S Joe Dantem o Looney Tunes

Joe DanteVaše filmy už léta prozrazují velkou zálibu ve starých kreslených groteskách Warner Brothers. Když jste se s nimi poprvé jako dítě setkal, překvapily vás tím  se lišily od ostatních animovaných filmů, nebo to poznání přišlo až později?

Když jsem byl dítě, chodili jsme na sobotní odpolední představení, kdy se promítaly kreslené seriály. Vzpomínám si  jedině animované grotesky Warner Brothers sklízely aplaus. Ty ostatní jako Woody Woodpecker nebo Casper and Little Audrey na nás vůbec neudělaly takový dojem jako Warnerovky. Walt Disney měl seriály typu Silly Symphony, ve kterých používal plošnou techniku, rozvinutou později v celovečerních filmech. Warněři nemohli s touto uměleckou rovinou soupeřit z finančních důvodů, a tak točili své animáky podobně jako hrané filmy – drzé, protřelé, z prostředí ulice a plné anarchie a podrývání autority.
Zvláštní je  jedinou z těchto soupeřících skupin á nezestárla, jsou právě Warneři že jejich postoj je velmi současný. Když o tom přemýšlíte, tak Bugsovi Bunnymu je 63 let a nikdo, kdo byl v roce 1941 hvězda, už nevypadá jako dřív. Bugs má kouzelnou schopnost vypadat stále tak mladě a nikdy ji neztratí. Přežije všechny své režiséry a scénáristy že je jedinečným stvořením – podobně jako Mickey Mouse ý je taky ikonou.

Měl jste možnost pracovat vícekrát s Chuckem Jonesem – objevil se v několika vašich filmech a později přispěl úvodní animací v Gremlins 2...

Chucka jsem potkal kdysi na festivalu v Telluride a velice se s ním spřátelil a obsadil ho do svých několika filmů. Každý, kdo měl to štěstí s ním dělat, ví  byl nesmírně talentovaný, typ renesančního člověka. Byl brilantní v tolika věcech é přesahují roli výtvarníka. Rád citoval Marka Twaina a měl připravený aforismus na každou příležitost. Byl to skvělý chlap a přetrval všechny své současníky. Zbyl jako poslední a dočkal se spousty poct, zatímco lidé jako Bob Clampett nebo Tex Avery umřeli, aniž by dostali uznání. Chuck to věděl a oceňoval a jednal jako zástupce všech těchto velkých animátorů.

Když jsem se dozvěděl  režírujete Looney Tunes, věděl jsem  je to ta správná volba, ale musím přiznat  jsem byl trochu překvapen tím  Warneři to přenechali někomu s tak velkým zájmem o věc. Dříve jsem měl pocit  studio nemá k postavám příliš respekt a více se zajímá o to  je komerčně využít v monstróznostech typu Space Jam, než s nimi natočit cokoli smysluplného. Bylo těžké je přesvědčit  to nabídli vám, zvláště když vezmeme v úvahu fakt  neměli ani ponětí  to znamená natočit filmy jako Vnitřní vesmír nebo Gremlins 2 ?

Postavy se prostě staly symboly korporace a posledních deset let nebylo určitě ve znamení nějakého jejich vývoje. Kolem Gremlins 2 byla spousta zmatků že jsem si dělal legraci z obchodování ž v té době byla až posvátná věc. Ten postoj už je pryč – už si nedělají hlavu z toho  warnerovské postavičky vypadají jako pitomci.
Nastala pouze jediná věc a to  představitelé studia opravdu neporozuměli světu animace – zvláště ve chvíli, kdy měly postavy porušit řád a promluvit k publiku. Tvrdili  když to uděláme, dostane nás to mimo film a já jsem musel vysvětlovat  o to nejde. Tento film je něco jako dlouhá verze sedmiminutového krátkého filmu a každý ví  se nachází v animovaném světě. Studia jsou zvyklá natáčet živé akční filmy, ve kterých je divák vtažen do dění na plátně, a toto je opačný případ. Chvíli jim trvalo, než na to přišli.

Bugs a DaffyFilm už byl tedy nastartován, když jste vstoupil do hry?

Po té  Space Jam vydělal, chtěli pokračovat v nastoupeném trendu, ale pak z toho nějak sešlo. Pět let vznikaly nejrůznější scénáře, ve kterých měl hlavní roli Bugs Bunny – v jednom dokonce jako protivník Jackieho Chana. Až přišel Larry Doyle s nápadem vztahu mezi Bugsem a Daffym, v němž by byl Bugs frajer a Daffy žárlivec, a vystavěl kolem celý pikareskní příběh se spoustou scén jako z kreslených seriálů. Takže to nakonec dali všechno dohromady.

