Strach v sedmi obrazech

Třída Ilmara Raaga

Vskutku se zdá  současnému evropskému filmu svědčí určitá politická či, řečeno poněkud mírněji, sociální angažovanost. Nejde ovšem o prvoplánovou autorskou intenci ž by měla zajistit u širokého publika úspěch; každá taková, vcelku dobře rozpoznatelná, motivace je téměř vždy příznakem umělecké nedospělosti (podobně jako u dětí, kteří své chování často podřizují primárně předem stanovenému cíli); jde spíše o sociální (obecně kulturně-politický) rozměr příběhu ž je navíc zachycen záměrně (i s rizikem obvinění z umělecké podbízivosti, a tedy průměrnosti ze strany společenské většiny; není bez zajímavosti  podbízivost byla střední měšťanskou třídou (jak je tomu dnes?) ve všech formách spojována s průměrností, přitom „stravitelnost“ byla základní podmínkou úspěchu) vyhroceným způsobem (např. po formální stránce příznakově: dlouhé statické záběry, výrazný střih nebo programové členění jednotlivých sekvencí atd.). Tato určitá angažovanost (v pozitivním slova smyslu) je ale nekompromisní, není poučná ani zábavná  je tomu např. v českém filmu (řečeno poněkud paušálně), snaží se dané téma představit (v etymologickém slova smyslu) v čisté podobě, bez – pokud vůbec možno – individuálních interpretací ze strany tvůrců.

Na filmovém festivalu v Karlových Varech byl tento rok v sekci Na východ od Západu promítán snímek Třída (Klass, angl. The Class) estonského režiséra Ilmara Raaga. Jde o film ý na rovině příběhu rozehrává obecné téma šikany mezi mladistvými. V Karlových Varech bylo uvedeno hned několik dalších filmů é se podobnému tématu (řekněme: násilí vůči jedinci) v podobné kulturně-společenské rovině věnují (např.: 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny režiséra Cristiana Mungiuse (téma: násilí vynucené zákazem), This is England Shanea Meadowse (téma: násilí jako výsledek životní a kulturní frustrace), Severní blata Baltasara Kormákura (téma: násilí jako prostředek hledání pravdy) atd.). Raagův snímek je právě oním pohledem bez skrupulí ý v sedmi postupných sekvencích odkrývá brutální povahu původně „nevinných“ činů.

Třída V příběhu jedné estonské třídy střední školy můžeme již od počátku vidět určitou společenskou hierarchii jednotlivých studentů. Nejde ale o sociologickou studii ekonomických poměrů a jejich odrazu v chování určitého zlomku společnosti, i když prostředí třídy na střední škole by tomu plně vyhovovalo, jde o téměř až „dokumentární“ pohled do života mladých lidí; „dokumentární“ s uvozovkami, neboť již zmíněné rozčlenění filmu do sedmi kapitol zcela jasně naznačuje umělecký záměr strukturovat jednání jednotlivých protagonistů, nikoli tedy zachytit toto jednání. Ve filmu tak vzniká zajímavá disproporce: mezi úvody jednotlivých sekvencí é jsou silně stylizované a mají vlastní název (podobně jako kapitoly v knize) a samotným děním ve třídě é je zachyceno „jako v dokumentu“, bez hudební stopy. Divák je tedy vždy upozorněn  bude následovat  byl vždy znovu překvapen  se vskutku děje.

Základ příběhu není sám o sobě nijak pozoruhodný: mladý Joosep (Pärt Uusberg) je třídou (kolektivní singulár vyhovuje násilníkům) – mírně řečeno – vychováván k správnému mužství (opět tradiční představa „pořádného chlapa“; tato vcelku jasná představa je v podobě absolventa povinné vojenské služby, např. u nás – bohužel –, živá dodnes, a to i přes zánik její podstaty). Náhoda mu na jeho stranu přesune Kaspara (Vallo Kirs), do té doby jednoho z „vychovatelů“ ž se tak nutně stane další obětí. Konflikt je představen v několika rovinách (výběrově): (i) individuální: Kaspar vs. Anders (skvělý Lauri Pedaja); metafora konfliktu dvou vůdců a bývalých kamarádů z titulu dané funkce. (ii) kolektivní: Joosep a Kaspar vs. třída; metafora společenské role jedince ve státu. (iii) společenské: Joosep (jeho otec je nezaměstnaný bývalý voják, tedy „správný chlap“) a Kaspar (bez úvahy problémový student z venkova) vs. většinová společnost (ve výhodě: ekonomicky, studijně i společensky); metafora klidného žití v souladu s pravidly. Na této nejvyšší rovině Raag navíc rozehrává motiv spoluúčasti (např. třídní učitelky, rodičů i náhodných kolemjdoucích) ve smyslu prosté nevšímavosti k individuálním rozdílům (tradiční heslo všech totalit: „držet krok a nevyčnívat“). Vzestupná tendence, explicitně signalizovaná jednotlivými „úvody“ ých útoků třídy na oba studenty má ale – možná paradoxně – i svá pozitiva, neboť Kaspar poprvé v životě poznává skutečné přátelství a v konečném účtování i fatální odpovědnost.

Ilmar Raag ý se i v předešlém filmu věnoval politicko-společenskému tématu: v televizním dramatu August 1991 šlo o obnovení suverenity Estonska, velmi dobře vystavěl nejen atmosféru postupného násilí, ale také představil celou problematiku v nejednoznačném pohledu, a mohl tak samotným finále é má – až sadisticky – dvě sekvence (vrcholná potupa obou studentů a konečné řešení jejich problému) šokovat, a to i přesto že divákovi je v obecné rovině zcela jasné  dobrý konec není možný. Podobných pohledů na naši společnost není nikdy dost.

Film Třída Ilmara Raaga získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových varech dvě ceny: Zvláštní uznání v sekci Na východ od Západu a cenu Europa cinemas label.

Třída (Klass, Estonsko 2007)
Scénář a režie: Ilmar Raag
Kamera: Kristjan-Jaak Nuudi
Hudba: Timo Steiner, Paul Oja, Pärt Uusbeerg, Martin “Eskimo” Kallasvee
Střih: Tambet Tasuja
Hrají: Vallo Kirs (Kaspar), Pärt Uusberg (Joosep), Paula Solvak (Thea), Margus Prangel, Tiina Rebane, Marje Metsur, Merle Jääger, Leila Säälik, Lauri Pedaja (Anders) a další.
97 minut