Nesoustavné poznámky

Rané filmy Kim Ki-Duka

Přesvědčovat české diváky  asijská kinematografie je v posledních několika letech či spíše desetiletích skutečně zajímavou alternativou k českému filmovému kutilství, by bylo jistě zcela zbytečné. Stačí si projít několik českých internetových stránek, věnovaných asijským tvůrcům, a je hned jasné  exotičnost není tím pravým atributem popisu asijské kinematografie, resp. není zdaleka jediným a určujícím kritériem hodnocení. Nabízí se spíše pojem synkretičnosti ý je ale pro asijskou kulturu (minimálně v případě Číny, Jižní Koreje a Japonska) v současné době charakteristický.

Jihokorejský režisér Kim Ki-Duk (narozen 20. prosince 1960 v horské vesnici Bonghwa) patří bezesporu k nejznámějším asijským tvůrcům, a to zdaleka ne kvůli různým úspěchům é zaznamenaly jeho snímky na festivalech po celém světě. Jeho osobnost se v podstatě stala určitou synekdochou asijské kinematografie, pro mnoho intelektuálů z celé Evropy je Kim Ki-Duk právě tím umělcem, na kterého je „třeba chodit“; ostatně tento fakt podporuje i programová strategie českých distributorů. Zajímavou se pochopitelně jeví i skutečnost  sám Kim Ki-Duk se vymezuje proti některým svým kolegům (např. Hon Sang-soovi či Lee Chang-donovi) právě vzhledem k jejich přílišnému „intelektuálství“. Sám je ale představitelem a hlavně nositelem „intelektuálních hodnot“ pro západní společnost. Český divák není v tomto směru v žádném případě v nevýhodě, mohl shlédnout větší část z Kim Ki-Dukovi filmografie.

Kim Ki-Duk Pro Kim Ki-Duka jsou charakteristické především tyto znaky: (1) ostrá dialogičnost obrazů násilí a lásky (milostného citu), popř. konkrétní zobrazení znásilnění, fyzického násilí a milostných objetí (k tomu přistupuje paralelně kontrast jednání individua a řízené jednání organizované společnosti, nejčastěji kriminální), (2) podstatná role umění (zvl. výtvarného; režisér ho sám studoval), (3) ambivalentní obraz ženy: (i) jako prostitutky, běhny a (ii) jako sexuálního objektu, (4) důsledné propracování kompozice (zvl. kontrast celek/detail) atd. Zjednodušeně řečeno se dá konstatovat  Kim Ki-Duk fascinuje nejen západní obecenstvo svým autorským přístupem ý je na jedné straně revoluční (ve smyslu poetickém), na straně druhé je programový, a tedy rozpoznatelný ve všech jeho dílech. Nejen proto může být zajímavé sledovat jeho filmové začátky:
Ag – o (Crocodile), 1996
Yasaeng dongmul bohoguyeog (Wild Animals), 1996
Paran daemun (Birdcage Inn), 1998

Crocodile Kim Ki-Dukovým debutem je snímek Crocodile, odehrávající se na břehu řeky Han v Soulu a vyprávějící příběh mladého muže – „krokodýla“ (Jo Jae-hyeon) ž se - věrný svému jménu - živí lovem majetku sebevrahů, kteří do řeky skákají z mostu nad Krokodýlovým příbytkem. Již v tomto filmu se objevují v podstatě všechny charakteristické znaky režisérovi následující filmografie; motiv prostituce je zde „prozatím“ přítomen zprostředkovaně: hlavní hrdinka  Krokodýl zachrání před utonutím, byla k sebevraždě „donucena“ svým povoláním – prostitucí. Na břehu řeky, v provizorním obydlí (stan a stará pohovka) tak může divák sledovat život skupiny lidí téměř rodinného typu; zvláště vztah Krokodýla k malému chlapci je téměř ukázkovým příkladem Kim Ki-Dukova tragicko-groteskního přístupu k zobrazení mezilidským vztahů (zvl. rodinných, např. chlapcův pokus o kastraci nebo jeho mírné upravení brzd na Krokodýlově motorce). V tomto snímku je tento komplex témat rámcován kontrastem „svobodného“ (protože vycházejícího z momentálních potřeb) jednání Krokodýla a činností organizované společnosti (v širokém slova smyslu i ve smyslu „lokálním“: mafie, hráčská doupata). Na jedné straně se tu objevuje individuální touha po seberealizaci („lovecký instinkt“ krokodýla): Krokodýlova snaha získat peníze bez ohledu na zákony i morálku (ze stejného důvodů znásilní dívku  chvíli před tím zachrání; hranice zachránit/ublížit tu je problematizována právě zcela egoistickým přístupem individua), na straně druhé je tu přítomna individuum přesahující a v podstatě negující organizovaná společnost. Z tohoto kontrastu vychází i „poetický“ závěr celého snímku ý podstatným způsobem symbolizuje nejen tragiku lidského jednání na hranici dvou světů, ale také poukazuje na až mýtickou hodnotu živlu vody.