Pro mě je vrcholem filmu scéna výletu do Areálu 52 – tajné laboratoře – který obsahuje snad všechna filmová stvoření od 50. Let – Triffida, Metulana, Robota, Muže z planety X…

Všechny příšerky ne – jenom ty, na které jsme dostali právo.

Jak moc bylo těžké dostat podobnou scénu do filmu? Film je převážně zaměřený na mladší publikum a naráz uprostřed máte sekvenci á funguje nejlépe pokud máte encyklopedické znalosti filmových sci-fi 50. let é děti prostě nemají.

Studiu se líbilo, když jsme to točili, ale už méně byli spokojeni, když uviděli předběžný hrubý sestřih. Namítali  postavičky vypadají hloupě a že jsme měli raději použít strašidla. Řekl jsem jim  tohle byly příšerky z doby kamarádství Bugse a Daffyho a že se celkový koncept Areálu 52 podobá konceptu 50. let. Scénou byli pěkně zklamaní, chvíli dokonce ve filmu nebyla vůbec a museli jsme ji nahradit jinou scénou. Nakonec jsem je ale přesvědčil  vrátit ji zpět by bylo pro film to nejlepší a že je zábavná a lidem se bude líbit. I když děti nepochytí všechny odkazy, postavičky jsou prostě směšné jako třeba Robot – byla to jeho první práce po dlouhé době.

Zapsal jste se do historie také obsazením spousty herců do malých rolí. Mnozí z vašich stabilních herců se zde objeví  například Kevin McCarthy, stále varující před lupiči těl, nebo Dick Miller, vynikající americký herec…

Určitě by s vámi souhlasil. Mám své talismany a lidi, se kterými rád pracuji. U tohoto filmu to nebylo lehké že v něm není příliš rolí pro lidi.

Nejlepší je, když se trefíte podobným kouskem jako z Vytí vlkodlaků, ve kterém komentujete legendární levnost Rogera Cormana.

Skvělé na tom je  když jsme natáčeli, tak Roger původně nic neříkal. Pak jsem se rozhodl  by měl něco prohlásit, a poslal jsem člověka s magnetofonem do jeho kanceláře a požádal ho, ať něco nahraje. A on přišel s větou: „Air bagy stojí spoustu peněz!“

Kvůli nesčetným popkulturním odkazům jsou Looney Tunes víc než jen film pro děti, zatímco reklama se zdá se soustředí hlavně na dětskou rovinu bez jakékoli zmínce o dospělých. Vadí vám nějak toto čistě marketingové hledisko?

Nemám o tom mnoho co říct. Vždycky se nějak radíte o reklamě. Souhlasím  je směřována hlavně k mladému publiku, přičemž záměrem nebyl film jenom pro děti že rodiče půjdou přece na film také. Existují některé filmy é rodiče raději přenechají jenom dětem než aby se trápili jejich sledováním. Ale náš film byl vytvořen pro celou rodinu  z něho každý něco měl.
Pokouším se přemluvit studio  více užívalo reklamy s citáty kritiky že jsme měli dost dobrých recenzí é vyjadřovaly přesně to  říkáte: film je svěží a mohou na něj jít i párky zamilovaných. Vždycky se jim snažím naznačit  když natočíte film jenom pro děti, dostanete za něj poloviční vstupné, ale jestliže uděláte film pro celou rodinu, můžete počítat i s večerním představením. Oni se snaží propojit množství položek v jednu reklamu ž není legrace. Dělávám trailery a vím, proč se dělají právě tak. Natočíte film a pak se ho musíte vzdát a poslat ho do celého světa.

Galerie krásy

Pomohl nějak fakt  jsou Looney Tunes tak známí, marketingu, nebo naopak vytvořil jiný druh očekávání?

To tomu neuškodí. Naše postavičky si během posledních 50 let vytvořily dobrou pověst. Měli jsme ale trochu problém á la Space Jam  se totiž lidé těšili na jiný film – malým dětem se líbil, ale starším připadal hloupý. Fanoušci kreslených seriálů byli od začátku velmi skeptičtí a mysleli si  jde o další pokus studia o zneužití postav. Přesto jsme se zavázali udělat důstojný film  snesl srovnání s původními seriály.

Co můžeme už teď čekat na eventuálním DVD?

