Předchozích dvanáct měsíců jsem bloudil českými kinosály. Jako hrdinové Lynchova Inland Empire jsem pozotvíral přemnoho dveří s nadějí  za nimi konečně naleznu svůj Film, ale má očekávání nebyla nikdy zcela naplněna. Ale pak se mi zdál sen. Sen o skvělých filmech. Ten sen ke mně přijel vlakem a vlakem mne i odvezl. Cestoval jsem s jakýmsi mladým kytaristou a jeho čerstvou nevěstou. Ve stanici Karlovy Vary jsem vystoupil (zatímco novomanželé – jako vystřižení z Anderssonova Du levande – mávali radostně davu lidí na peróně) a zamířil do kin. Pozotvíral jsem tam v těch několika dnech opět spoustu dveří, a jen zřídkakdy jsem z nich vycházel nespokojen… Jenže po čase jsem se musel připravit na probuzení, a tak jsem opět nasedl na vlak… Cestou jsem přemýšlel  to udělat. Jak dosáhnout toho  si všechny ty překrásné filmy našly cestu do běžné distribuce. Je nasnadě  by jim musely nejprve uvolnit místo filmy é v současné době okupují programy kin. Ale jak se jich zbavit? Jak to narafičit  se v jednom okamžiku Harry probodl hůlkou, Spidermana spláchli do vany a přepravka s Vratnými láhvemi omylem zajela do lisu na kartóny? Kdyby všechny tyhle kvalitnější mainstreamy vzal nějakou podobnou „náhodou“ čert, pak by snad ty zbývající hrůzy dobrovolně opustily naše kina, a uvolnily místo tvůrcům jako jsou Resnais, Kawase, Jia Zhang-ke a další a další… Zničehonic jsem znal to správné řešení: Do řeky Han s nimi! Všechny je tam naházet  plechovky od piva či nedojedené smažené chobotničky. Řeka Han je veliká a my můžeme být velkorysí! Trocha té filmové hrůzy se v ní ztratí a nikomu neuškodí. A kdyby snad některé kotouče nechtěly klesnout ke dnu, postará se o ně dozajista hladový Mutant. No a pak jsem se probudil, respektive vlak zabrzdil v mé domovině a já vystoupil. Ale rychle jsem si svůj sen zapsal  měl na co vzpomínat.

Mé zápisky doplnili i ostatní redaktoři Fantomu, čímž vznikl docela pěkný, reprezentativní přehled toho nejlepšího  podle nás na letošním karlovarském festivalu bylo k vidění (mám na mysli filmy).