Kubrickova Odysea

Kapitola 1: MILNÍKY (dokončení)

LolitaJeště jednou Kubrick spolupracoval s Jamesem B. Harrisem – na Lolitě. Kvůli nátlaku rozličných lig mravnosti a z důvodů snazšího financování natočil film ve Velké Británii. Poté se zde usadil nadobro. Pozornost  si adaptací Nabokovy novely získal, mu zajistila silnou vyjednávací pozici: podepsal s MGM dohodu á mu napříště garantovala kompletní finanční nezávislost. Po Lolitě se on a Harris rozdělili, druhý jmenovaný začal rovněž režírovat (The Bedford Incident). Díky finančnímu úspěchu Lolity si mohl Kubrick své následující filmy sám produkovat: Dr.Strangelove - Doktor Divnoláska (1964), 2001: A Space Odyssey – 2001: Vesmírná odysea (1968), A Clockwork Orange – Mechanický pomeranč (1972), Barry Lyndon (1975) a The Shining - Osvícení (1980) – pět jedinečných děl, nesoucích visačku individuality á si pro sebe dokázala vytvořit vlastní umělý prostor a v něm bezezbytku naplňovat své vize. Díky úspěšnému boji o vlastní nezávislost v počátcích kariéry se Kubrick posléze prosadil a  v šedesátých i sedmdesátých letech si již jen užíval absolutní důvěry studií.

Zcela svobodný při výběru projektů, kontrolující každou složku jejich vzniku  schopen natočit jakýkoliv film si usmyslí. (tato kapitola byla psána ještě před Kubrickovou smrtí  přítomný čas - pozn.překladatele) Často býval srovnáván s Orsonem Wellesem a vskutku – najdeme několik paralel: nezávislost jejich individualit, mravní směřování, výjimečné vizuální cítění i smysl pro efekt. Nicméně, vývoj jejich kariér mohl být jen stěží více odlišný. Oba géniové si s filmem začali ve věku pětadvaceti let. Ale Welles odstartoval na samotném vrcholu pyramidy – v Hollywoodu i s jeho obrovským technickým zázemím. Dostal zcela volnou ruku pro svůj první film, Občan Kane, do jehož natáčení mu studio nikterak nezasahovalo. Oproti tomu Kubrick režíroval svůj první film s velmi skrovným rozpočtem. Jelikož neměl nikdy nad svými filmy ekonomickou kontrolu, byl Welles vždycky závislý na libovůli producentů. Kubrickova síla pramení v jeho přesvědčení  pokud filmař není zodpovědný za každičkou součást svého“produktu“ (od autorských práv přes scénář až po reklamní kampaň či starost o to, v kterých kinech film bude promítán...), tří nebo čtyřletá práce může přijít vniveč.

Ale Kubrick se na filmové scéně objevil deset let po Wellesovi a v padesátých letech došlo k významným změnám é byl – na rozdíl od svého skvělého předchůdce – schopen obrátit ve svůj prospěch. Tato doba znamenala úpadek pro všemocná studia, bez nichž nešlo v Hollywoodu nic dokázat. Vzrůstající popularita televize (ve spojení s migrací obyvatel z center měst) připravila film o  jeho pravidelné publikum. Aby ho získala zpět, vyhledávala velká studia mladé talenty, překypující novými nápady (generace á začínala v televizi: Frankenheimer, Lumet, Ritt, Mulligan, Penn), a současně dopřála výraznou nezávislost svým nejprestižnějším režisérům, kteří se nyní stali sami sobě producenty (Hitchcok, Wilder, Kazan, Preminger, Mankiewicz atd...). Natočením snímku The Killing (v distribuci United Artists) se mezi zmíněné osobnosti vyšvihl i Kubrick. Jeho případ je nicméně jak jedinečný, tak exemplární, a lze ho srovnávat spíše s francouzskou Novou vlnou (Killer´s Kiss, natočený roku 1954 v newyorských ulicích, předešel o šest let film U konce s dechem). Na rozdíl od  kolegů z branže nevychovala Kubricka televize, divadlo či filmová škola, nebyl ani asistentem režie, producentem či hercem. Byl nezávislou osobností á se vše naučila „na place“, začínající s jakýmikoliv dostupnými prostředky a končící s úplnou kontrolou nad vysoce sofistikovaným technickým vybavením.

LolitaKubricka ve skutečnosti nikdy nepohltil systém, na kterém však nicméně zůstává finančně závislý. Žárlící na svou autonomii, žonglující miliony dolarů, užívá si Kubrick pravděpodobně větší svobody nyní, než v omezujících poměrech z počátku své profesní dráhy. A veškeré jeho úsilí vedlo k tomu  si dnes udržuje tu samou autonomii  měl při natáčení prvních filmů. Než aby se stal obětí vlastních neomezených finančních prostředků  Kubrick naopak schopen využít je k přesnému naplnění cíle ý se nikdy nezměnil – k osobnímu sebevyjádření. Takto shrnul svou osobní zkušenost: „Nejlepší výuka filmu je jeden natočit. Doporučil bych každému začínajícímu režisérovi  se pokusil natočit film zcela sám. Tříminutový kraťas ho naučí mnohému. Vím  všechno  jsem dělal na počátku kariéry, bylo ve zmenšeném měřítku to  dělám jako režisér a producent nyní. Existuje spousta nekreativních aspektů doprovázejících vznik filmu é je nutné překonávat. A to si vyzkoušíte, pokud natočíte byť ten nejjednodušší snímek – obchod, organizaci, daně atd. Je vzácné být schopen vytvořit si ničím nezatížené umělecké prostředí k natáčení filmu a chápat při tom  to je to podstatné.

Nutno zdůraznit  kdokoliv vážně uvažující o natočení filmu by měl sehnat co nejvíce peněz v co nejkratší době, jít ven a film natočit.“

SpartakusJe nesporné  Kubrickovy názory byly ovlivněny zkušeností z dob jeho působení v Hollywoodu. Roky tam strávené čekáním na požehnání společnosti MGM k natočení The Burning Secret, stejně jako další pozastavené projekty, učinily Kubricka podezřívavým k produkčním společnostem é udržují režiséry v permanentní nečinnosti. Podobně ho muselo natáčení filmu Spartakus, při kterém fungoval – jak se sám vyjádřil – pouze jako najatá ruka  utvrdit v tom  se to již nikdy nesmí opakovat. Ve skutečnosti to bylo právě po Spartakovi ž finanční úspěch (pro Kubricka první takového rozsahu) mu pomohl získat vlastní nezávislost, kdy se rozhodl definitivně přesídlit do Londýna. Jeho geografická separace od Spojených států může sloužit jako metafora pro vzdálenost  se rozhodl udržovat mezi sebou samým a Mekkou kinematografie.

(pokračování příště)

Michel Ciment