„Stano Zaječí každou rozječí“

Roming Jiřího Vejdělka

Je vždy zajímavé sledovat ými kritérii bývá charakterizován komerční film v rámci určité národní kinematografie. Atribut komerčnosti, často spojen s hodnocením zvoleného námětu a výsledné podoby daného snímku  přisuzován na základě ve většině případů relativně jasné představy  je filmově kvalitní, zajímavé či aspoň nadějné a naopak, oproti tomu: co je podbízivé, vtíravé, nudné atd. Bylo by dobré napsat dějiny komerčnosti a případná konstrukce takových dějin by náležela oblasti obecně kulturní, snad lze říct znakové. A byla by záležitostí obecné teorie kontextu, neboť ona komerčnost může – a také se tak v praxi stává – získávat jak pozitivní, tak negativní vlastnosti. Nový film Jiří Vejdělka Roming (2007) je přesně tím případem; na jedné straně se snaží zcela explicitně oslovit nejširší publikum svou komediální road movie tří cikánů, z nichž jen jeden - snad a po úvaze – snese toto označení, a na straně druhé se pokouší  „nenápadně“  by mimochodem, opět zcela jasně vzbudit pozornost i u publika é nepovažuje film jen za prostředek zábavy. Výsledkem je prázdno a je lhostejné, zda je mu přisuzován atribut nenaplněných nadějí.

Samotná myšlenka spojit několik rovin vyprávění v jeden celek a postupně jednotlivé linie proplétat není nová a lze říct  je v současné době dokonce i tradiční (ve smyslu obecně vnímané normativnosti), ale spojit hlavní linii vyprávění „ze současnosti“ s až mytologicky pojatým příběhem může být, zvláště v rámci českého filmu, zajímavým pokusem aspoň trochu „ozvláštnit“ jinak přísně současné zaměření českých filmových děl. Příběh Somáliho, cikánského krále ý neumí tančit, a tedy ani správně vládnout  právě tím vyprávěním, zdůrazňujícím bezčasovost, základ určité kulturní formace (v případě Romingu jde pochopitelně o romskou komunitu). Cikánský král ž pracuje  odhalen a vyhnán, neboť se zpronevěřil základním pravidlům určité společnosti a navíc mu uletěl ptáček – symbol ohně pro celou společnost  „příběhem“ ž autorem je postava příběhu hlavního, pan Roman (Marián Labuda) ý se vydává se svým synem (Jurou: Vítězslav Holub) a svým dlouholetým přítelem Stanem (Bolek Polívka) na dlouhou cestu hledání vlastních tradic, pokračování příběhu ý píše, a v neposlední řadě za dívkou ž se má podle tradice stát manželkou jeho syna.

Roming O vztahu obou příběhů pochopitelně nemůže být pochyb, ale zatímco příběh hledání „ohně“ cikánského krále je stylově evidentně pokusem o umělecký způsob vyjádření (např. dlouhé záběry, voice over autora, tiché sekvence, opatřené titulky apod.), příběh putování tří cikánů je spíše komedií, určenou jednak k nezávazné letní zábavě  milovníkům Bolka Polívky a jeho expresivního herectví. Musím přiznat  závěrečná scéna, ve které se oba příběhy naplno spojí v bláznivém tanci smrti (zvl. Vladimír Javorský v roli smrti stojí za zmínku)  opravdu působivá, ale není možné podle ní hodnotit celý film. Vejdělek, a je otázkou úvahy zda i scenárista Marek Epstein, prostě a jednoduše balancují na hranici mezi komerčnostíuměleckostí. A jednotlivé reakce filmových kritiků a diváků přesně odrážejí tuto nerozhodnost; v případě  hodnocení zdůrazní onu uměleckou ambici snímku  výsledný verdikt nesen poukazem na nadějnost a talent jednotlivých tvůrců, zejm. Jiřího Vejdělka a Marka Epsteina. Převládne-li naopak pocit z podbízivosti a přílišné reklamní explicitnosti (spojené s bezstarostností: např. o romské etnikum)  konečné hodnocení pouhým konstatováním pro český film tak charakteristické komediální slátaniny.

Otázkou však je, zda lze komerčnost umělecky ztvárnit, a osobně se domnívám  zcela určitě ano. Jen je nutné vědět á kritéria jsou v dané společností vnímána jako závazná pro určení a odhalení komerčního zájmu ve smyslu filmovém (volba tématu, způsob vyprávění, herecké obsazení atd.), nikoli ve smyslu prodejnosti, neboť v dnešní době je každé filmové dílo produktem, a tedy v podstatě předmětem obchodního zájmu. Vejdělek s Epsteinem se o to pokusili a zcela jasně ukázali  čeští tvůrci na jedné straně a české publikum na straně druhé stále ještě nejsou připraveni vnímat umělecký potenciál komerčně volené strategie vyprávění. I Emir Kusturica, k jeho filmům je Roming občas přirovnáván, pracuje s komerčností, ale činí tak technicky mnohem zdatněji, než jsou evidentně schopni Vejdělek s Epsteinem.

Není nadále možné kladně hodnotit nenaplněné naděje či potenciál tvůrců (Jan Svěrák s otcem je toho důkazem); Roming nestojí za druhé shlédnutí.

Roming (ČR 2007)
Režie: Jiří Vejdělek
Scénář: Marek Epstein
Kamera: Jakub Šimůnek
Hudba: Vojta Lavička
Střih: Jan Daňhel
Hrají: Bolek Polívka (Stano Zaječí), Marián Labuda (Roman), Vítězslav Holub (Jura), Jean Constantin (Somáli), Vladimír Javorský (pošťák, smrťák), Oldřich Vlach (farář) a další.
Falcon, 105 min.