Nad Libercem a za očekáváním

Grandhotel Davida Ondříčka

S příchodem každého nového českého filmu do kin se objevuje v českém veřejném prostoru klubko úvah, dohadů a očekávání  to s naším filmovým řemeslem vlastně vypadá do budoucna. Ostrá pera filmových kritiků načrtávají na jedné straně obraz zhoubného nádoru tlačícího na centrum dobrého vkusu, na straně druhé, záměrně v opozici, akvarel rodáka z kraje uprostřed Evropy kráčejícího ke kvalitě a světovému uznání. Důvody a argumenty jsou různé, faktem ovšem zůstává  citlivé melodrama „s vážnou tváří“ umí u nás natočit jen dva lidé: Saša Gedeon a Bohdan Sláma. Nový film Davida Ondříčka (Samotáři, 2000, Jedna ruka netleská, 2003) Grandhotel (2006) je jen dalším důkazem toho  láska k dobré knize a představa magického místa nestačí k natočení filmu kvalitního nebo, řečeno s opatrností, aspoň zajímavého.

„Lidé jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene…“. Toto svým způsobem motto celého snímku dává jednak na srozuměnou  lidské vztahy jsou tenkým vláknem, vlajícím v měnícím se prostředí, a jednak v podstatě vytyčuje „tematické hranice“ příběhu, neboť hlavními postavami Ondříčkova nové filmu jsou do meteorologie zapálený muž jménem Fleischmann (Marek Taclík) a introvertní servírka Ilja (Klára Issová). Vývoj jejich vztahu je ústředním tématem filmu, ostatní postavy  např. americkým obchodem poznamenaný ztroskotanec Patka (Jaroslav Plesl) nebo citově strádající hotelová „žena pro všechno“ Zuzana (Dita Zábranská), tvoří, chtíc nechtíc, kulisu; v některém případě přiměřenou (např. postava Zuzany), někdy monotónní (ředitel a klíčník Jégr – Jaroslav Dulava), často však stylově promiskuitní (Patkův „amerikanismus“ pobaví, ale příliš nebaví). Divný příběh, divné postavy, nádherné místo: to je nejčastější hodnocení celého filmu. Ondříček natočil svůj film skutečně na místě é má svou „magii“ - a nemyslím tím zlomyslně zástupy německy mluvících batůžkářů. Televizní vysílač Ještěd, tyčící se nad Libercem – městem uzavřeným v kotlině, by skutečně mohl být místem přímo ideálním k natočení tohoto typu filmu, o který se zjevně Ondříček snaží, ale zcela chatrný scénář a překvapivě nejisté výkony hlavních představitelů sráží původní nápad (možná, nevím) do šedé kotliny průměrných filmových děl.

Grandhotel Největším zklamáním byl pro mě scénář, přitom Grandhotel vznikl podle námětu stejnojmenné knihy Jaroslava Rudiše (je spoluautorem scénáře s Pavlem Jechem), držitele ceny Jiřího Ortena za svůj „rockový příběh z berlínského metra“ Nebe pod Berlínem (2002) ý chtěl původně Ondříček natočit. Místy až literární stylizace jednotlivých dialogů, zasazených do exteriéru plovoucích mraků, působí skutečně značně podivně a hlavně – to je závažnější – prázdně. Lze uvažovat  celková nevyhraněnost, nezaostřenost jednotlivých postav je autorským záměrem ý by snad bylo možno akceptovat vzhledem k atmosféře a prostředí filmu (pod oblaky život plyne volněji), ale to  podle mého názoru pochopit nelze  tristní až zarážející Ondříčkova neschopnost pracovat s obrazy (pokud tedy chtěl vizuální film s „jednoduchými“ dialogy). Střídání obrazů plovoucích mraků s kompozicí zahrnující grandhotel Ještěd po chvilce nudí a chvílemi dokonce působí jako reklamní upoutávka domácí cestovní kanceláře; ostatně zjevné reklamy je ve filmu dost.

Přitom příběh podivína Fleischmanna ž urputně zakresluje do grafů každou změnu počasí  dokázal svou meteorologickou teorii dějin, a který postupně hledá odvahu vyrazit na cestu za hranice vlastní osamělosti i prostorové spoutanosti, by mohl být skutečně zajímavý. Na kolena ho sráží zjevná autorská snaha natočit „divný film“, Fleischmann tak představuje zvláštní kombinaci Gedeonova „idiota“ (i s nezaměnitelným zadrháváním, slovní vycpávkou – zde je to všudypřítomné prostě – a s tvrdohlavou umíněností vykat každému, koho potká) a Slámova tichého padlého anděla bez svatozáře z jeho filmu Štěstí (ne náhodou obě zmíněné postavy hraje jeden herec s velmi výrazným projevem). Požadovanou magičnost nepřinášejí ani ze své podstaty „nadpřirozené“ epizody v příběhu (např. Fleischmannovo umění „ovládat“ počasí nebo na začátku naznačený a v průběhu děje odkrývaný osud dvojice hlavních postav – inverzně se k sobě vztahují i jmény: hrdina Vlasta a hrdinka Ilja atd.).

Grandhotel Davida Ondříčka zůstává podle mého názoru za očekáváním, silně připomíná fakt  nenucenost a tajemnost nejsou v umění přirozené a volně zachytitelné veličiny. Dvojnásobná škoda je  se v jádru zajímavý příběh rozplynul mezi mraky stejně rychle jako zážitek diváka ý opustil tajemné místo temnoty filmového sálu.

Grandhotel (Česká republika 2006)
režie: David Ondříček
scénář: Jaroslav Rudiš, Pavel Jech
kamera: Richard Řeřicha
hudba: Jan P. Muchow
Střih: Michal Lánský
hrají: Marek Taclík (Fleischmann), Klára Issová (Ilja), Jaroslav Plesl (Patka), Jaromír Dulava (Jégr), Dita Zábranská (Zuzana), Ladislav Mrkvička (Franz) a další.
Bontonfilm, 97 min.