Symetrie vidění/asymetrie reality

Vybrané filmy Petera Greenawaye vydané na DVD

Britský režisér Peter Greenaway (narozen 1942) má zcela určitě rád hádanky. Miluje také výtvarné umění, ostatně ho vystudoval. Je fascinován slovníkovým řádem a jazykovým pořádkem. Domnívá se  velmi důležitá otázka zní: Jak je možné  drtivá většina mluvčích si při určitém shluku hlásek vybaví relativně stejný význam, podle kterého následně reaguje, ať už komunikačně nebo prakticky? Jak je možné, může pokračovat Peter Greenaway  každý kulturně-společenský útvar, nadán určitým jazykem, má vlastní řád uspořádání konkrétních i abstraktních věcí? Peter Greenaway musel číst Foucaulta. Jsem o tom přesvědčen; podobně jako o tom  Peter Greenaway patří mezi velmi originální evropské režiséry a český divák má to štěstí  může prostřednictvím několika jeho filmů, vydaných na DVD společností Levné knihy, nahlédnout do bizarního světa symetrických konstrukcí.

Krátké filmy Petera Greenawaye

Pravděpodobně není nutné připomínat  Peter Greenaway začínal jako tvůrce značně podivných dokumentárních snímků é záměrně významově propojoval (nehledě na to  i v podstatě předvídal své budoucí filmy), a které formálně často uzpůsobil podobě tzv. limerik, černým humorem prosáklých básnických hříček é se jako voice over ozývají zpoza obrazových sekvencí. DVD obsahuje takových snímků šest: (i) Intervaly (Intervals, 1969) představují montáž záběrů z benátských ulic, doplněnou již zmíněným komentářem „nezúčastněného“ hlasu. (ii) D jako Dům (H is for House, 1973) je právě onou ukázkou vypravěčovi touhy podřídit realitu přísnému pravidlu jazykového slovníku, přičemž v každém záběru je tato touha až masochisticky potlačována obrazy „neracionální“ reality. (iii) Okna (Windows, 1975) lze na jedné straně chápat jako ukázku vypravěčovi snahy „vnutit“ obrazům příběh, tedy určitou logiku, na straně druhé jako psychoanalytickou sondu do nitra vyprávějícího subjektu. V každém případě se Greenaway snaží ukázat  filmová technika střihu může být uměleckým záměrem par excellence. (iv) Vodní Wracketi (Water Wrackets, 1975) jsou uměleckým, tedy významem řízeným, příběhem zvláštního druhu národa; příběhem bez souvislostí é jsou nahrazeny na úrovni smyslu obrazovou mozaikou vodních ploch.

Okna

Právě v tomto dokumentu se ukazuje  pojem dokument v tradičním slova smyslu není zcela vyhovující zvl. pro tyto Greenawayovy snímky. Realita nemá být zachycena, ale vytvořena; popravdě řečeno  realita v dokumentu v onom tradičním slova smyslu skutečně jen zachycena? Na tomto tenkém ostří jinak vcelku zajímavé diskuze mezi historiky i teoretiky filmu lehce skotačí Greenawayův sarkasticky naladěný vypravěč. Proto dále značme tuto pochybnost uvozovkami.

(v) Drahý telefon (Dear Phone, 1978) je „dokumentem“ anglických telefonních budek, na kterých se leskne červená barva podobně jako se vypravěči lesknou v ruce významy jednotlivých osudů é v rytmu zvonění vystřeluje na užaslého posluchače. (vi) Přepracování virtuálních charakteristik (Vertical Features Remake, 1978) je nejen nejdelším „dokumentem“ na tomto DVD (45 min.), ale také pravděpodobně nejzajímavější i nejexplicitnější ukázkou Greenawayovy touhy podřídit filmové umění řádu modelového příkladu. Fiktivní rekonstrukce vědeckého odkazu Tulse Lupera je přesnou ukázkou výše zmíněné snahy: pravidlo počtu určuje umělecký záměr a v implicitní rovině zesměšňuje každou podobnou snahu o vědecko-poučný dokument. Nebo jinak: spíše ukazuje  ona vědecká přísnost je fiktivní přesností výzkumu. Greenaway z toho později vytvoří encyklopedii (The Falls, 1980) a v přiznané návaznosti i  třídílné The Tulse Luper Suitcases (2003). Hned první záběr je charakteristický (stejný motiv se objeví i v Umělcově smlouvě (1982): realita rozdělená pohledem geometrického zákona. Číslo 11 je tak nejen ideálním vyjádřením matematické dokonalosti (jako dvě vertikály, možností vytvořit čtverec se dvěma diagonálami, svou druhou mocninou schopnou vyjádřit reverzibilitu atd.), ale také návodem pro konstrukci jednotlivých obrazů (každý záběr ze 121 obrazů je o jedno okénko delší než ten předcházející atd.).

