Mrazivá rekonstrukce

Zodiac Davida Finchera

Po delší pauze – poslední film Úkryt je z roku 2002 – se do povědomí všech příznivců kriminálních příběhů a temných thrillerů vrátil režisér David Fincher. Jako téma mu posloužil skutečný případ sériového vraha ý na konci šedesátých let děsil svými vraždami obyvatele severní Kalifornie. Zodiac – jak se sám začal přezdívat – vešel ve známost i díky dopisům a šifrám, jimiž obesílal policii a novinové deníky, a snažil se tak získat respekt i publicitu. Tímto způsobem se doznal k sedmatřiceti vraždám, z nichž mu byla sanfranciská policie schopna dokázat „jen“ sedm. Samotný film se však věnuje především postavám ž jsou nějakým způsobem spjaté s vyšetřováním, resp. s „dráždivou hrou“  s nimi vrah vedl. Základním pilířem vyprávění je kniha a teorie jednoho z aktérů celého případu, karikaturisty deníku San Francisco Chronicle Roberta Graysmithe (Jake Gyllenhaal). Této postavě je věnována zejména poslední třetina filmu, nicméně důležitou pozici v příběhu zastává i policista David Toschi (Mark Ruffalo) ý je pověřen vyšetřováním Zodiacových vražd, a Graysmithův kolega Paul Avery (Robert Downey, Jr.) ž příspěvky do krimirubriky se věnovaly právě fenoménu kalifornského vraha.

Při sledování Zodiaca je možná příhodné znát dopředu základní fakta související s případem  se předešlo možnému zklamání. Vzhledem k tomu  Zodiac nebyl nikdy dopaden, nabízí Fincherův film spíše řadu hypotéz ž může značná část diváků považovat za podstatný handicap. Režisér nemohl vsadit na – v mnoha ohledech vzrušující – pohled z vrahovy perspektivy, „proniknout“ do jeho myšlení, vytvořit určité zázemí, označit a zaznamenat jeho motivace, tak  tomu bylo kupříkladu v thrilleru Sedm (1995). Fincher navíc rekonstruuje jen ty vraždy é měly takříkajíc své svědky, čímž diváka ještě více přibližuje k pozici vyšetřovatelů a prakticky mu odpírá obvyklý nadhled. Absentují akční scény či vyhrocené dramatické situace, ale přesto snímek nepostrádá napětí é se daří stupňovat pomocí takřka minimalistických, čistě filmových postupů (úhly pohledu, přesná práce se střihem, „plíživý“ hudební doprovod atd.). Z těchto scén vyniká především Graysmithova schůzka s jedním z informátorů a následná „návštěva“ jeho sklepa, nebo působivě natočený pokus o vraždu mladé ženy a jejího dítěte přímo ve vrahově automobilu.

Větší část Fincherovy tvorby je postavena na bezútěšně depresivní atmosféře a osudové předurčenosti, ze které se hlavní hrdinové dokáží jen těžko vymanit. Zodiac navenek působí odlišným dojmem. Zprvu na diváka doléhá nostalgická atmosféra 60. let, ale čím více se rozbíhá vyprávění a postavy stále hlouběji propadají fascinaci a posedlosti případem, tím radikálněji se mění i celková perspektiva. Graysmithovi se kvůli obsesivnímu zajmu o sériového vraha rozpadá druhé manželství, Averyho závislost na alkoholu a drogách vede k jeho propuštění ze San Francisco Chronicle, detektiv Toschi se jen těžko vyrovnává s prohrou v případu Zodiac. Film se stále více než modelovému thrilleru podobá psychologickému dramatu o posedlosti a bezvýchodnosti. I v okamžiku, kdy se vrah odmlčí a vraždy ustanou, příběhem neustále pulsuje mrazivé napětí a každý náznak či potenciální stopa opět zneklidňuje a uzavírá postavy do osidel vlastních frustrací.

Zodiac Vizuálně je Zodiac nesmírně kultivovaný, místy až strohý. Fincher potlačil výraznější exhibicionismus a soustředil se spíše na vedení herců a dialogy – zajímavé ve srovnání s Úkrytem, kde se doslova vyžíval ve formálních hříčkách. V několika sekvencích sice lehounce vystupují vizuálně atraktivní prvky poplatné předchozí tvorbě (čitelný rukopis v podobě několika rakursů, časosběrná metoda vyjadřující dobový posun atd.), celkově se však jedná o Fincherův prozatím nejstřídměji pojatý film. Jako největší technická atrakce nakonec působí spíše samotný princip natáčení. Zodiac byl snímán stále protěžovanější HD (high-definition) kamerou, navíc v nekomprimované kvalitě ž zaručilo nejlepší možné vlastnosti obrazu. Výsledkem je výjimečná ostrost a prokreslení é je ocenitelné především v nočních scénách. Už kvůli mimořádným obrazovým kvalitám stojí zato vidět snímek na plátně kin.

V neposlední řadě se sluší zmínit o herectví. Nutno podotknout  každý z ústřední trojice předvedl obdivuhodný výkon. Nejlépe však dopadá stále zajímavější Robert Downey, Jr. ý dokázal v postavě Paula Averyho famózně snoubit suverenitu, smysl pro sarkasmus a ironii s poněkud tragickými tóny. Výborně jsou obsazeny i vedlejší role ých se zhostili renomovaní herci (Brian Cox, Chloë Sevignyová, Elias Koteas nebo Philip Baker Hall) a jejichž krátké výstupy rozhodně zanechají hluboký dojem.

David Fincher natočil vskutku výtečný film ž rozvolněné tempo a jistá „statičnost“ může být pro mnohé nepřekonatelnou překážkou. Působivost je založena zejména na atmosféře á vychází ze sotva specifikovatelného napětí a vztahů mezi postavami. Zodiac je typ filmu ý netrpí obsahovou a technickou vykonstruovaností, ale nabízí – z poněkud netradičního úhlu – realistický pohled na vyšetřování případu jednoho z nejznámějších sériových vrahů. V mnohém se Zodiac podobá thrillerům ze 70. let (např. Pohled společnosti Parallax, Všichni prezidentovi muži...), kde zlo působilo jako neviditelná, často mnohovrstevnatá, tudíž neprůhledná substance  charakterizují činy samotné. Zejména v druhé polovině se, i navzdory tomu  se nám autoři snaží nenápadně podsouvat vrahovu totožnost, pomalu vytrácí snaha dostat se zločinci takříkajíc „pod kůži“ a daleko větší prostor je věnován dalším liniím příběhu. Právě absence uspokojivějších odpovědí, případně silnější katarze vás nesmí odradit a připravit tak o vpravdě mistrovské dílo.

Zodiac (USA, 2007)
Režie: David Fincher
Scénář: James Vanderbirt (podle románu Roberta Graysmithe)
Kamera: Harris Savides
Hudba: David Shire
Střih: Angus Wall
Hrají: Jake Gyllenhaal (Robert Graysmith), Mark Ruffalo (David Toschi), Robert Downey, Jr. (Paul Avery), Anthony Edwards (William Armstrong), Brian Cox (Melvin Belly), John Carroll Lynch (Arthur Leigh Allen), Chloë Sevignyová (melanie), Elias Koteas (Jack Mulanax), Dermot Mulroney (Marty Lee) a další.
Warner Bros., 158 minut
Lukáš Masner