Veselý stesk po domově

Chci domů Alaina Resnaise

Pro ty ž znají tvorbu Alaina Resnaise jen skrze jeho zádumčivá, melancholicky meditativní a do svého nitra pohroužená díla, bude jeho komedie z přelomu 80. a 90. let dost nečekanou záležitostí. Odtud pramení nutkání recenzentů řadit Chci domů mezi Resnaisovu linii tzv. žánrových experimentů. Po odhlédnutí od kontextu tohoto bretaňského filmaře však de facto o žádný žánrový experiment nejde ž přirozeně nevylučuje autorovu hravost se samotným komediálním žánrem, rozpoznatelnou především s využíváním jejích různých poloh.

Dějem je snímek prostý a v podstatě v něm chybí klasické dělení na dramatické složky (expozice, kolize, krize…). Narativ je rozvolněný a nabízí spíše jakýsi sled miniepizod ž sice vzájemně tvoří ucelený příběh, přesto kauzální vztah mezi nimi není tolik citelný a některé epizody by šlo buď přeskupit, nebo dokonce i vynechat, aniž by se to na fabuli nějak výrazněji projevilo.

Mnohem více se scénář zaměřuje na vykreslení povahových rysů jednotlivých postav. Divákovi je pomalu odhaluje, ne ale tak  by se v průběhu filmu proměňovaly a v samotném závěru byly někým jiným. Tato „volně plynoucí stagnace“ ve vývoji postav umožňuje  je lépe poznali, neboť nám na to autor dává dostatek času.

Od charakterizaci postav je už jen krůček k cíli Alaina Resnaise. K jeho pojmenování se brzy dostaneme.

Americký kreslíř komiksů Joey Wellman je pozván na výstavu svých děl do Paříže. Na jedné straně je tak trochu zvědav na to  Francouzi budou přistupovat k jeho tvorbě, na straně druhé je motivací cesty fakt  v Paříži žije jeho dcera Elsie. S ní již dlouhá léta není v kontaktu – dáno je to jak jeho pasivním nezájmem, stejně jako její tvrdohlavostí a touhou nebýt americkou maloměšťankou, nýbrž být pravou pařížskou intelektuálkou. Wellmana nakonec přijme pouze profesor literatury Gauthier, v němž se kloubí seriózní bádání s infantilním zájmem o komiksy a americké kreslené postavičky. Pozve Wellmana a jeho přítelkyni k sobě do venkovského domu. Zde se kreslíř setkává s „intelektuálskou smetánkou“ á pravděpodobně obdivuje jeho dílo pouze naoko.

Na Resnaisův film můžeme nahlížet ze dvou úhlů.

Již samotný název odkazuje na pocity é od začátku cloumají titulním hrdinou – jde o konfrontaci dvou rozdílných světů. Americký způsob života se zde střetává s tím francouzským. Resnais si zde ústy Wellmana utahuje z Pařížanů (např. nepochopení pro to  frank o stejné hodnotě má podobu papírové bankovky, ale i mince – „K čemu? U nás je dolar prostě jeden jediný dolar!“). Dívat se na to jako na kritiku Francouzů by bylo však jednostranné – stejně tak dobře jde o zesměšnění Američana ý je zde jakoby bez kořenů  svázán s maloměstem bez tváře. Přijíždí ze světa za oceánem, ale bez intelektuálních základů, pouze coby bavič (v tomto případě slouží jako „automat“ ý na přání nakreslí Francouzům oblíbenou animovanou figurku).

Chci domů Mimo tuto konfrontaci dvou rozličných světů podává Resnais ve své komedii i ironický pohled na komiksy jako takové. Chci domů vzniklo právě v době, kdy v kinech vládl Batman Tima Burtona, šílenství fanoušků nebralo konců. V Resnaisově filmu se Batman také objeví, dokonce i Superman, ale jen coby masky francouzských intelektuálů, kteří nakonec skončí po prázdném tlachání opilí na gauči.

Chci domů tedy není experimentem, nýbrž ostrou satirou. Někdy je těžce rozpoznatelné, kdy si z koho Resnais utahuje, v podstatě si může divák vyložit jeho ironii pouze jednostranně a na vtipu to filmu neubere. V komplexním vnímání (zesměšnění Ameriky, Francie a komiksového fandovství) je však jeho dílo velmi svěží a to i přes absenci dramatičtější zápletky, zvratů a nápadité pointy.

Po formální stránce si však Resnais malý experiment neodpustí. Wellmana a taktéž i jeho dceru doprovázejí animované postavičky (ty é vytvořil právě Joey Wellman) – kočky. Jsou jakýmsi svědomím nebo našeptávačem (ať už v dobrém či negativním významu) a nahlodávají uvažování těchto dvou postav a také dokáží ovlivnit jejich jednání. Figurky se objevují v nakreslené bublině, jsou černobílé, působí anachronicky. To je však devízou filmu, neboť o rok dříve měla premiéru Zemeckisova Falešná hra s králíkem Rogerem á živou hereckou akci s tou animovanou skloubila do té doby nevídaným způsobem. Resnaisovy kresbičky naopak budí dojem jakéhosi „vlepení“ do záběru, působí ploše, staromilsky, o to více se staví do opozice s dynamicky (a revolučně) adaptovanými komiksy a akčními komiksy vůbec.

Mimo tento „experiment“ je Resnaisova režie velmi strohá, nenápadná, po vzoru snímků klasického Hollywoodu. Kamera se zde zaměřuje výhradně na herce a to ve valné míře na jejich tváře. Je to právě casting ž i přes výše zmiňované klady filmu  základním stavebním kamenem ironického vyznění komedie. Té vévodí Adolph Green, neherec, autor muzikálů jako Zpívání v dešti nebo Přidej se k nám. Jeho zarputilost a touha co nejrychleji se vrátit do své milované země je i přes opakované rozčilování a zvolávání „Chci domů!“ stále vtipná. Brilantní je pak scéna v závěrečné čtvrtině filmu, kdy bloudí francouzským venkovem. Nedokáže nějak pochopit  zde nikdo angličtině nerozumí  americké sebevědomí dostává co proto, když notuje úryvky velkých šlágrů é vesničané ale vůbec nepoznávají. Najednou se nám až do morku kostí odhaluje skutečnost  americký pocit z celosvětového dosahu je poněkud naivní. Korunu tomu vše pak autor dodává, když se Wellman rozhodne zůstat ještě ve Francii, neboť má pocit  zde jeho dílo opravdu chápou (na rozdíl od Američanů), divák se může jen domnívat, nakolik je tato víra naivní.

Chci domů nepatří mezi příliš známá Resnaisova díla, bohužel neprávem. Díky nedávnému vydání snímku na DVD společností Levné knihy má možnost proniknout do povědomí. Soudím však  buď si jej pořídí ti ž Resnaise (a i jeho komedii) dobře znají, nebo náhodní kupci ž bez jakýchkoliv znalostí o ostatních snímcích tohoto režiséra neocení jeho hravost a s mnohoznačností komedie si tak nějak nebudou vědět rady.

Chci domů (I Want to Go Home, Francie 1989)
Režie: Alain Resnais
Scénář: Jules Feiffer
Kamera: Charles Van Damme
Hudba: John Kander
Střih: Albert Jurgenson
Hrají: Adolph Green (Joey Wellman), Laura Benson (Elsie Wellman), Linda Lavin (Lena Apthrop), Gérard Depardieu (Christian Gauthier), Micheline Presle (Isabelle Gauthier) a další. Levné knihy, 100 min.
Lukáš Gregor