Záhada zaplavované civilizace

Zátiší Jia Zhang-ke

Jia Zhang-ke náleží k šesté generaci čínského filmu á reaguje na historické, dnes možná už i trochu akademické filmové vidění předchozích mistrů, z nichž nejznámější je dnes Čang I-mou (Zhang Yimou). Ten v poslední době natáčí především velké výpravné eposy z čínské historie, z nichž především ty novější (Hrdina, Klan létajících dýkKletba zlatého květu) jsme mohli vidět v naší distribuci.

Pro Ťiovu šestou generaci byl zásadním momentem nástup digitalizace, možnost levného realistického natáčení, ovlivněného dokumenty a také dvd distribuce: slávu získal Jia Zhang-ke na zahraničních festivalech, doma v komunistické Číně byly jeho filmy dlouho ilegální zboží.

Ani Zátiší, mezinárodně distribuované pod titulem Still Life, se nemusí režimu úplně líbit. Jde tu totiž o lidské osudy spojené se stavbou Tří soutěsek, megalomanské přehrady á se pro domácí režim stala více než jen vodním dílem. Hlavní hrdina Han Sanming přichází z provincie Shanxi na přehradu, kde hledá svojí exmanželku. Neví  její vesnice byla už dávno vystěhována a zatopena právě kvůli stavbě přehrady. Han Sanming se začíná živit bouráním vystěhovaných vesnic  dostupnou prací v oblasti, a spojuje tak svůj osud s přehradou ještě víc. Do prostředí všeobecné ztráty dlouhodobého horizontu a snahy celkem bezskrupulózně na všem vydělat, však nezapadá.

Zátiší V pomalém toku děje má své místo mystérium, a to jak záhady mezilidských vztahů a běhu světa, tak s lehkou nadsázkou pojaté nadpřirozeno v podobě neidentifikovatelných létajících objektů na obloze. V této poetice, propojující poznání reality s reflexí toho, k čemu realita jen odkazuje, tkví úspěch celé řady východoasijských autorů – na 42. karlovarském festivalu byly uvedeny například také nové filmy Tchajwance Hou Hsiao-hsiena a Korejce Lee Chang-donga, ve kterých by nebylo složité najít příbuznost právě se Zátiším. (Obecněji by tyto relace vypovídaly i o vlivech ve východoasijských kinematografiích, např. o vztahu tchajwanské nové vlny a kontinentálního čínského filmu.) Zátiší je realistickým portrétem života v jedné oblasti a zároveň nesmírně přízračným obrazem života ý bude zanedlouho zaplaven vodou. (Stejně tak realistický portrét městečka Miryang v Leeových Skrytých paprscích slunce je zároveň místem záhady mezilidských vztahů, lásky, ztráty a jakési síly prostoru  dokládá především poslední záběr filmu.)

Absence detailních záběrů a mísení herců s neherci přibližují film dokumentární poetice á je vždy zároveň překračována. Jia Zhang-ke nám pomocí unikátního genia loci Tří soutěsek dává zakusit zkušenost času, plynutí, a tedy i mizení. Svět – takhle se ostatně jmenoval předcházející autorův snímek – se mění  podoby se připomínají pouze v trvalých mezilidských vazbách nebo v takových druzích komunikace  je film. Smutek ý z toho pramení, není a priori dojímavý ani lacině staromilský. Je stoický a vědoucí. Může to znít jako klišé, tradované o východní filozofické nauce, při zaujatém sledování Zátiší mě to ale nenapadlo.

Zátiší (Still Life/Sanxia haoren, Čína – Hongkong 2006)
Scénář a režie: Jia Zhang-ke
Kamera: Yu Likwai
Hudba: Lim Giong
Střih: Khung Jinlei
Hrají: Zhao Tao, Han Sanming a další
108 min.
Pavel Sladký