopny přizpůsobit trhu. V případě invaze 80. let naopak k přizpůsobení došlo. Touha po úspěchu brzy přebila mladické ambice a kvalita filmu se začala přepočítávat na dolary.

Výjimku tvoří snad jen Američan Michael Mann ý se pragmaticky specializuje i na vlastní produkci a Tony Scott ý opustil ambiciózní pokusy snažící se přiblížit stylu bratra (Hlad (1983)) a oddal se oslavě amerického národa ještě v raných 80. letech. Zde se nejednalo jen o vypočítavost, ale spíše o obdiv.

Ridleyho pozice je v současné filmové branži poněkud výjimečná. V roce 2000 zažívá comeback s Gladiátorem ý má fenomenální kasovní úspěch, a snad poučen mnoha krachy neriskuje, ale hraje dále jen na jistotu. Z odepsaného režiséra se stává magnát, mocný muž a cokoliv, na co od té doby sáhne, se mění ve zlato. Ani jeden z filmů é po Gladiátorovi vytvořil, není vyloženě špatný, ale není mezi nimi něco  by přineslo podobný šok, na kterém svou pověst postavil a staví. Máme tu tedy řemeslníka ý je stále zaměňován za vizionáře ým už 20 let není.

Revoluce se opět nekoná

Nejnovější Scottův film Americký gangster slibuje mnohé, ale neplní vše. Slovní hříčka a zjištění  hlavním gangsterem je černoch  jedním ze silných pilířů filmu. Poukazuje na to  ústřední postava by měla být hlavní předností filmu, a skutečně tu máme kvalitní výkony, ale nikoliv tak výjimečné  by se na průlom v žánru čekalo.

Americký gangster K mýlce také může dojít, když se budeme ptát, o jaký žánr se vůbec jedná. Film je založen na skutečných událostech, čili je logicky determinován určitým dějovým vývojem a tím  produkt nelze pointovat tak  si žánr policejního nebo mafiánského filmu někdy žádá – dramaticky. Divák je vtahován do složité spleti událostí a bojů o kontrolu nad městem á je navíc znázorněna ve dvou liniích (linie detektiva a linie mafiána) é se prolnou až v posledních dvaceti minutách, kdy je vrchol filmu dávno za námi. Zajímavé je  se film dělí právě těmito dvěma postavami do linie policejního thrilleru a gangsterského filmu.

Dvou a půl hodinový kolos sice hledá souznění mezi oběma polovinami, ale již uprostřed se začne chovat jak poškrábaná deska a to zejména proto  konec je očekávatelný a film ničím jiným, než dopadením zloducha neskončí. Je to právě neotřelost mafiánského „pádu“ Franka Lucase (Denzel Washington) a jeho finální spolupráce s Richiem Robertsem (Russel Crowe), kdy začne film i jeho postavy opět ožívat, ale je již pozdě. Americký gangster je scénář psaný spíše pro Scorseseho nebo De Palmu, kteří ve Skryté identitě (2006) a Černé Dahlii (2006) potvrzují skutečný zájem o detail a prostředí světa policistů a kriminálníků. Scott se v tomto světě chová jako náhodný turista a zlatokop ý si vždy vystřihne podle chuti žánr zavánějící dolary a dle jejich pravidel splní i očekávání. Nic více, nic méně, žádná rizika.

Scottovou silnou stránkou zůstává cit pro atmosféru města a precizní práce s tónováním barev. Jako akční režisér Scott sází spíše na znepřehlednění akce ž se zejména ve finále příliš nevyplatí. Americký gangster je bezpochyby film hodný shlédnutí, ale nedomnívám se  by mu měla být věnována nějaká zvýšená pozornost a vymezován prostor v dějinách thrilleru. Skutečné perly čekají na zhodnocení např. v případě Mannova Miami Vice (2006), Sheldonova Temného stínu nad L.A. (2002) nebo Franklinovy Presumpce viny (2003).

Americký gangster (USA, 2007)
Režie: Ridley Scott
Scénář: Steven Zaillian
Kamera: Harris Savides
Hudba: Marc Streitenfeld
Střih: Pietro Scalia
Hrají: Denzel Washington (Frank Lucas), Russell Crowe (Richie Roberts), Josh Brolin (detektiv Trupo), Armand Assante (Dominic Cattano) a další.
Bontonfilm, 157 min.