Gregory La Cava – případ k šetření

Dvojí březnové výročí je dobrou příležitostí vzpomenout na originálního, leč neprávem pozapomenutého hollywoodského filmaře Gregory La Cavu. Jeho dílo je málo známé nejen u nás (nikdy zde nebyl uveden žádný z jeho filmů), ale – což je zarážející – i ve světě. Jak napsal nedávno jeden americký kritik: „Gregory La Cava je zřejmě největší režisér klasického Hollywoodu ého je třeba znovu objevit,“ čímž poukázal na neexistenci byť jedné pořádné knižní monografie, na váhavé vydávání snímků na DVD nosičích a na obecnou tendenci filmových publicistů k paušálnímu zařazení La Cavy mezi běžné řemeslné nádeníky Hollywoodu ž neodpovídá úrovni tak jedinečných děl jako My Man Godfrey nebo Stage Door.

Určitá nedorozumění mohou pramenit z toho  La Cavův styl není na první pohled lehce rozpoznatelný. Práce s kamerou není tak komplikovaná jako u Murnaua či Borzageho, střih tak vynalézavý jako u Hitchcocka, mizanscéna tak bohatá jako u von Sternberga. S předními tvůrci komedií ho zase pojí některé společné prvky: s Lubitschem ostrá satira vyšších společenských vrstev, s Hawksem rychlé tempo a překrývající se dialogy, s Cukorem centrální postavení ženských hrdinek. Přesto je svět La Cavových filmů zcela svébytný. Tyto paralely vyvstávají umělým a příliš povrchním srovnáním é neodpovídá samotným filmům. Když se na ně podíváme zvlášť, rozhodně nemůžeme mluvit o synkretickém seskupení různorodých módních prvků za účelem zaujetí diváka. La Cavovy filmy měly úspěch u publika i dobové kritiky právě proto  si udržovaly svůj vlastní, neobvyklý ráz. Jednotlivá pojítka se snímky jiných filmařů jsou pouze důsledkem vnitřní tvarové koherence těchto děl.

My Man Godfrey Režijní umění La Cavy spočívalo hlavně ve schopnosti propojit krajní protiklady do jednoho fungujícího a lehce plynoucího celku. Tak  se nepravděpodobné stalo věrohodným a věrohodné nepravděpodobným. Ve filmech se střetává vysoké s nízkým, bohatství s chudobou, ironie s vážností, humor s patosem. Únikový žánr komedie je zatěžkán realitou hospodářské krize, smích je vykoupen slzami. La Cava vždy nepokrytě straní obyčejným a chudým, bohaté satirizuje, ale neodsuzuje. Do nejednoznačných rolí rozmazlených dcer zbohatlíků riskantně obsazuje oblíbené herečky Carole Lombardovou nebo Katharine Hepburnovou, čímž dává vyniknout jejich talentu.

Hra protikladů se realizuje ve filmovém prostoru ý je pečlivě kontrolovaný a uvolněný zároveň. La Cava vycházel z pevné stavby literárního scénáře (často adaptace divadelních her) á poskytovala potřebnou dramatickou jednotu vzájemně různorodých prvků. Při samotném natáčení však scénář odkládal a záměrně podporoval hereckou a režijní improvizaci. Do výsledného tvaru se tím dostalo jednak několik nových, neotřelých nápadů a hlavně vzniknul dojem bezprostřednosti, přirozenosti a živosti. Málokteré filmy jsou tak spontánní. Spontaneita herecké akce však vyniká právě skrze úspornost kamery a střihu. Kamera ve vyrovnaném rámu a kratších jednoduchých jízdách bezchybně sleduje pohyb herce. Plně rozvedená technika kontinuálního střihu pak formuje živou akci do postupně vystavěného upořádaného vyprávění, zároveň však podporuje prostorovou dynamiku skrze neustále se měnící záběrové pozice. Tato nenápadná, ale velmi účelná práce s výrazovými prostředky činí z La Cavy jednoho z nejdůmyslnějších režisérů své doby.

Volnost, s jakou La Cava přistupoval k natáčení (a která tak fascinovala francouzskou novou vlnu, zvláště Rivetta), však znepokojovala producenty a šéfy studií, kteří za zdánlivým chaosem denních prací neviděli skrytý řád, projevený až ve střihu. Jakkoli se výsledné filmy těšily dobrému ohlasu, každé nové natáčení vzbuzovalo nejistotu. La Cava si držel pevnou režijní pozici, pokud se na filmech podílel sám jako producent nebo ve spolupráci s jinými producenty, kteří byli zároveň jeho přáteli – tj. hlavně ve druhé polovině 30. let. Toto období také přineslo jeho nejlepší snímky. Ve 40. letech se jeho kariéra zhoršila, částečně i kvůli závislosti na alkoholu. La Cavovy realizační potíže vyvrcholily koncem dekády, kdy jej konsternovaná producentka a bývalá herečka Mary Pickfordová vyhodila z roztočeného filmu po té  zjistila  nepoužívá scénář. La Cava už další film nenatočil. Zemřel v březnu 1952, devět dní před svými šedesátými narozeninami.