Alain Resnais: výběrová bibliografie

Existující literatura, zabývající se tvorbou Alaina Resnaise  bohatá i chudá zároveň. Najdeme v ní nespočet monografických knih či statí é mají povětšinou přehledový a popularizační ráz a vznikaly navíc již před několika desetiletími, v průběhu 60., částečně také 70. let. Novější literatury je naopak spíše nedostatek, o textech s větší odbornou erudici autorů ani nemluvě. Z množství monografických publikací vybíráme pro ilustraci jen několik důležitějších zástupců a k těm výraznějším titulům z resnaisovské bibliografie pak navíc pro osvětlení připojujeme stručný komentář.

Tradiční profilové monografie

  • Pingaud, Bernard: Alain Resnais. SERDOC, Lyon, 1961.
  • Armes, Roy: The Cinema of Alain Resnais. A. Zwemmer, London; A.S.Barnes, New York, 1968.
  • Ward, John: Alain Resnais, or the theme of time. Secker & Warburg, London, 1968.
  • Bounoure, Gaston: Alain Resnais. Editions Seghers, Paris, 1962, 1974.
  • Kreidl, John Francis: Alain Resnais. Twayne Publishers, Boston, 1977.
  • Oms, Marcel: Alain Resnais. Rivages, Paris, Marseille, 1988.
  • ...a další

Goldmann, Annie: Cinéma et Société moderne: Le cinéma de 1958 a 1968: Godard, Antonioni, Resnais Robbe-Grillet. Anthropos, Paris, 1971.
Z francouzské kinematografie mezi lety 1958 a 1968 vybírá autorka několik klíčových postav pro dané období; v případě Alaina Resnaise pak přispívá analýzou jeho filmu Muriel.

Armes, Roy: The Ambiguous Image. Narrative Style in Modern European Cinema. Indiana University Press, Bloomington, 1976.
Obsáhlá práce zabývající se kontexty moderní kinematografie je tematicky zaměřena na proměny narativity v dílech výrazných filmových režisérů – mezi jinými Michelangela Antonioniho, Jacquese Tatiho, Roberta Bressona, Ingmara Bergmana či Alaina Resnaise.

Monaco, James: Alain Resnais: The Rôle of Imagination. New York; London: O.U.P.; Secker & Warburg, 1978.
Monografická práce významného filmového historika a teoretika. Tvoří ji chronologicky seřazené obsáhlé rozbory jednotlivých filmů é mají přiblížit charakteristické rysy Resnaisova filmového stylu. Monaco se věnuje se Resnaisovým snímkům od raných dokumentů až po Prozřetelnost (1977).

Thomas, Francois: L'atelier d'Alain Resnais. Flammarion, Paris, 1989.
Soubor rozhovorů s blízkými spolupracovníky Alaina Resnaise. O své tvůrčí práci s Resnaisem zde hovoří scénárista Jean Gruault, kameraman Sacha Vierny, herci Sabine Azéma a Pierre Arditi a další.

Bersani, Leo – Dutoit, Ulysse: Arts of impoverishment: Beckett, Rothko, Resnais. Harvard University Press, Cambridge, 1993.
Práce ryze interdisciplinárního charakteru vznikla spoluprací literárního kritika a filmologa, vůči ostatní zde uváděné literatuře se tedy podstatně vymyká: ptá se po obecných estetických pravidlech é mohou být společné třem různým uměním – literatuře, malířství a filmu, překračuje jejich původní hranice a snaží se v nich nalézat podobnosti a styčné body.

Leperchey, Sarah: Alain Resnais: Une Lecture topologique. L’Harmattan, Paris, 2000.
Sarah Leperchey z pařížské Sorbonny přejímá teoretickou koncepci Gillese Deleuzeho ý hovoří o „topologii“ Resnaisových filmů, a z tohoto úhlu pohledu pak analyzuje první tři hrané filmy Alaina Resnaise – Loni v Marienbadu, Hirošima, má láskaMuriel. Ve svých rozborech zužitkovává i poznatky matematiky či geometrie.

Wilson, Emma: Alain Resnais. Manchester University Press, Manchester, 2006.
Zatím nejnovější monografie o Alainu Resnaisovi se neodchyluje od tradičních přístupů k Resnaisově tvorbě, texty k jednotlivým filmům vychází především z již existující literatury. Řazení filmů je opět chronologické, nikoli tematické, značná pozornost je pak směřována k Resnaisovým nejslavnějším filmům (Hirošima, má láska, Loni v Marienbadu, Muriel, Prozřetelnost), analýzy pozdějších filmů z 80. a 90. let jsou již o poznání chudší.