Už se na vás nedívám…(?)

Filmy Krzysztofa Kieślowskiho

Před více jak deseti lety zemřel Krzysztof Kieślowski ve věku 54 let. Zemřel náhle, nečekaně a předčasně, podobně jako umírali mnozí hrdinové jeho filmů (obhájce ve filmu Bez konce, Witek v Náhodě, Veronique v Dvojím životě Veroniky, či skladatel v Modré části tříbarevné trilogie...).

Ačkoliv ve svých filmech obsahově (a vlastně i formálně) postupně směřoval k čím dál větší abstrakci a nedořečenosti, pozvolna přitom vytvářel svébytný, univerzální filmový svět plný vzájemných citací a odkazů, propojení a konsekvencí, konstantních témat a opakovaných otázek. Tento svět stojí na tak pevných základech  přetrvává a rozrůstá se i  po Kieślowskiho smrti - díky filmům Nebe T. Tykwera a Peklo D. Tanoviče.


Série DVD, vydaných na podzim společností Levné knihy, důkladně mapuje první - polskou – část Kieślowskiho hrané filmografie (či, chceme-li, druhou třetinu jeho celé filmové dráhy). O té lze říci  byla z velké míry zřetelně společensky a politicky angažovaná. Stejně jako ostatní tvůrci polského Kina morálního neklidu i Kieślowski ve svých filmech řešil problematiku kontrastu mezi politiky proklamovanou společensko-ekonomickou situací v Polsku a neutěšenou realitou, a potažmo dopadem tohoto rozporu na svědomí a chování jednotlivců, kteří k těmto skutečnostem musejí zaujmout jasné stanovisko. Už v těchto otázkách Kieślowski inklinoval k pokud možno nepříliš jednostranným a jednoznačným soudům a východiskům.

Stefan Bednarz, ředitel stavby obrovské chemičky v Jizvě je kovaný straník, zároveň však člověk s vlastním svědomím a též pamětník kdysi nedotčené krajiny. Zatímco chemička íž stavbou vláda zaručuje sladké zítřky celé oblasti, vytváří vzrůstající jizvu v nedotčené přírodě i v Bednarzově rodině, sílí nespokojenost s chováním a činy váhajícího inženýra ý není schopen plně uspokojit ani jednu ze znesvářených stran. Nakonec opouští práci a vrací se ke své rodině. Samotné téma rozporu pracovního a  soukromého života Kieślowski brilantně zachytil i o tři roky později v Amatérovi. V Jizvě však - zdá se mi – ještě honil příliš mnoho zajíců. Film si všímá otázky politické ne/angažovanosti či – v protikladu – ne/angažovanosti v soukromém žití. Zároveň se však pohybuje na hraně dokumentárního filmu o stavbě továrny (od záběrů původní krajiny až po slavnostní otevření), to vše navíc s náznaky ekologické tematiky…

