Pohledy

Významnou část filmografie žánrově nesmírně variabilního režiséra Ridleyho Scotta tvoří thrillery a filmy s detektivní zápletkou. Jak je ale u tohoto tvůrce zvykem  výjimečně se jedná o žánrově čisté modely vyprávění. Ústřední linie a motiv filmu slouží Scottovi povětšinou jako záminka k hledání vlastního tématu é je důmyslně ukryto pod slupkou často velmi triviálního příběhu. Kriminální linie v Blade Runnerovi (1982) tak ústí v rozjímání o existenci a relativizování zpočátku jasně určeného dobra a zla. Ve filmu Černý déšť (1989) Scotta pro změnu daleko víc fascinuje kontrast dvou diametrálně rozličných kultur, než příběh o likvidaci japonského organizovaného zločinu. Koneckonců ani Hannibal nevyniká kriminální linií, ale kontrapunktem vznešenosti na jedné straně a syrové brutality na straně druhé.

I navzdory tomuto faktu je Scottova tvorba stále divácká, méně „snobská“ než filmy Davida Lynche nebo Petera Greenwaye, v jejichž dílech je rovněž cítit mimořádný vliv výtvarného umění. Oproti nim Ridley Scott byl a je ryze mainstreamový režisér ému se však podařilo velmi citlivě propojit okázalé atributy komerčního filmu s osobními motivy a prvky ž tlumočí povětšinou formou fascinujících obrazů. Ačkoliv dominantou Scottovy filmografie zůstávají převážně historické eposy, v nichž dokázal nejzřetelněji prosadit epičnost svého stylu a sklon k výtvarné ornamentalitě, podařilo se mu jedinečně obohatit i žánr science-fiction. Filmy Vetřelec (1979) a Blade Runner (1982) jsou doposud považovány za mezníky ve vývoji specifického žánru ý sice režisér v mnoha ohledech redefinoval, leč se k němu již více nevrátil.

Kriminální thrillery ve Scottově podání mají kvalitativně poněkud nevyrovnanou úroveň. Brilantní Blade Runner ého lze řadit do tohoto žánru jen částečně, se jako jediný dočkal opravdového úspěchu u kritiky, ačkoliv se tak stalo až dlouho po vzniku filmu. Snímky Ten, kdo mě hlídá a Černý déšť jsou obecně považovány za nezdary, zatímco thriller Hannibal překvapil velkým komerčním úspěchem, nicméně na úkor kritik é film více méně strhaly. Americký gangster, prozatím poslední Scottův počin, se oproti tomu pyšní řadou nadšených reakcí, a to jak ze strany odborné veřejnosti, tak i ze strany diváků.

Neo noir

Zejména v ranější tvorbě (Blade Runner, Ten, kdo mě hlídá, Černý déšť) se Scott zaměřil na skloubení dvou tendencí. Estetika reklamního stylu se tak prolíná s odkazy na tradiční filmy noir é definuje specifická atmosféra a nezaměnitelné atributy. Scott navázal především na vizuální kvality noiru ž je nejvíce patrné v Blade Runnerovi. Svět budoucnosti je zahalen do silného deště, páry a neustálé tmy. Hlavní hrdina je reinkarnací detektiva typu Philla Marlowa, zatímco ženské hrdinky mají nad muži stejnou moc, jsou stejně komplikované a nevypočitatelné jako kterákoliv femme fatale z klasických filmů americké drsné školy. Režisér se v postmoderní sci-fi soustředil i na řadu drobných detailů é poněkud prvoplánově, ale velmi důrazně přibližují noirovou atmosféru – ostré světlo pronikající skrze žaluzie v oknech, konkrétní odkaz na Maltézského sokola (r. John Huston, 1941) prostřednictvím sošky černého sokola, ústředního atributu, o který je v Hustonově filmu sveden nekompromisní souboj apod. Pro Scottovy filmy je charakteristické i využívání nejrůznějších ambientních prvků ž se staly součásti jeho stylu – déšť, pára či mlha jsou přítomny jak v Blade Runnerovi, tak i v Černém dešti, případně v Hannibalovi. Hlavně thriller Černý déšť je  do atmosféry a vizuálního výrazu, v podstatě ztrivializovanou obdobou Blade Runnera. Futuristické, kulturně i architektonicky nejednotné Los Angeles nahrazuje neméně impozantní a industriální Ósaka¹ , v níž policista Conklin pátrá po uprchlém vrahovi.