The Falls aneb třídění je hra

Tříhodinový Greenawayův opus patří mezi nejzvláštnější filmové „příběhy“ osmdesátých let a shrnuje v sobě vše  tento britský režisér vytvořil ve svých předešlých „dokumentech“. The Falls (1980) jsou rabelaisovskou encyklopedií všemožných vyprávění, zpráv i báchorek spojených ústředním motivem vztahu letu a pádu na jedné straně a na straně druhé svědectvím o osudech obětí tzv. Neznámého násilného jevu (NNJ) ý postihl již devatenáct milionů lidí. Náhodně vybraný vzorek 92 osudů „hrdinů“ ž jméno začíná na „Fall“  opět dokonalou ukázkou Greenawayovy fascinace číselným řádem. Mozaika obrazů a osudů jednotlivých Fallů je útokem na ageloty, rabelaisovské osoby bez smíchu. Testuje nejen diváckou přirozenou snahu hledat ve filmu příběh (je/není tam), ale také samotnou nosnost přísně vedeného vědeckého (a to doslova) dialogu. I když shlédnutí tohoto snímku vyžaduje jistou dávku trpělivosti, na konci je tato snaha oceněna zvláštním pocitem radosti i strachu z reality kolem nás.

Umělcova smlouva aneb vidění vs. vědění

Druhým Greenawayovým celovečerním filmem - vzhledem k taxonomii tradičních žánrů v podstatě prvním – je Umělcova smlouva (The Draughtsman’s Contract, 1982). Greenaway zde využil tradičního detektivního narativu a zasadil ho do prostředí bohaté rodiny na konci 17. století. Extravagantní malíř Neville (Anthony Higgins) uzavře smlouvu s paní Herbertovou, obyvatelkou honosného venkovského sídla Compton Ansley, a zaváže se v době nepřítomnosti pána domu k vytvoření dvanácti obrazů-výtvarných modelů jejich rodinné reality. Podmínkou smlouvy je ovšem bezvýhradné podřízení se jeho přáním a tužbám především ze strany paní domu, později i její dcery, a Neville se tak stává, aspoň na první pohled, vládcem celého panství. Umělcova smlouva Zdánlivá převaha jeho smlouvy se postupně mění na podřízený vztah především k mladé paní domu, ale ústřední konflikt vzniká v rovině, řečeno poněkud opulentně, myšlení. Neville svou specifickou metodou výtvarného záznamu (motiv vidění skrze geometrickou tabulku si Greenaway vyzkoušel již v Přepracování vertikálních charakteristik), podpořenou přísnými pravidly zobrazení, v podstatě „kopíruje“ realitu á postupně začíná sdělovat to  nebylo předmětem smlouvy, a to vraždu. Zcela explicitně to vyjevuje právě mladá paní domu á koketním způsobem Nevillovi naznačuje  existuje určitá disproporce mezi uměleckým viděním dobrého malíře, zdůrazňujícím spíše tvary jednotlivých věcí, a racionálním věděním inteligentních mužů, kteří naopak „vědí“ souvislosti, tedy i to  není doslova vidět. Vědění je ale bytostně spojeno s mocí, resp. buď s touhou po ní, nebo s jejím využíváním. Neville i přes své zjevné sklony k „racionalizaci“ vidění není schopen skutečně vidět to  přesto na svých obrazech zachycuje.

Greenaway velmi dobře vytvořil napětí mezi logikou příběhu a „logikou“ obrazů a natočil pozoruhodný film o fascinující síle obrazů a ještě více fascinující síle moci, tedy – nutno dodat – vědění. Použil k tomu v podstatě všechny filmové prostředky: obraz (podstatnou roli zde hrají i přímé záběry na kresby é ikonicky „osvětlují“ záhadu pána domu), zvuk (hudba Greenawayova dvorního skladatele Michaela Nymana ý využil jako podklad dílo barokního skladatele Henryho Purcella) a slovo é „dodržuje“ logiku tradičního detektivního narativu. Po encyklopedii významů přišla symfonie obrazů.

Zet a dvě nuly aneb řád jiného

V pořadí třetím Greenawayovým filmem je psychedelické vyprávění s podivným názvem Zet a dvě nuly (A Zed & Two Noughts, 1985). Byl-li příběh v Umělcově smlouvě zatemněn symfonií obrazů  příběh tohoto snímku záměrně destruován ve prospěch určité hry s významy. Dvojčata (Oliver a Oswald) náhodně ztratila své manželky při dopravní nehodě; přežila jen žena á v té době seděla za volantem, přišla sice o nohu, ale stala se královnou obou osiřelých dvojčat. O a O jsou určitým způsobem spojeni s místní ZOO. Milují zvířata a milují od doby oné nešťastné nehody (příčinou nehody byla srážka s labutí, uvědomělého diváka taková skutečnost nepřekvapí, zná přeci „logiku“ Neznámého násilného jevu) i proces rozkladu, resp. fascinuje je fakt  živý tvor „žije“ i dále po své smrti. Žena, jménem Alba, přišla o nohu a její doktor Van Hoyten (kopírující obrazy mistra Vermeera podobně jako Han van Meegeren ého český divák zná z příběhu Paprsek v Dobrodružstvích kriminalistiky) ji v záchvatu racionální představy dokonalého tvaru radí  se zbavila i té druhé nohy. Sourozenci mají tajné přání: natočit „život“ po životě člověka.