Amatér se již soustředil na stěžejní Kieślowskiho témata té doby, dá se říci  je režisérovou osobní zpovědí, bilancí první části filmové kariéry. Ačkoliv i zde jsme nutně svázáni realitou tehdejšího socialistického Polska, film již činí zřetelný krok k formulování hlavního Kieślowskiho názoru na svět, potažmo také na jeho obraz ve filmu. Amatér Od (z dnešního pohledu) zástupných motivů kritiky režimu se Kieślowski přibližuje k více nadčasovému, obecnějšímu, a tudíž důležitějšímu poznání – o neschopnosti a nemožnosti člověka postřehnout a postihnout zcela podstatu věcí viděných kolem sebe. Od této chvíle se Kieślowski snažil kinematograficky zachytit skrytou a komplexní esenci idejí tak nepostižitelných  je absolutní pravda, duše, osud, čas. Ve všech svých dalších filmech dával čím dál více najevo  moc si je vědom  někde mezi černou a bílou se nachází ta správná a jediná Barva. I přesto  její odstín nikdy nebude schopen s určitostí popsat a „namalovat“, ani na okamžik se o to nepřestane pokoušet. Celý svět (s oněmi obecnými hodnotami a idejemi zvlášť) je dle Kieślowskiho absolutně nepostižitelný, respektive lze v něm vše vnímat zcela naprosto odlišně, v závislosti na úhlu a způsobu pohledu. A i kdyby se všechny úhly a formy náhledu podařilo protnout v jediném, zcela optimálním průsečíku, budeme od absolutní pravdy stejně daleko  na počátku našeho snažení. Je láska roztoužené bušení srdce? Je to spokojené žití v páru a plození dětí? Nebo je to okamžik, kdy žena v přítomnosti muže vlhne ( Krátký film o lásce )? Aby zcela jasně definoval tento svůj názor (či svoji pochybnost, podle toho, z jakého úhlu to bereme…), zaplňuje Kieślowski své filmy motivy nazírání, sledování, naslouchání. Reportér v Jizvě, šmírování dalekohledem v Krátkém filmu o lásce, odposlouchávání v Červené, to jenom namátkou napříč Kieślowskiho filmografií. A samozřejmě celý Amatér ý je definicí, manifestem tohoto - v té době se formujícího - Kieślowskiho postoje: Některé věci je nejlepší nahlížet shora, jiné věci zblízka, některé věci je třeba i s kamerou obejít  se dostali k jejich meritu a jiné věci je lepší vůbec nevidět. Ať tak či onak, nikdy neuvidíme vše. Když Filip Mosz natočí investigativní reportáž o podivné investici do opravy místní banky, netuší  tím připraví o práci své nejbližší přátele, ani mu hledáček kamery neprozradí  se dotyčné peníze na banku tajně investovaly do opravy místní školky. Kieślowski jde samozřejmě ještě dál a tuto hru na nedořečenou a nejistou pravdu hraje i s divákem filmu – jak moc si vlastně můžeme být jistí  mu funkcionář o oné utajené opravě školky nelže? A jak moc je odhalení těchto skrytých pravd významné v okamžiku, kdy přes ustavičnou (a marnou) snahu o postižení skutečností okolo vás nevidíte realitu zcela nejbližší? Filipa opouští žena a on konečně otáčí kameru přímo na sebe. Reflexe se mění v sebereflexi.

V Náhodě se onu nepostižitelnost absolutní pravdy Kieślowski pokouší formulovat jiným způsobem – formálním. Narativním experimentem, kdy jeden a tentýž příběh vypravuje třikrát – jednou se hlavní hrdina stane angažovaným straníkem, podruhé zapáleným bojovníkem proti režimu a potřetí se ožení a odmítá se přidat na jakoukoliv ze znepřátelených stran. Hledisko nyní není obsaženo v osobě s kamerou, dalekohledem či mikrofonem, nýbrž ve volbě formy, ve srovnání všech tří možných průběhů jednoho života (ve vztahu k tématu politické ne/angažovanosti). Kieślowski ani zde nezaujímá stanovisko, ví  to není zapotřebí, ba dokonce ani možné. V okamžiku, kdy se nám zdá  se Kieślowski přiklání ke třetí – zcela neangažované – variantě, přichází šokující pointa.

S tímto filmem do Kieślowskiho uměleckého světa poprvé významně vstupuje motiv náhody ž ovlivňuje a zásadně utváří naše životy. K tezi o nemožnosti dobrat se absolutní podstaty věcí přibývá nyní i Kieślowskiho přesvědčení o tom  ať děláme  děláme, stejně jsme ve zcela nevypočitatelných rukou Osudu ž s námi naloží  se mu zachce.

Jestliže v některým filmech hraje náhoda zcela určující roli – například v právě zmíněné Náhodě či v Krátkém filmu o zabíjení (ať už zde jde o volbu vrahovy oběti či především o fakt  mladý obhájce seděl s vrahem krátce před vraždou ve stejné době v téže kavárně), v pozdějších filmech (především v tříbarevné trilogii) Kieślowski tento motiv transformuje v existenci husté sítě miniaturních (a nezřídka zcela nahodilých) propojení, vazeb a odkazů. Těch je například v tříbarevné trilogii takové množství  by jejich výčet vydal na samostatnou studii. Jenže jejich význam je v těchto případech spíše marginální – jde vlastně o hru nikoliv s postavou filmu – jako třeba v Náhodě – nýbrž se samotným divákem ý jediný je schopen zaregistrovat vzájemné těsné míjení se postav a osudů Modré, BíléČervené. Samotní aktéři těchto dramat většinou nic nezaznamenají. I touto formou se Kieślowski nadále vzdaluje od konkrétna, abstrahuje. Kde je Moszův pohled skrze prstový „hledaček“ kamery? Kde jsou stopy po raných režisérových dokumentech s relativně čitelným subjektivním názorem?

