Ženy za kamerou

Několik zastavení

1896 – Alice Guy natáčí krátký snímek, pohádku La Fée aux choux, považovaný některými historiky za vůbec první filmovou fikci podle psaného scénáře. Jako režisérka a šéfka produkčního oddělení se později stala vůdčí osobností firmy Gaumont.

La Souriante Madame Beudet 1923 – do kin vstupuje jeden z vrcholů francouzského impresionismu La Souriante Madame Beudet všestranné Germaine Dulac. Tato fotografka, publicistka, filmová teoretička, producentka a režisérka zasáhla i do dalších oblastí kinematografie – cinéma pur, surrealistického filmu či zpravodajského filmu. La Souriante Madame Beudet je nepřikrášlenou výpovědí o pocitech ženy uvnitř nefungujícího manželství. Téma, hledisko ženské postavy a originální režijní styl umožňuje některým hovořit o prvním ženském filmu, předznamenávajícím snahy poválečných filmařek.

1934 – Leni Riefenstahl velí armádě 120 asistentů na sjezdu NSDAP, s jejichž pomocí vytvoří hrozivě dokonalý pomník Hitlerovi, nazvaný Triumf vůle. Režijní génius ve službách ideologie přestává být géniem a končí jako jeho klamná maska  nestrhne ani „jemnější“ Oslava krásy.

1943 – Ruská židovka Maya Deren spolu s českým židem Alexandrem Hackenschmiedem natáčí v Americe stěžejní dílo druhé avantgardy, lehce surrealistické Meshes of the Afternoon. Podle ankety Senses of cinema nejlepší „ženský film“ vůbec.

Ida Lupino 1953 – V době vrcholícího mccarthismu režíruje americká herecká hvězda Ida Lupino tísnivý noir The Hitch-Hiker o dvou mužích, kteří náhodou po cestě naberou do auta sériového vraha. Strach a nejistota se násobí jeho zvláštním tělesným postižením – okem é nedokáže zavřít a které nad nimi neustále „bdí“ (sofistikovaná politická metafora). Svéráznost příběhu je vyvážena tím  vychází z reálných událostí a postav.

1961 – Cléo od pěti do sedmi

1963 – Věra Chytilová debutuje celovečerním filmem O něčem jiném. O tři roky později natočí ve spolupráci s Ester Krumbachovou revoluční Sedmikrásky é se jako jediný český film dostanou do Top Ten Cahiers du cinéma nebo do prestižní desítky nejlepších ženských filmů, uspořádané Senses of cinema v roce 2002.

1965 – Nicht versöhnt oder Es hilft nur Gewalt wo Gewalt herrscht. Bazin + Marx => Straub + Huillet.

1971 – na benátském festivalu soutěží herečka Barbara Loden se svým jediným celovečerním filmem Wanda ý okamžitě upoutá pozornost. Získá cenu kritiky a je uveden do amerických kin jako první snímek režisérky od dob Idy Lupino. Loden ve svém cinéma vérité thrilleru hraje obyčejnou Američanku á se po rozvodu zaplete s průměrným zlodějem bank. S tím  se postupně hroutí tradiční obraz manželství, sexuality a kariéry, přestávají platit i pravidla tohoto mužského žánru.

1975 – India Song Marguerite Duras. Literatura psaná filmem. Nový román, nový film.

1976 – pařížská premiéra Jeanne Dielman, 23 Quai du Commerce, 1080 Bruxelles (Chantal Akerman) a newyorská premiéra Mickey and Nicky (Elaine May).

1979 – při autonehodě předčasně umírá Larisa Šepiťko, autorka KřídelVzestupu. Projekt Loučení dokončí až o několik let později její muž Elen Klimov.

1981 – v Polsku je zakázána Goraczka Agnieszky Holland, přeneseně kritizující poměry v zemi. Režisérka emigruje do Francie.

Hledám Susan. Zn.: Zoufale 1985 – rozverná postmoderní hříčka Hledám Susan. Zn.: Zoufale režisérky Susan Seidelman, inspirovaná Rivettovou Céline a Julie  skvělým dokladem zvrácené krásy 80. let. Madonna a Rosanna Arquette jako dvě pop-indie průvodkyně newyorským undergroundem. Get into the groove!

1986 – Magdalena Viraga, první celovečerní film losangeleské nezávislé filmařky Niny Menkes. Spojení sexu s násilím, bezprostřednosti s krásou obrazu, života na ulici s verši Gertrudy Stein.

1988 – Claire Denis debutuje filmem Chocolat, v němž se – stejně jako hlavní hrdinka – vrací na kontinent svého dětství, do Afriky. Téma soužití dvou odlišných kultur a etnik bude pro ni důležité i v budoucnu.

1993 – Piano Jane Campion.

1995 – Amy Heckerling adaptuje román Emma Jane Austen, ale zasazuje ho do prostředí střední školy v Beverly Hills 90. let. Originální satira na životní styl vyšší střední třídy Bezmocná funguje zpětně i jako dokument o tehdejší módě (stejně jako Hledám Susan. Zn.: Zoufale ve vztahu k 80. létům) nebo parodická vzpomínka na teenage televizní seriály té doby.

1999 – debuty dcer zastíní debuty otců: premiéru má Smrt panen Sofie CoppolyAsia Argento natáčí na různých místech světa Scarlet Divu, uvedenou o půl roku později.

2000 – radikální Baise-moi Virginie DespentesCoralie Trinh Thi (ani jedna není původní profesí filmařka) dostává od francouzského ministerstva kultury dodatečně označení X, snímek musí být stažen z oficiální distribuce a producent musí vrátit grant poskytovaný na autorské projekty.

2003 – Fascinující jednoduchost japonské Shary od režisérky Naomi Kawase.

redakce