Ničeho nelituji…

Žena od vedle Françl;oise Truffauta

„Jmenuji se Odile Jouveová. A jestli myslíte  jsem tenistka, jste úplně na omylu. Myslím  kamera zabírá jenom můj obličej. Kdyby se vzdálila, hned by vám to bylo jasné. No tak, ustupte!“ Kamera se vzdálí a vynikne celá postava postarší ženy. Ta stojí před tenisovými kurty, viditelně kulhá a při chůzi se opírá o hůl. „Vedu tenhle klub, kam se Grenoblané chodí odreagovat. Všichni se tu znají a já znám každého. Celé to začalo před šesti měsíci. Ale dalo by se říct  to začalo před 10 lety.“

Již v samotném prologu se režisér François Truffaut prostřednictvím jedné z postav obrací přímo k divákovi. Hovory vedené do objektivu kamery mají podobný účel jako deníky, dopisy či stránky románu pod úvodními titulky k filmu Dvě Angličanky a kontinent (1970) nebo noirově laděné Siréně od Mississippi (1969). Truffaut přiznává románový původ, čímž otevřeně zve diváka ke hře  s nimi jakožto režisér adaptátor hodlá hrát. V Ženě od vedle navíc, prostřednictvím úvodu, zcizuje vyprávění, předjímá vývoj a lehce tak mění divákův úhel pohledu, způsob ým bude následující události vnímat.

Výstavba narativu však není nijak komplikovaná. Bernard (Gérard Depardieu) se svou ženou a synem žije spokojeně až do chvíle, než se do sousedství nastěhuje dvojice Mathilde a Phillipe Bauchardovi. Bernard a Mathilde bývali kdysi milenci, ale po nějaké době se jejich vztah zhroutil a zanechal na obou hluboké jizvy. Přesto všechno se tito dva lidé znovu setkávají a opět se v nich probouzí nespoutaná vášeň á může znamenat pouze destrukci jejich osobních životů.

Truffautovi hrdinové se ne nadarmo dají přirovnat k postavám z Julese a Jima (1961) či pozdějšího snímku Dvě Angličanky a kontinent. Bernard a Mathilde jsou stejnými romantiky zaslepenými láskou  viktoriánskou éru vystřídala doba moderní, plná zdánlivé racionality a citové netečnosti. Stejně jako výše jmenované filmy i Žena od vedle je dílem poměrně cudným, až intimně upjatým. Truffaut vždy vyjadřoval lásku raději slovy a náznaky, než explicitním a fyzickým způsobem. Právě nepatrné nuance a jistá smyslnost naplňují jeho představu o milostných vztazích a lásce vůbec. Truffautovsky rozervanou postavou ztělesňující romantické ideje je i postava Odile Jouveové á se v mládí, kvůli nešťastné lásce, pokusila o sebevraždu a teď se svému bývalému nápadníkovi vyhýbá seč může. V tomto jednání existuje něco sebe trýznitelského, něco  okolí není nikdy schopno pochopit. Právě Odile se svým nadhledem je hodna vyprávět příběh Bernarda a Mathilde.

Žena od vedle Oproti předchozím snímkům dochází v Ženě od vedle k posunu ým je téměř násilné jednání mužských postav vůči ženám. Tato skutečnost má do značné míry základ i v obsazení Gérarda Depardieu do úlohy Bernarda. Bernard se tak stává na první pohled smířlivou, nicméně nevypočitatelnou postavou á se ve vypjatých momentech dopouští krutého a velmi bezohledného jednání.

V herečce Fanny Ardantové nalezl režisér svou novou múzu. Mathilda je ztělesněním Truffautovy pošetilé, ale upřímné víry v romantickou a pronikavou lásku. Křehká Mathilda prožívá naplněný vztah nesmírně intenzivně. Se stejnou intenzitou však „umírá“ bolestí a steskem. Hovoříme-li o Truffautových filmech, pak nelze opomenout tragiku á je přeci jen subdominantou každého z nich. Fanny Ardantové věnoval Truffaut především následující dílo, detektivní komedii Konečně neděle (1983) á však byla jeho posledním filmem.

Příznačným prvkem Truffautých snímků je i respekt a úcta k příběhu. Bylo by tudíž chybou strhávat veškerou pozornost na formální aspekty filmu. Žena od vedle není v tomto kontextu žádnou výjimkou – stylově velmi ukázněná, odměřená, místy vyšperkovaná několika záměrnými anachronismy (kruhová zatmívačka, zatmívačka těsně před polibkem). Kamera (vynikající William Lubtchansky) pozoruje dění s jistým odstupem  zřídka se dostává na detail tváře. Divák má skutečně pocit  sledoval příběh zvnějšku  byl náhodným svědkem jednoho lidského dramatu.

Žena od vedle (La Femme d'à c&ocote;té, Francie 1981)
Režie: François Truffaut
Scénář: François Truffaut, Suzanne Schiffman a Jean Aurel
Kamera: William Lubtchansky
Hudba: Georges Delerue
Střih: Martine Barraqué
Hrají: Gérard Depardieu (Bernard Coudray), Fanny Ardant (Mathilde Bauchard), Henri Garcin (Philippe Bauchard), Michèle Baumgartner (Arlette Coudray), Véronique Silver (Odile Jouve) a další.
Levné knihy, 104 min.
Lukáš Masner