Máme asi šestatřicet minut vynechaných scén. Existuje alternativní začátek i konec – vlastně začátek, střed i konec! Je zde i pár věcí é nemohu dát na DVD že nemám hudební práva. Měli jsme scénu, v níž si Bugs, Jenna (Elfman) a Brendan (Fraser) dělají manikúru, ale aby fungovala, chtělo to doplnit hudbou „You Oughta Be In Pictures“, ale studio nechtělo zaplatit za práva. Původní konec je hodně zábavný a lidé by se určitě zasmáli.

Dimension Studios také produkovaly filmy Rebel Highway pro televizní Showtime v polovině 90. let. Je nějaká šance  vyjdou na videu Runaway Daughters?

Nevím, musíte se zeptat v Dimensions. Jen pár dílů seriálu ještě nevyšlo a můj je mezi nimi. Probral bych to s Paulem Ruddem a Julie Bowen, ti by mohli najít způsob  je vydat. Problém je  nikdy nebyly dokončeny jako film – byly natočeny na filmový materiál, ale sestříhány na videu. Když jsem se zeptal  hodlají sestříhat negativ, řekli  by to bylo příliš drahé. Pokud nesestříháte negativ, za dvacet let nebudete nic mít. Slyšel jsem  kvalita vydaných dílů je dost špatná, a já nemám moc chuť dívat se na ně na nějakém rozmazaném DVD.

Před tím, než jste se stal filmařem, jste pracoval jako filmový kritik a vaše recenze z let 1969 – 1974 pro Monthly Film Bulletin se teď chystá znovu vydat Video Watchdog. Když se dnes podíváte ne některé z nich  se vám vybaví a změnil by se váš názor na některé z filmů?

V příštím čísle otisknou moji recenzi na Tenkrát na Západě ý dnes řadím mezi mistrovská díla. Když jsem ho viděl poprvé, byl jsem mírně zklamaný a recenze je vlažná. Když se podívám zpátky na některé recenze, zjišťuji  jsem byl někdo jiný. Jak jsem taky napsal v úvodu, kdybych dělal filmy, nebyl bych takový drzoun jako v některých recenzích.

Co si myslíte o filmové kritice dnes? Díky Internetu to vypadá  každý, kdo má webovou stránku, může být kritikem.

Každý je filmový kritik. Když čtete Aint-It-Cool-News a podíváte se do rubriky odpovědi na kritiky  to prostě chatroom. Oni doopravdy nerecenzují filmy – je to víc o samotných lidech a o tom  oni první vyklopí ty své hlouposti. To mě opravdu nezajímá. Myslel jsem si  to může být důležitý fanouškovský základ recenzí, ale teď vidím  spousta věcí na Internetu je jen kopa masturbačního blouznění.

Ale co legitimnější filmová kritika? Přece jen vaše filmy byly vždy obecně dobře přijímány.

Jak kdy. Máte lidi typu Rexe Reeda ým se nikdy nelíbilo nic  jsem natočil, a nejsou zkrátka na stejné vlně. Jiní zase ano, jsou to spíše nadšenci do filmu a milovníci filmové historie. Pak jsou někteří, kteří jen chtějí lidem říct  je film rychlý nebo zábavný, a už se nestarají, kdo ho natočil. Tihle lidé jsou recenzenti a je rozdíl mezi kritikem a recenzentem. Kritik film rozkrývá – jako například Jonathan Rosenbaum, zatímco recenzent ým je například Gene Shalit, chce lidem jenom říct  se jim film bude líbit nebo ne. Myslím  dnes je míň kritiků než kdy jindy.

Problém je možná částečně v tom  zatímco se autor snaží vztáhnout film do více intelektuální roviny třeba k filmové historii, bude muset takový materiál vynechat kvůli editorům, kteří chtějí jenom vědět  je film dobrý nebo ne.

Takový problém jsem měl v Monthly Film Bulletin. Psal jsem podobným způsobem, ale musel jsem text redakčně upravit. Bugs a DaffyAle protože editor magazín načetl, mohl jsem tedy jít za sazečem a vrátit zpátky  jsem napsal. Chtěl jsem do časopisu vměstnat trochu esoteriky a byl jsem si jistý  to někdo ocení. Je to úplně stejné jako s tou scénou v Areálu 52 – chtěl jsem ji do filmu, oni ne, a teď spousta lidí říká  je to nejlepší část. Snažíte se dělat  můžete a prosadit svou. Vždycky bude někdo nad vámi, kdo vám bude diktovat  a jak. Musíte je nějak oblafnout  dostali to  chcete.

Peter Sobczynski
(přetištěno s laskavým svolením autora)
originál byl publikován na www.criticdoctor.com