Aluze jako hybný motor statických obrazů

Chuť melounů Tsai Ming-lianga

„Naše touhy se nikdy nezkříží...“

Jsou režiséři ž jednotlivé filmy se naprosto liší – formou, obsahem, žánry atd… Jsou režiséři, kteří natáčí filmy odlišné svými žánry i tématy, ale dávají jim společný čně identifikovatelný vlastní rukopis. Jsou režiséři, kteří točí stále o tom samém, ale za pomocí rozličných žánrů či záměrně proměnlivého stylu... A pak jsou režiséři, kteří neměnným způsobem točí stále o tom samém, celý život pokračují v realizaci jednoho „filmu“. Do této skupiny se řadí i tchajwanský tvůrce Tsai Ming-liang.

Ačkoliv se po uvedení v Karlových Varech o filmu Chuť melounů (ve Varech šel pod názvem Umíněné mraky) mluvilo jako o výrazném vybočení z tvorby Tsai Ming-lianga, o extrému, o pornofilmu atd, nic z toho není pravda. Film Chuť melounů zapadl do mozaiky Tsaiových filmů a již ho nejde vyjmout, aniž by se tím nenarušila struktura celé Tsaiovy filmografie.

Film navazuje na Kolik je tam hodin? a následný krátkometrážní Skywalk je pryč – oba dva hlavní hrdinové těchto snímků se potkávají znovu. Hsiao-Kang však již neprodává hodinky, nýbrž hraje v pornofilmech. V Taipei tou dobou panují nesnesitelná horka a lidé pijí po hektolitrech šťávu z melounů. A melouny  se dozvíme z pořadu v televizi, jsou mimojiné i symboly vyjadřující velikost touhy a lásky. Tuší to Hsiao-Kang a Shiang-chyi, kteří se – jako všichni Tsaiovi hrdinové – opět ztěžka a nejistě snaží vykročit z tichých prostorů vlastní osamělosti, nesmělosti a citové vyprahlosti?

Chuť melounůTsai Ming-liang ještě více zapletl předivo vlastního filmového světa. Ač se jeho snímky vyznačují až extrémním minimalismem (téměř žádný pohyb kamery; dlouhé, statické záběry é v polocelcích snímají (povětšinou) interiér dlouho před a dlouho po případné „akci“; žádná filmová hudba (pouze občasné muzikálové vložky čerpající z mandarínské populární hudby minulého století); minimum herců; takřka žádný dialog…atd.), jsou nabité vzájemnými odkazy a vazbami či opakujícími se motivy é pomáhají definovat Tsaiovu poetiku.

Vezměme si jenom Chuť melounů: Film svými hrdiny navazuje na Skywalk je pryčKolik je tam hodin? . Prostředí opuštěného bytového komplexu je zase podobné tomu v Díře. Chuť melounůDíra jsou vlastně dva výrazně interiérové filmy a mají společné i motivy katastrofy – v Díře se jedná o neustálý déšť a šířící se epidemii podivné nemoci, v Chuti melounů zase Taipei sužuje extrémní sucho a horko. A do třetice – právě do těchto dvou filmů Tsai zařazuje snové, „muzikálové“ vsuvky.

Melouny jako symbol touhy se objevují rovněž v Ať žije láska! , kde si homosexuální hrdina vyřezává z melounu hlavu vysněného muže. S Řekou je Chuť melounů spojena například motivem natáčení filmu. Ostatně film, televize a kino (či kinematografie, chcete-li) jsou v různých podobách dalším typickým znakem Tsaiových filmů. Kromě zmíněného procesu natáčení filmů hraje důležitou roli puštěná televize – ta v Tsaiových snímcích nezřídka supluje ony „chybějící“ dialogy a díky rádiovým či televizním pořadům se dozvídáme o epidemiích či symbolice melounů, v Kolik je tam hodin? Hsiao-Kang v noci kouká na Truffautův film Nikdo mě nemá rád ž hlavního, dnes již zestárlého, protagonistu – J.-P. Léauda, potkává v tu samou dobu v Paříži Shiang-chyi. Oblibu v aluzích na své oblíbené filmy potvrzuje Tsai filmem Sbohem, Dragon Inn!  ý se celý odehrává ve starém kině, v němž právě běží hongkongská akční klasika Dragonn Inn.

Chuť melounůAluze podle mého názoru funguje jako princip a motor vnitřního světa Tsaiových filmů. Vždyť v dosavadním namátkovém výčtu citací cizích či vlastních filmů by šlo pokračovat dál a dál – vysoce stylizované muzikálové vložky v Chuti melounů či Díře oživují mandarínskou populární hudbu 30.let a tvorbu Grace Chang. Při pohledu na mraky nad postelí Shiang-chyi si jednoznačně vybavíme závěr krátkometrážního filmu Skywalk je pryč. V jejím obývacím pokoji také visí plakát k filmu Motýlek….atd.

Tsai Ming-liang tímto způsobem rafinovaně staví do kontrastu obsah a formu svých filmů: Filmy o citech a touhách, které se nikdy nezkříží (jako to zpívá Hsiao-Kang s podobou ještěra v Chuti melounů) jsou plné vzájemně propojených (překřížených) vazeb, odkazů a citací. I díky tomu Tsaiovy snímky oscilují neustále na hraně mezi. Mezi tragikou a komikou, intimitou a naturalistickou otevřeností, autenticitou a stylizací… Právě v ustavičném pohybu (nebo spíše postávání) v tom maličkém a těsném prostoru na rozhraní je Tsai Ming Liang nepřekonatelný. A nám, divákům Chuti melounů nezbude v závěru filmu nic jiného, než opět pátrat v sobě samém po odpovědi na otázku, zda ono brutálně fascinující ejakulativní zakončení snímku značilo pro hrdiny spíše dobrý, anebo špatný konec. A ještě než pomalu kanoucí slza doputuje na bradu Shiang-chyi, budeme tušit  pravda (jako již tolikrát v Tsaiových filmech) nesměle přešlapuje někde mezi.

Chuť melounů (Tian bian yi duo yun, Tchaj-wan 2005)
Scénář a režie: Tsai Ming-liang
Kamera: Liao Pen-jung
Střih: Chen Sheng-Chang
Hrají: Lee Kang-sheng (Hsiao-Kang), Chen Shiang-chyi (Shiang-chyi), Lu Yi-Ching (matka), Yang Kuei-Mei (pornoherečka) a další.
112 min.
DVD distributor v ČR: Next Era