Jacques Tourneur

Hledač světla uprostřed lidské temnoty

19. prosince roku 1977 zemřel na srdeční infarkt jeden z největších filmových odborníků na vyvolání hrůzy skrze temnotu vnějšího světa a ponurost nitra konkrétního jedince Jacques Tourneur.

Tento původem francouzský občan odchází roku 1914 do Hollywoodu  zde následoval svého otce Maurice Tourneura, uznávaného režiséra němých snímků. Začíná jako asistent scenáristy u otcova filmu Never the Twain Shall Meet, a této profesi se věnuje ještě několik let. K vlastní režii se dostává až roku 1931, kdy dokončuje snímek Tout ça ne vaut pas l’amour. Své renomé si získává až ve čtyřicátých letech, tedy v době, kdy byla jeho práce neodmyslitelně spjata s Valem Lewtonem, vedoucím produkční jednotky společnosti RKO zasvěcené natáčení béčkových hororů.

Jacques Tourneur Lewtonova sekce u RKO byla ustanovena v roce 1942 s cílem vymanit se ze současné ekonomické krize studia. Po vzoru společnosti Universal á během třicátých let výrazně zvýšila svůj výdělek díky sérii hororových filmů s postavami monster (Dracula - režie Tod Browning, 1931, Frankenstein - režie James Whale, 1931, Neviditelný muž - režie James Whale, 1933 atd.), bylo rozhodnuto věnovat se stejnému žánru. Finanční situace studia RKO ovšem neumožňovala vynaložení velkých částek na výrobu monster  se měly všechny filmy sekce namísto ukázání zla soustředit na jeho vsugerování. Vedením sekce byl pověřen producent Val Lewton ý dostal volnou ruku při výběru svých spolupracovníků. Právě on přivedl do studia RKO Jacquese Tourneura ý režijně zodpovídal za první tři snímky é byly v rámci sekce natočeny (Cat People – 1942, I Walked with a Zombie - 1943 a The Leopard Man - 1943).

Tourneur s Lewtonem společně ustanovili základní východiska režijního stylu ý koresponduje s vytyčeným zadáním, v němž pokračovali i další režiséři sekce Mark Robson a Robert Wise. Příznačným prvkem jejich směřování bylo zejména budování napětí a hrůzy skrze temnotu. Vše vycházelo ze tmy, většina scén se odehrávala v noci, v blíže neurčeném prostředí, postavy byly manipulovány a ovládány touto černí i neobjasněnými pohnutkami vlastní mysli. Protože nebyly schopny jednoznačně určit svou vlastní existenci, staly se ztracenými bytostmi bloudícími a strádajícími uprostřed neznámého světa. Úzkost a pocit zcizení provázející jejich konání se nutně přenášely i na diváky, kteří navíc prožívali děs a hrůzu ještě v další rovině. Báli se o holý život postav é byly často pronásledovány další temnou silou, o níž samy nevěděly.

Pro účely navození neustále přítomného napětí byly hledány cesty  nejúčinněji překvapit a vyděsit diváka v neočekávaný moment. Podle filmu Cat People byl tento způsob nazván tzv. „autobusovou scénou“. V kýžený okamžik, kdy má být napadena hrdinka, vjede do záběru autobus ého se žena lekne. Útok se sice neuskuteční, ale divák je napjatý ještě více že tuší  k přepadení teprve dojde.

Další charakteristickou scénou všech snímků Lewtonovy sekce je „žena kráčející sama v noci“. I princip její výstavby je ve všech filmech podobný: černobílá kamera jenom zostřuje kontrast černé (která převládá) a světlých míst, osvětlovaných několika pouličními lampami. Pocit pronásledování se přitom často pohybuje na hranici paranoie že pronásledovatel není nikdy zobrazen. Napětí je stupňováno až do momentu, kdy divák očekává zaútočení, ale dojde k efektu úplně opačnému (již zmiňovaná autobusová scéna).

Cat PeopleZde se dostáváme k nejzásadnějšímu prvku režijního stylu sekce, a sice ke způsobu nakládání se světlem a stínem. Expresivní nasvícení záběru používal Tourneur již ve svých dřívějších filmech. Teprve u Lewtona ale konstituoval některé principy, na nichž vystavěl hlavní dramatické momenty svých filmů i jejich jedinečnou poezii. V jejich zdokonalování pak pokračoval celý svůj tvůrčí život. Právě díky způsobu, jímž Tourneur nakládá s osvětlením či záměrným ztemňováním obrazu, lze všechny jeho filmy lehce identifikovat. V jeho snímcích převažují noční scény, anebo scény, ve kterých je osvětlena jen část kompozice záběru (např. jen určitá věc, postava, tvář, část pokoje…). Jednou z nejslavnějších scén Tourneurových filmů je návštěva Ireny, hrdinky filmu Cat People (1942), u jejího psychiatra Dr. Judda. Hypnotizovaná Irena vypráví Dr. Juddovi o svých představách a strachu, přičemž divák vidí pouze tmu a z ní vystupující osvětlený detail její tváře.