Kim Ki-Dukovým druhým snímkem jsou Wild Animals, odehrávající se tentokrát v Paříži (tedy „na hranici“ dvou jazyků i kultur). Kdybych byl donucen tezovitě charakterizovat tento film, zvolil bych nejspíše označení: Scorseseho gangsteři v symbolu vody jako obrazu A. Tarkovského. V předchozím snímku již přítomná zjevná symbolizace přírodního živlu vody je v tomto filmu postavena do přímého kontrastu k již zmíněným charakteristickým motivům (prostituce  vs. společnost, peripetie mezilidských vztahů atd). Symbol vody zde skutečně funguje podobně, aspoň myslím  ve filmech A. Tarkovského: očišťuje a zároveň pohlcuje, zobrazuje plynutí času i neměnnost jeho řádu a – v kontextu Kim Ki-dukovi filmografie – i nadlehčuje paradigmatický řád symbolického vědomí (vrcholem Kim Ki-Dukovi rané tvorby je v tomto ohledu film Seom (The Isle), 2000).

Wild Animals Příběh dvou v podstatě společenských „vyděděnců“ a jejich postupně se rozvíjejícího přátelství je na jedné straně rámován jejich vztahem k organizovanému zločinu v Paříži, na straně druhé vztahem každého z nich k dvěma ženám (erotické tanečnici a pouliční umělkyni – modelu). Výraznou roli zde hrají jednak výtvarné umění, příp. sochařství (jedna z žen touží po hlavě sochy, stojící v parku)  obraz vody (žijí jednu dobu na lodi, ve vodě skončí i skrze ni „odejdou“). Již zmíněná synkretičnost je zde režisérem vystupňována až ke grotesknosti: zcela zjevný odkaz k symbolice křesťanství (ryba jako obraz Krista je nejdříve využita jako mučící nástroj, ve zmrzlém stavu  později byla prostředkem trestu v podobě bodné rány). Výsostné Kim Ki-Dukovo téma (žena a tělesný vztah k ní) ustupuje občas do pozadí  se v závěru stalo hybným momentem dějového rozuzlení celého příběhu.

Třetím filmem, o kterém bych se rád stručně zmínil  Birdcage Inn: jakési završení „trilogie lidských zvířat“:

motivická skladba raných filmů Kim Ki-Duka (1996 – 1998):

Birdcage Inn Film vypráví příběh mladé ženy á se v rodině svých příbuzných, kteří vlastní malý hotel na břehu moře (proto ono Inn v názvu), živí jako prostitutka, a přispívá tak podstatným způsobem k lepší životní úrovni všech zúčastněných. Konflikt je v tomto snímku zobrazen tentokrát mezi ženami (onou prostitukou a dcerou vlastníků hotelu). Téma prostituce je zde explicitní a stává se taktéž principem děje, neboť v závěru paradoxně sbližuje obě protagonistky. Příběh je trochu nezvykle – aspoň na první pohled – rámován pohádkovým motivem kouzelné rybky (tzv. v zajetí je i hlavní hrdinka příběhu: ptačí klec); ale pouze na první pohled, vezmeme-li v úvahu zázračnost předchozích příběhů (samotný Krokodýl a jeho „život“ pod vodou, přátelství hlavních hrdinů, místo umění v „životě“). Linearita vyprávění je podstatným způsobem narušena první sekvencí ž je na jedné straně poukazem k cykličnosti celého vyprávění, na straně druhé rozuzlením budoucího konkrétního příběhu. Obraz vody je pozitivní že osvobozuje; umění se prezentuje v individuální rovině (jedna z hrdinek maluje portréty).

Není pochyb o tom  Kim Ki-Duk je originálním režisérem, snad právě individuální snaha po vlastním vyjádření (bez příkrých omluv a stěžování si na finance) je tím  chybí české kinematografii.

Ag – o (Crocodile, Jižní Korea 1996)
režie: Kim Ki-Duk
scénář: Kim Ki-Duk
kamera: Lee Dong-sam
hrají: Jo Jae-hyeon (Crocodile), Ahn Jae-hong a další.
100 min.
Yasaeng dongmul bohoguyeog (Wild Animals, Jižní Korea, Francie 1996)
režie: Kim Ki-Duk
scénář: Kim Ki-Duk
hrají: Jo Jae-hyeon (Cheong-hae), Jang Dong-jik (Hong-san), Jang Ryun (Laura), Denis Lavant (Emil) a další.
105 min.
Paran daemun (Birdcage Inn, Jižní Korea 1998)
Režie: Kim Ki-Duk
Scénář: Kim Ki-Duk, Seo Jeong-min
Hrají: Lee Ji-eun (Jin-a), Lee Hae-eun (Hye-mi), Ahn Jae-mo (Hyun-woo) a další.
105 min.