Je příznačné  Scottovi hrdinové jsou většinou samotáři, muži bez rodinného zázemí, případně se jim osobní život hroutí ž má za následek řadu frustrací a problémů. Postavy bývají - stejně jako ve filmu noir - osamělými mstiteli, kteří jsou odkázáni téměř výhradně na sebe sama – Rick Deckard pátrající  poslední člen komanda Blade Runnerů, po nebezpečných androidech, Nick Conklin po smrti svého partnera ještě více usiluje o dopadení jeho vrahů a svou pomstu (Černý déšť). Jednotlivé hrdiny charakterizují i jejich slabosti a obsese ž je vyčleňují z běžného života a činí z nich spíše samotáře – Nickův problém s korupcí (Černý déšť), neurotický a fobiemi trpící Roy - hlavní postavy z filmu Švindlíři (2003), psychicky zničený a svou prací unavený Deckard (Blade Runner).

Hannibal

V pokračování úspěšného filmu Mlčení jehňátek (1991) se Ridley Scott soustředil převážně na charakter Dr. Hannibala Lectera, především pak na konflikt mezi vznešeností jeho povahy a zálibou v důmyslném způsobu vraždění. Rozvíjen je i vztah mezi ním a zvláštní agentkou FBI Clarice Starlingovou ý tvůrci označují jako zvláštní, temný druh „love story“. Na kontrastech je vystavěna větší část filmu. Jedná se především o rozpor brutality a jejího vizuálního ztvárnění, začlenění extrémního násilí do obrazově i hudebně noblesního celku. Scott divákovi opět připomenul své výtvarné vzdělání a ozvláštnil scény z Florencie temnosvitovými, precizně komponovanými filmovými obrazy é vystihují krásu historií a kulturou prodchnutého města. V takto stylizovaných scénách se odehrává Hannibalovo vražedné běsnění ž výsledkem je i velmi bizarní smrt komisaře Pazziho, během níž Lecter cituje verše z Danteho Božské komedie.

Největší slabinou filmu zůstává scénář, respektive knižní předloha á se pokouší navázat na úspěch Mlčení jehňátek, nicméně jediným výrazným posunem je zdůraznění explicitního násilí a určité „zvrácenosti“. Ridley Scott však dodal filmu poměrně neotřelou tvář a právě díky jeho smyslu pro aranžmá nabývají dílčí scény na působivosti a neotřelosti – za zmínku stojí motiv všudypřítomného sledování pomocí bezpečnostních kamer nebo tragická linie komisaře Pazziho ž se dostává Lecterovi na stopu, ale stejně jako jeho předkové umírá velmi potupnou smrtí.

Na pomezí kriminálního filmu a komedie stojí Švindlíři é Scott natočil jako „malý film“ v pauze mezi velkorozpočtovými projekty (Hannibal/Království nebeské). Dílo je – stejně jako romantická komedie Dobrý ročník (2006) – zajímavé především svým tématem a hlavně svébytným humorem ý do té doby ve Scottových filmech naprosto absentoval. Režisér navíc upozadil i tradičně pronikavý vizuální styl a soustředil se převážně na práci s herci. Zápletka vychází podobně jako v případě Soderberghových kriminálních komedií z vrstvení na první pohled nahodilých, ale ve skutečnosti důkladně a přesně předpřipravených situací a zlodějských podrazů. Ve Scottově filmografii se jedná o dílo svým způsobem unikátní, zbavené většiny příznakových prvků, nicméně v součtu snadno zapomenutelné.

