Skryté klavírní melodie

Tajnosti Alice Nellis

I v dnešní době lze stále uvažovat o tom, zda existuje skutečně ženský autorský film. I když si mnoho filmových kritiků a recenzentů neví rady s jeho vymezením (jde o to, zda je ženský film definován na základě tématu (hlavních motivů), nebo na základě pohlaví tvůrců (režie, scénář) či způsobu zaměření především na ženské publikum), velmi často se můžeme setkat s tím  je nějaké filmové dílo označeno za skutečně ženský film. Nejinak je tomu i v případě nového snímku režisérky a scenáristky Alice Nellis (Ene bene, Výlet) Tajnosti (2007). A i v tomto případě se ukazuje zcela jasně to  uklidňující nálepka „ženský film“ není dostačující či spíše zcela vyhovující.

Musím se přiznat  mám slabost pro filmy é spojují – záměrně a významotvorně – obraz s hudbou; jde o širokou linii různých postupů a technik á se vine napříč žánrové klasifikaci (od klasických muzikálů až v podstatě ke každé sekvenci, pracující s hudbou jinak než s pouhým „pozadím“, dokreslením atmosféry  se občas trefně říká). Tajnosti Alice Nellis jsou tímto typem filmu, a činí tak v kontextu české kinematografie ž vždy spíše upřednostňovala estrádní, zábavný způsob montáže obrazu s hudbou, pozoruhodným způsobem.

Do filmového příběhu vstupujeme téměř literárním způsobem: in medias res, ve chvíli, kdy se Julie (Iva Bittová) snaží oživit (tu jde ale již o diváckou hypotézu) nefunkční sexuální život se svým manželem (Karel Roden); i zde ovšem prvotní hypotézy selhávají. V prostředí nového domu ště v podstatě nezabydleném, začíná tato filmová rodina (ještě spolu s dcerou Cecílií – Martha Issová) „nový život“ a přesně v té chvíli Julie zachytí první zprávu (ještě verbálního charakteru) á ji vyšle vstříc neobvyklému, ale přesto civilnímu a neokázalému, dobrodružství. Zpráva o smrti jazzové zpěvačky Niny Simone funguje jen jako určitý podnět k akci, malé postrčení zralé a zabezpečené ženy k neznámému „prostoru“ zčásti vědomých, zčásti podvědomých sil nejen lidského nitra, ale také – díky celkovému charakteru scénáře a způsobu snímání jednotlivých obrazů – individua obecně v určité společnosti jednoho města. Z tohoto pohledu neutrální záběry, typu „kamera v sousedství“, jsou totiž na jedné straně rámovány subjektivními interpretacemi skutečnosti hlavní hrdinky (všechny obrazy reality jako tanečních, popř. hudebních skladeb; typově nejblíže má tento způsob vidění asi k Tanci v temnotách Larse von Triera  bez explicitní snahy de-konstruovat klasický žánr hollywoodského muzikálu), a na straně druhé pohledy božího oka, sledujícího pozemské hemžení „tam dole“.

Tajnosti Juliina cesta za koupí klavíru je pouhým označením mnohem komplikovanější linie celého příběhu, neboť hledajíc správné tóny jednotlivých klapek klavíru, nachází Julie mnohem více, než na začátku s největší pravděpodobností tušila. Jako překladatelka na volné noze, zvyklá hledat ty správné výrazy  v této své objevitelské činnosti nově a nezvykle nucena odkrývat jiné významové vrstvy odlišného typu zpráv, než jsou jen verbální texty zadaných překladů. A zprávy tohoto nového typu se na Julii valí ze všech stran. Nejzajímavějším a z mého pohledu i filmově nejzdařilejším jsou sekvence odehrávající se v zapadlé prodejně hudebních nástrojů, kde si Julie vyhlédne onen klavír. Mladý muž (Miloslav König), t.č. prodejce hudebních nástrojů  nejen pro Julii představitelem jiného světa, ale také jedním z nejlepších hereckých výkonů ve filmu.

Ostatně herecké obsazení bylo vždy silnou stránkou filmů Alice Nellis. Zatímco ale v Ene bene (2000) byla tato kvalita zastřena příliš explicitní touhou vyjádřit tragičnost i směšnost zároveň (zvl. ve vztahu manželů Zachových) a ve Výletu (2002) zase přílišným lpěním na mimouměleckém faktu rodinné spřízněnosti hlavních představitelek (Iva Janžurová a její dcery), v Tajnostech jde o na první pohled přirozený vztah všech hereckých představitelů, zvl. Iva Bittová v roli Julie přesvědčivě dokazuje  její – pro mne asi nejzajímavější – role v Růžových snech (1976, r. Dušan Hanák) nebyla pouhou náhodou a je na uvážení českých tvůrců, zda i hlavní role lze v budoucnu svěřovat schopným umělcům jiných profesí.

Předností filmu Tajnosti je evidentně více než drobných negativ. Jde o onen typ snímků é zaujmou svou celkovou koncepcí, neboť zpočátku působí hudební sekvence poněkud uměle a strojeně, až následné rozvinutí jednotlivých linií příběhu zpětně „ospravedlňuje“ předešlé sekvence. Alice Nellis jako scenáristka i režisérka prostě vytvořila zralé filmové dílo é se – podle mého – může rovnat se středním proudem jakékoliv světové kinematografie. Zamrzí snad jen přílišná ukotvenost příběhu v tradiční filmové směsi lidských vztahů a tužeb, tak charakteristické pro český film posledních let. Nellis ale dokáže vyrovnat tento fakt svou ne příliš originální, ale poutavou celkovou podobou svého filmu. Nehledě na to  Iva Bittová je v hlavní roli prostě výborná. Jde o nadstandardní filmový zážitek a na české poměry i nezvykle  přirozeně (a to je to nejtěžší) civilní.

Tajnosti (ČR 2007)
Scénář a režie: Alice Nellis
Kamera: Ramunas Greičius
Hudba: Buty
Střih: Adam Dvořák
Hrají: Iva Bittová (Julie), Karel Roden (Richard), Cecílie (Martha Issová), Ivan Franěk (Karel), Miloslav König (mladík – klavírista) a další.
Bontonfilm, 95 min.