Překvapivě zásluhou Bontonfilmu se do českých kin nedlouho po své premiéře a uvedení v soutěži festivalu v Cannes dostává nejnovější počin hamburského rodáka s tureckými kořeny, Fatiha Akina. Po dvojici krátkometrážních snímků debutoval na poli celovečerního filmu Bronzovým leopardem na MFF v Locarnu oceněným krimithrillerem Kurz und schmerzlos (1998). Následovala žánrově zcela odlišná romantická komedie V červenci (2000). Poté se jeho tvorba ubírá po linii dramat se silným morálním nábojem, zasazených do prostředí tureckých přistěhovalců v Německu.
V Evropě, také v Česku, se dostalo velmi pozitivního přijetí titulu Proti zdi (2004) ž vykazuje nejeden styčný bod s Akinovou novinkou. Můžeme oba snímky dokonce brát jako diptych, navzájem propojené příběhy. Turecké obyvatelstvo v Německu kořeny, výchova, zásady (čili pohled na svět uvnitř), stejně jako prolínání s německou kulturou a společností (pohled vně) stojí v centru obou filmů. Ale zatímco Proti zdi dominoval motiv lásky, „pokračováním“ prostupuje ústřední motiv smrti.
Na druhé straně v Cannes dostalo cenu za scénář, na první pohled bychom to mohli přičíst nelineární stavbě a umnému proplétání šestice postav. Jednoduše se nabízející srovnání s díly dua Inárritu–Arriaga ubírá Akinovi na originalitě a samotné proplétání osudů (v Americe například Lantana, Magnólie či filmy Roberta Altmana) nevykazuje větší hravost. Jenže tam, kde Arriaga příběhy/životy dílčích hrdinů konstruuje způsobem přívlastky vypočítavý, prvoplánový, efektní a dokonce i křečovitý nejsou lživé, Akin v žádném případě nedochází až k hranici, jíž se láme věrohodnost do scenáristické konstrukce. Pro něj je mnohem důležitější potlačit „osudovou náhodu“ ve prospěch opodstatněného a procítěného jednání postavy. Scénář si proto chválu zasluhuje pro pečlivé vykreslení psychologie postav a témat.
Téma rodičové a děti
Najat žije se svým otcem ý si přivede do domu prostitutku Yeter, ten ji během hádky fackou neúmyslně zabije. Mezi Najatem a otcem vznikne zeď, smrt Yeter je rozdělila.
Yeter žije v Německu a živí se jako prostitutka mohla své dceři posílat do Turecka peníze na studium. Obě žijí s vírou tu druhou uvidí. Yeter ani netuší dcera Ayten je politická aktivistka á musela z Turecka uprchnout právě do Německa. Zatímco Najat se vydá Ayten hledat do Istanbulu, ona se snaží najít svoji matku v Německu. Její smrt však neumožní se matka a dcera nalezly.
Po úprku z Turecka se Ayten potkává se studentkou Lotte, ta se rozhodne své nové přítelkyni pomoci – jak s bydlením, tak především s tím Ayten našla svoji matku. Ayten je však zatčena policií a vyhoštěna zpět do Turecka. Lotte odchází i přes nevoli matky z domu v Istanbulu vyhledala Yeter. Nešťastnou souhrou náhody je v ulicích tureckého města zastřelena. Lottina matka přijíždí do Istanbulu nejen nalezla pochopení činů své dcery, ale navíc pokračovala v její „práci“, tedy pomohla Ayten začít nový život. Vzniká mezi nimi pouto matka-dcera.
Na druhé straně může sloužit i jako sociálně pojatý příběh o dvou kulturách, dvou národech a především jako model jejich vzájemného dotýkání a prolínání. Turecké kořeny a současně narození a vyrůstání v Německu Fatih Akin do svého filmu promítá, přesto téma vztahu mezi matkou/otcem a dcerou/synem pojímá univerzálně a klade na něj hlavní důraz. Narušení, nalézání a (znovu-)navázání tohoto vztahu v Akinově podání může dokonce sloužit jako archetyp.
Lidské dobro
Druhou linií filmu je morální poselství. Násilí zde má více podob, obě smrti jsou však neúmyslné (i malý chlapec ý na Lotte míří a stiskne spoušť šokován „výsledkem“, upustí zbraň a prchá pryč), přicházejí nečekaně. Ona zbytečnost, nahodilost smrti o to více podtrhuje tragičnost. Fatih Akin nevypráví primárně příběh o projevech a formách násilí, pouze v podtextu vkládá nekompromisní apel, vztahující se k důsledkům é násilí způsobuje. Poselství, jímž je film protkán, v sobě nese víru v lidskou pomoc, dobro. Akin se nebojí vytvořit postavy takové byly odhodlány za každou cenu druhému pomoci, neboť jenom díky takovým má svět šanci na záchranu.
Ačkoliv je Najat zpočátku znechucen z toho si jeho otec přivedl domů prostitutku ve středních letech a že je ona schopna prodávat své tělo, zjistí to dělá jen pro to její dcera mohla vystudovat. Ostatně, Najatův otec si ji „pronajal“ coby družku také z popudu jí pomohl dostat se ze špinavého světa prostituce.
Najat, když se rozhodne zůstat v Istanbulu, umožní neznámé Němce (Lotte) ubytovat se u něj. Poté se setkává i s její matkou jí dopomohl zmírnit bolest a žal ze smrti dcery. Lottina matka i přes ztrátu dcery (za kterou svým způsobem může Ayten) pomáhá Ayten k novému začátku a přijímá ji de facto za dceru.
Akinův svět je na jedné straně krutý a bez příkras, na straně druhé je plný lásky. Na konci snímku Najat sedí u břehu a dívá se do hučících vodních vln: Prochází vnitřní meditací – a snad i cestou k znovunalezení pouta s otcem. Tento záběr nechá Akin prodlévat po celé závěrečné titulky, čímž i divák má možnost přes vodní hladinu dohlédnout někam dál, dovnitř, a pokusit se tak najít to lepší Já a řeč, s níž bude k okolnímu světu promlouvat.
Scénář a režie: Fatih Akin
Kamera: Rainer Klausmann
Hudba: Shantel
Střih: Andrew Bird
Hrají: Nurgül Yeşilçay (Ayten Öztürkú, Baki Davrak (Nejat Aksu), Tuncel Kurtiz (Ali Aksu), Hanna Schygulla (Susanne Staub), Patrycia Ziolkowska (Lotte Staub) a další. Bontonfilm, 122 min.