Důležitou roli hrají i stíny, a to nejen obyčejné stíny předmětů, ale i siluety postav a různé stíny ž částečně zasahují do oblasti tváře či těla postavy.

Velký důraz kladl Tourneur na umísťování světelných zdrojů do záběru, takže v jeho filmech můžeme vidět lampy, okna, pochodně, světla aut, svítilny a blesky. Zejména kvůli tomuto systematickému umísťování světla-tvorných předmětů do záběru je Tourneur označován za režiséra ý nejlépe reprezentuje expresionistický styl svícení.

The Leopard ManTourneur vždy začleňoval do svých filmů nějaké tajemství. Jeho snímky jsou plny nejasností, něčeho neznámého nebo nedořečeného ž platí i o koncích filmů. Své postavy často opouští v nedořešených situacích a neprozrazuje zásadní informace týkající se jejich života. Bezradnost postav Tourneurových filmů vychází často z  nezařazenosti do určitého prostředí a z něho vyplývajících podmínek života. Jeho postavy se mnohdy vyskytují na hranici dvou nebo více zcela rozdílných světů. Mají nějaký původ a zvyky é nezapadají do nového prostředí, v němž se nyní ocitly. Platí to i pro hrdiny všech tří filmů é natočil Tourneur pro  Lewtona. Jsou to normální lidé žijící v Severní Americe ž problémy, pocity viny a morální nejasnosti vytanuly skrze kontakt s cizí kulturou: srbskou v Cat People (1942), haitskou v I Walked with a Zombie (1943) a hispánskou v The Leopard Man (1943).

Tourneur sám se na takovéto hranici ocitl, když se jako rodilý Evropan musel naučit žít a prosadit v Americe. Možná právě proto se v jeho tvorbě objevuje v tak hojné míře neporozumění a nepřátelství, narůstající kvůli kulturním odlišnostem.

S tím souvisí i hlavní témata jeho filmů. Pro Tourneura jsou typické opozice mezi podmínkami, v nichž žijí jeho postavy, a podmínkami, o něž usilují  definovaly samy sebe. Při tomto snažení se tak jeho postavy často dostávají na různá rozhraní. Tato rozhraní jsou v jednotlivých filmech střídavě reálná, imaginární či symbolická. Jedná se o rozhraní mezi:

  1. lidským a zvířecím (Cat People, The Leopard Man)
  2. živým a mrtvým (I Walked with a Zombie)
  3. duševním zdravím a šílenstvím (The Magic Alphabet, Cat People, Experiment Perilous, Easy Living, Stars in My Crown)
  4. městem a divočinou (westerny, Way of a Gaucho)
  5. zákonem a zločinem (Out of the Past, Nightfall)
  6. mužským a ženským (Anne of the Indies)
  7. silami temnoty a silami čisté mysli (Night of the Demon1)

Po dokončení snímku The Leopard Man (1943) opouští Tourneur Lewtona, ale nadále zůstává věrný studiu RKO. V následujících letech zde natáčí pět vysokorozpočtových snímků - Days of Glory (1944), Experiment Perilous (1944), Out of the Past2 (1947), Berlin Express (1948), Easy Living (1949) a film Canyon Passage (1946) pro studio Universal. V roce 1948 ukončuje kontrakt se studiem RKO a začíná pracovat na volné noze. Natáčí nízkorozpočtové snímky pro různá studia a od roku 1956 nezřídka i pro televizi. Svůj poslední film War-Gods of the Deep dokončuje v roce 1964, poté se ještě podílí na režii televizní série T.H.E. Cat v roce 1966.

V létě roku 1971 se i se svou manželkou, herečkou Marguerite Christiane Virideau, vrací do Bergeracu ve Francii, kde definitivně ukončuje své umělecké i životní směřování. Dodnes ale promlouvá k přátelům, spolupracovníkům i obdivovatelům pomocí svých jedinečných filmových studií temných stránek lidské existence a melancholií lidského ducha i světa, v němž hledá útěchu, pochopení sebe sama, skrz věčnou poezii světla a stínu.

Pozn.:

  1. Pod tímto názvem je film znám ve Velké Británii, kde byl produkován, v USA je uváděn pod názvem Curse of the Demon. [zpět]
  2. Dnes již kultovní film noir, spolu s Cat People nejznámější Tourneurův snímek. [zpět]

Résumé
The article speaks about Jacques Tourneur, the director of three B-movie horror classics Cat People, I Walked with a Zombie and The Leopard Man. None of the above mentioned movies has lost, even decades after being shot, nothing in terms of power to frighten their audience by means of suggestion. Tourneur's later film Out of the Past is still acknowledged as the quintessential example of film noir. Working in a variety of genres, Tourneur imposed his personal cinematic vision which emphasized mystery and sensuality. Read more about Tourneur's style, especially the lighting, main figures and themes.

Michaela Stránská