Být lidský

Na druhé straně Fatiha Akina

Překvapivě zásluhou Bontonfilmu se do českých kin nedlouho po své premiéře a uvedení v soutěži festivalu v Cannes dostává nejnovější počin hamburského rodáka s tureckými kořeny, Fatiha Akina. Po dvojici krátkometrážních snímků debutoval na poli celovečerního filmu Bronzovým leopardem na MFF v Locarnu oceněným krimithrillerem Kurz und schmerzlos (1998). Následovala žánrově zcela odlišná romantická komedie V červenci (2000). Poté se jeho tvorba ubírá po linii dramat se silným morálním nábojem, zasazených do prostředí tureckých přistěhovalců v Německu.

Na druhé straněV Evropě, také v Česku, se dostalo velmi pozitivního přijetí titulu Proti zdi (2004) ž vykazuje nejeden styčný bod s Akinovou novinkou. Můžeme oba snímky dokonce brát jako diptych, navzájem propojené příběhy. Turecké obyvatelstvo v Německu  kořeny, výchova, zásady (čili pohled na svět uvnitř), stejně jako prolínání s německou kulturou a společností (pohled vně) stojí v centru obou filmů. Ale zatímco Proti zdi dominoval motiv lásky, „pokračováním“ prostupuje ústřední motiv smrti.

Na druhé straně v Cannes dostalo cenu za scénář, na první pohled bychom to mohli přičíst nelineární stavbě a umnému proplétání šestice postav. Jednoduše se nabízející srovnání s díly dua Inárritu–Arriaga ubírá Akinovi na originalitě a samotné proplétání osudů (v Americe například Lantana, Magnólie či filmy Roberta Altmana) nevykazuje větší hravost. Jenže tam, kde Arriaga příběhy/životy dílčích hrdinů konstruuje způsobem  přívlastky vypočítavý, prvoplánový, efektní a dokonce i křečovitý nejsou lživé, Akin v žádném případě nedochází až k hranici, jíž se láme věrohodnost do scenáristické konstrukce. Pro něj je mnohem důležitější potlačit „osudovou náhodu“ ve prospěch opodstatněného a procítěného jednání postavy. Scénář si proto chválu zasluhuje pro pečlivé vykreslení psychologie postav a témat.

Téma rodičové a děti

Najat žije se svým otcem ý si přivede do domu prostitutku Yeter, ten ji během hádky fackou neúmyslně zabije. Mezi Najatem a otcem vznikne zeď, smrt Yeter je rozdělila.

Na druhé straně Yeter žije v Německu a živí se jako prostitutka  mohla své dceři posílat do Turecka peníze na studium. Obě žijí s vírou  tu druhou uvidí. Yeter ani netuší  dcera Ayten je politická aktivistka á musela z Turecka uprchnout právě do Německa. Zatímco Najat se vydá Ayten hledat do Istanbulu, ona se snaží najít svoji matku v Německu. Její smrt však neumožní  se matka a dcera nalezly.

Po úprku z Turecka se Ayten potkává se studentkou Lotte, ta se rozhodne své nové přítelkyni pomoci – jak s bydlením, tak především s tím  Ayten našla svoji matku. Ayten je však zatčena policií a vyhoštěna zpět do Turecka. Lotte odchází i přes nevoli matky z domu  v Istanbulu vyhledala Yeter. Nešťastnou souhrou náhody je v ulicích tureckého města zastřelena. Lottina matka přijíždí do Istanbulu  nejen nalezla pochopení činů své dcery, ale navíc pokračovala v její „práci“, tedy pomohla Ayten začít nový život. Vzniká mezi nimi pouto matka-dcera.

Na druhé straně může sloužit i jako sociálně pojatý příběh o dvou kulturách, dvou národech a především jako model jejich vzájemného dotýkání a prolínání. Turecké kořeny a současně narození a vyrůstání v Německu Fatih Akin do svého filmu promítá, přesto téma vztahu mezi matkou/otcem a dcerou/synem pojímá univerzálně a klade na něj hlavní důraz. Narušení, nalézání a (znovu-)navázání tohoto vztahu v Akinově podání může dokonce sloužit jako archetyp.

Lidské dobro

Na druhé straně Druhou linií filmu je morální poselství. Násilí zde má více podob, obě smrti jsou však neúmyslné (i malý chlapec ý na Lotte míří a stiskne spoušť  šokován „výsledkem“, upustí zbraň a prchá pryč), přicházejí nečekaně. Ona zbytečnost, nahodilost smrti o to více podtrhuje tragičnost. Fatih Akin nevypráví primárně příběh o projevech a formách násilí, pouze v podtextu vkládá nekompromisní apel, vztahující se k důsledkům é násilí způsobuje. Poselství, jímž je film protkán, v sobě nese víru v lidskou pomoc, dobro. Akin se nebojí vytvořit postavy takové  byly odhodlány za každou cenu druhému pomoci, neboť jenom díky takovým má svět šanci na záchranu.

Ačkoliv je Najat zpočátku znechucen z toho  si jeho otec přivedl domů prostitutku ve středních letech a že je ona schopna prodávat své tělo, zjistí  to dělá jen pro to  její dcera mohla vystudovat. Ostatně, Najatův otec si ji „pronajal“ coby družku také z popudu  jí pomohl dostat se ze špinavého světa prostituce.

Najat, když se rozhodne zůstat v Istanbulu, umožní neznámé Němce (Lotte) ubytovat se u něj. Poté se setkává i s její matkou  jí dopomohl zmírnit bolest a žal ze smrti dcery. Lottina matka i přes ztrátu dcery (za kterou svým způsobem může Ayten) pomáhá Ayten k novému začátku a přijímá ji de facto za dceru.

Akinův svět je na jedné straně krutý a bez příkras, na straně druhé je plný lásky. Na konci snímku Najat sedí u břehu a dívá se do hučících vodních vln: Prochází vnitřní meditací – a snad i cestou k znovunalezení pouta s otcem. Tento záběr nechá Akin prodlévat po celé závěrečné titulky, čímž i divák má možnost přes vodní hladinu dohlédnout někam dál, dovnitř, a pokusit se tak najít to lepší Já a řeč, s níž bude k okolnímu světu promlouvat.

Na druhé straně (Auf der anderen Seite, Německo – Turecko 2007)
Scénář a režie: Fatih Akin
Kamera: Rainer Klausmann
Hudba: Shantel
Střih: Andrew Bird
Hrají: Nurgül Yeşilçay (Ayten Öztürkú, Baki Davrak (Nejat Aksu), Tuncel Kurtiz (Ali Aksu), Hanna Schygulla (Susanne Staub), Patrycia Ziolkowska (Lotte Staub) a další. Bontonfilm, 122 min.
Lukáš Gregor