Krátký film o zabíjení

Tomuto vývoji výrazně napomohl i scenárista Krzysztof Piesiewicz (s nímž Kieślowski spolupracoval od filmu Bez konce). Coby právník dobře věděl o tom  každá mince má dvě strany, chápal míru obtížnosti absolutního rozhodování. I s jeho přičiněním se Kieślowski mohl v poslední – a nejúspěšnější – části své kariéry úspěšně pokoušet filmově formulovat své názory na tak obecně platné pravdy  je desatero přikázání či ideje svobody, rovnosti a bratrství. K nim měla přibýt i trilogie Nebe, Peklo, Očistec. Realizace těchto filmů (scénáře Kieślowski s Piesiewiczem stačili dokončit) však bohužel již zůstala na jiných režisérech. Pokud je strhující Tykwerovo Nebe úvahou o síle lásky a právu brát zákon do vlastních rukou (se všemi možnými konsekvencemi), Tanovićovo Peklo se vrací k dalším Kieślowskiho tematickým leitmotivům – osamělosti a tragickým následkům osudové náhody. Jestliže je v Nebi výrazně patrný Tykwerův režijní rukopis (jízdy kamery, typické jsou především ty kruhové; kruhový rámec děje; symetričnost a lineárnost prvků mizanscény; potlačení dialogické složky; práce se zvukem apod.), Tanovićovo Peklo je – vyjma démonických úvodních titulků – svým charakterem (obsazení, nedominující režie, důraz na dialogy) zase bližší Kieślowskiho režijní střídmosti (byť mi v něm občas chyběl právě Kieślowskiho cit pro dvojznačnost a nedořečenost, bez nichž toto drama místy působí maličko vykonstruovaně a efektně). Oba dva snímky jsou však zcela důstojnými následníky (či spíše dalšími prvky) Kieślowskiho filmového světa, do něhož se zapojují i spoustou drobných odkazů a citací (například se – stejně jako ve všech dílech barevné trilogie - i v Pekle objeví scéna se starým mužem, snažícím se dosáhnout na otvor odpadkového kontejneru). Podobně jako obhájce ve filmu Bez konce se s touto dantovskou trilogií Kieślowski jako by vrací posmrtně zpět mezi nás a pokračuje ve svém pronikavém - a přitom neustále pochybujícím - hledání. Závěrečná věta mladičkého pošťáka z šestého dílu Dekalogu (mimochodem mnohem lepšího, než jeho nastavovaná a popisnější kino-verze, tj. Krátký film o lásce) á dala název i tomuto textu, tedy v případě Krzysztofa Kieślowskiho naštěstí neplatí.


V současnosti jsou v ČR k sehnání DVD s těmito filmy K. Kieślowskiho
(s českou titulkovou podporou):


Jizva (Blizna, 1976) - Levné knihy
Amatér (Amator, 1979) - Levné knihy
Náhoda (Przypadek, 1981) - Levné knihy
Bez konce (Bez konca, 1985) - Levné knihy
Krátký film o zabíjení (Krótki film o zabijaniu, 1987) - Levné knihy
Krátký film o lásce (Krótki film o milosci, 1988) - Levné knihy
Dvojí život Veroniky (La Double vie de Véronique, 1991) - Zóna & Aerofilms/Kolekce 666



Résumé
Similarly to many of his film protagonists, Krzysztof Kieślowski died suddenly and unexpectedly - more than ten years ago. Although he lead more and more to abstraction and tacitness (thematically and formally), he gradually created a unique, universal film world full of citations and references  and consequences  themes and repeated questions.
The text takes note of Kieślowski´s themes progress, mainly in the early (Polish) phase of his feature films career. It mentions motifs of watching and monitoring, reflexion and self-reflexion, omnipresent chance events, the main role of the Fate and the relativity of the absolute judgements. A complicated network of connections and links, which he made in his movies about very lonely and very human heroes, now suprisingly continues to enlarge – with the films Heaven (T.Tykwer) and L´Enfer (D.Tanović). These movies are based on Kieślowski and Piesiewicz´s unrealised scripts.