Předat něco  je záměrně neuspořádané a co klade více otázek než odpovědí  stejně marná snaha jako touha přežít vlastní smrt za účelem vědeckého zájmu o proces zániku. Greenaway mistrně pracuje v podstatě se všemi motivy svých předešlých „dokumentů“ i celovečerních filmů, ale jeho snímek Zet a dvě nuly posouvá autorův vývoj o kousek dál směrem k ústřednímu tématu: vztahu symetrie a asymetrie myšlení. Řád významů ý je v tomto snímku představen připomíná foucaultovskou čínskou encyklopedii: jinak pořádá skutečnost a řád ý je principem, k tomu ještě záměrně destruuje.

Zet a dvě nuly

Vertikální kompozice jednotlivých záběrů na jedné straně symbolizuje symetrii a řád ý je pro život podstatný, na straně druhé záběry tzv. time-lapse fotografií é se v rychlém sledu střídají se záběry „normální“ reality, destruují těžce nalezenou symetrii uměleckého záměru a ohlašují bolestný, ale v důsledku neuvěřitelně povzbuzující pocit nerozhodnosti ý ale není intelektuálním poukazem na dějiny myšlení či filmu, ale velmi rafinovaným a v neposlední řadě i vtipným odkazem na lidské vidění reality jako takové. I přes značně nesourodý příběh (záruku to pozornosti, zvl. V poslední době)  Greenawayovo dílo strhující podívanou.

Po symfonii obrazů přišla destrukce významů.

DVD 1: Krátké filmy Petera Greenawaye (Short Films by Peter Greenaway, Velká Británie 1969-1978)
Režie: Peter Greenaway
Scénář: Peter Greenaway
Intervaly (Intervals), 1969, 7 min
. D jako Dům (H is for House), 1973, 10 min.
Okna (Windows), 1975, 4 min.
Vodní Wracketi (Water Wrackets), 1975, 12 min.
Drahý telefon (Dear Phone), 1978, 17 min.
Přepracování vertikálních charakteristik (Vertical Features Remake), 1978, 45 min.
Levné knihy, 92 min.
DVD 2: The Falls (Velká Británie 1980)
Režie: Peter Greenaway
Scénář: Peter Greenaway
Hudba: Michael Nyman
Hrají: Peter Westley, Aad Wirtz, Michael Murray, Lorna Poulter a další.
Levné knihy, 180 min.
DVD 3: Umělcova smlouva (The Draughtsman’s Contract, Velká Británie 1982)
Režie: Peter Greenaway
Scénář: Peter Greenaway
Kamera: Curtis Clark
Hudba: Michael Nyman
hrají: Anthony Higgins (Mr. Neville), Janet Suzman (Mrs Virginia Herbert), Anne-Louise Lambert a další.
Levné knihy, 104 min.
DVD 4: Zet a dvě nuly (A Zed and Two Noughts, Velká Británie/Holandsko 1985)
Režie: Peter Greenaway Scénář: Peter Greenaway Kamera: Sacha Vierny Hudba: Michael Nyman Hrají: Brian Deacon a Eric Deacon (Oswald a Oliver), Andréa Ferréol (Alba) a další.
Levné knihy, 112 min.


Résumé
This article is focused on the first three full-length films that were made by Peter Greenaway in the 1980’s and also goes in for six Greenaway’s shorts from the 70’s. The first one, called The Falls (1980), is in its core a peculiar encyclopaedia of ninety two stories of different people who became victims of a mysterious incident called the "Violent Unknown Event" or VUE. Greenaway’s manner of narration is similar to the style of his short films and to his audience it introduces the reality as a maze of meanings. The second film - The Draughtsman's Contract (1982) – is actually Greenaway’s real first fiction full-length film. The film tells a story of a young and arrogant artist who is contracted to produce a series of 12 landscape drawings of an opulent house. The story of a mysterious murder is interlaced with another story that’s a fanciful parable of visual art itself including film art, of course. The third film A Zed & Two Noughts (A.K.A. Zoo) introduces a story of twins who came face to face with the death of their wives. They decided to shoot the process of dying in nature by making numerous time-lapse films of decaying animals. A general theme of birth and death is presented. Greenaway brightly shows reality as a contrast of symmetry and asymmetry of human view of it.