Ačkoliv filmy s kriminální tematikou nedosahují v kontextu Scottovy tvorby takového významu jako sci-fi snímky nebo historické eposy - mnozí dokonce považují thrillery za to nejhorší z jeho filmografie -, přesto zůstávají tato díla důkazem režisérovy přizpůsobivosti, potřeby překračovat úzce vymezené hranice žánrů. Scott navíc pečlivě zvolenou látku přizpůsobuje vlastní potřebě a často akcentuje vedlejší, zpočátku méně dominantní motivy, aniž by narušil ústřední linii vyprávění – názorným příkladem je několikrát zmiňovaný Blade Runner, kde pod detektivní zápletkou rezonuje řada stejně významných, ne-li naléhavějších témat. V neposlední řadě stojí za to připomenout řemeslné kvality těchto snímků, režisérovu schopnost pracovat s dynamikou záběrů, výtvarně působivými obrazy, ale i s hodnotami a požadavky klasické mainstreamové tvorby, díky nimž jsou jeho filmy všeobecně srozumitelné. Nebyl by to ale Ridley Scott, kdyby i tato díla postrádala skrytá témata a motivy, a kdyby nebyla otevřená mnohosti výkladů.

Blade Runner (1982)
Los Angeles 2019. Člen zvláštní policejní skupiny Blade Runner, detektiv Rick Deckard (Harrison Ford) má za úkol dopadnout a zlikvidovat několik replikantů, kteří se dostali na Zemi. Androidi totiž chtějí navštívit svého stvořitele, dozvědět se více o své existenci a prodloužit životy ž délka jim byla vyměřena na pouhé čtyři roky. Postupem doby  celý případ spěje ke svému konci, začíná Deckard stále více pochybovat o vlastním úkolu.

Ten, kdo mě hlídá (1987)
Policista Mike Keegan (Tom Berenger) dostane úkol hlídat a ochránit korunní svědkyni vraždy (Mimi Rogersová). Kariéru i rodinný život mu ale zkomplikuje skutečnost  se do půvabné ženy zamiluje. Vystaví tak nebezpečí nejen sebe, ale i svou rodinu.

Černý déšť (1989)
Newyorský detektiv Nick Conklin (Michael Douglas) dopadne v USA jednoho ze členů japonské mafie. Během převozu do Japonska se vrahovi podaří uprchnout. Nick a jeho parťák Charlie Vincent (Andy Garcia) jsou na jeho dopadení nuceni spolupracovat s japonským kolegou Macumotem (Ken Takakura).

Hannibal (2001)
Pokračování thrilleru Mlčení jehňátek (r. Jonathan Demme, 1991). Rafinovaný vrah Dr. Hannibal Lecter (Anthony Hopkins) se ukrývá v italské Florencii, kde se vydává za znalce umění. Pátrá po něm jak agentka FBI Clarice Starlingová (Julianne Mooreová), tak i milionář Mason Verger (Gary Oldman) – jedna z přeživších obětí Hannibalových vražedných choutek toužící po krvavé odplatě.

Švindlíři (2003)
Roy (Nicholas Cage) a Frank (Sam Rockwell) jsou podvodníci, kteří rafinovaným způsobem vydělávají na důvěřivých lidech. Jednoho dne se u Roye objeví dívka á se představí jako jeho dcera Angela. Stane se tak právě v okamžik, kdy oba švindlíři plánují velký podvod ž poněkud zkomplikuje hladký průběh celé akce.

Americký gangster (2006)
Frank Lucas (Denzel Washington) obchodoval s drogami a v 70. létech si vybudoval kariéru největšího bosse ý kdy ovládnul drogový trh. Policista Richie Roberts (Russel Crowe) se však rozhodne dostat nebezpečného gangstera za mříže a zničit tak jeho samozvané impérium.

Résumé
An important part of Ridley Scott´s filmography consists of thrillers and criminal movies. It is quite typical for this director that his movies are not simple in any way. There are hidden themes and motives to be found 'under the surface' of his stories, which often bear more power than the single story. Blade Runner is more powerful in its questioning our being and/or existence, than it is as a crime story. In Black Rain, the director tried to capture the contrast of two different cultures. What is more, Ridley Scott is an author with specific visual style, which is recognizable through ambient elements such as steam, rain etc. In crime movies and thrillers Ridley Scott used atmosphere of classical film noir, which he updated for his own modern style.