Význam naděje v rozpadajícím se světě

Potomci lidí Alfonso Cuaróna

Mexický režisér Alfonso Cuarón si začal dobývat pozici mezinárodně uznávaného tvůrce už svojí průlomovou tragikomedií Mexická jízda  posléze upevnil a obohatil o další rozměr realizací třetího dílu série o Harry Potterovi, hodnocenou kritiky jako zatím nejlepší a filmařsky nejhodnotnější. Ostatně pochvalně se o ní vyjádřil i jeden z nejosobitějších filmových vizionářů světa Terry Gilliam. Svým nejnovějším projektem, futuristickým sci–fi thrillerem Potomci lidí, nyní Cuarón vytvořil další z významných milníků své kariéry, ne – li vůbec nejvýznamnější. Podle mnoha spekulací reálně útočí na letošní oscarová ocenění, ačkoliv zůstává otázkou, zda pro Akademiky nebude jeho vize budoucnosti osobitá a znepokojivá přece jen až příliš.

Že předlohou pro tento snímek byl román P.D. Jamesové, známé britské autorky románů především detektivních  již notoricky známý fakt. Cuarón si však tuto předlohu upravil skutečně výrazně po svém. Chmurný pohled na nedalekou budoucnost světa ý se zmítá v chaosu konfliktů a obrovských sociálních rozdílů a do nějž se, z dosud neznámých příčin, už devatenáct let nenarodilo jediné dítě, uchopil jako ideální látku pro trochu jiný pohled na žánr futuristického thrilleru. Základní půdorys, založený na napětí a jeho postupné gradaci ovšem zůstal zachován a Cuarónovi slouží ke cti  se nepustil cestou jalových pseudofilozofických úvah, zbytečně retardujících děj, k čemuž tento žánr často svádí. Místo „nabušeného“ stylu amerických velkoprodukcí zvolil „evropštější“ způsob vyprávění, postavený na dojmu maximální autenticity hojným využíváním práce s ruční kamerou a častém pohybu ve vizuálně působivých exteriérech, ať už je dějištěm znepokojivá kulisa listnatého lesa či rozstřílené ruiny ubikací běženců, kteří se stahují do relativně bezpečné Velké Británie z celého rozpadajícího se světa. Příběh nebezpečného útěku mladičké africké běženkyně Kee íž zázračné těhotenství má přinést lidstvu novou naději a jejího průvodce, bývalého aktivisty, dnes už jen rezignovaného byrokrata a opilce Thea, zarámoval co možná nejprostším způsobem snímání. Tím dosáhl nebývalého účinku autenticity a civilnosti a zároveň tím odkryl značný emocionální potenciál, skrytý v jinak poněkud překombinované a v některých momentech dějově ne zcela dotažené, byť napínavé historce. Nutno konstatovat  většina nedostatků předlohy ve filmu zůstala, ale díky strhujícím tempu vyprávění a ve světle výkonu hlavního představitele zůstávají podružné a nedůležité.

Potomci lidí Čímž se dostávám k dalšímu šťastnému režisérovu kroku ým bylo obsazení hlavní role vnitřně zdeptaného, navenek ovšem cynického Thea britským hercem Clivem Owenem. Ten neopouští plátno prakticky od první do poslední minuty, přesto jeho přítomnost naprosto organicky zapadá do celkového obrazu  ji zároveň každým okamžikem naplňoval jímavě prostou procítěností. Kontrast vysokého, robustního zevnějšku, typově odpovídajícímu zařazení „stoprocentní muž“, s něžně obětavou starostlivostí, dojemně neohrabanou snahou za každou cenu ochránit bezbrannou dívku a její novorozené dítě a jedinečnou hereckou schopností to vše opravdu hluboce prožít vytváří emotivní akord, pod jehož silou jihnou srdce diváků napříč generacemi i pohlavím. Důvěryhodnost jeho výkonu ještě posiluje u hvězd jeho formátu málokdy viděná samozřejmost, s jakou pokorně a důsledně akceptuje úkol být „pouze“ součástí celku. V této roli Owen téměř dosahuje oné ideální podoby filmového hereckého výrazu, kdy divák přestává vnímat akt hraní a nabývá dojmu  herec na plátně autenticky existuje. Vedle Owenovy absolutní civilnosti působí i výkon takové veličiny  je bezpochyby Michael Caine v roli Theova nejlepšího přítele, stárnoucího hipíka Jespera, lehce rutinovaně. I tak je ale jeho rtuťovitý stařík, umíněně pěstující ve svém lesním domku marihuanu a uvolněnou náladu, roztomilý a nenásilně dotváří atmosféru prosté lidskosti. Do příběhu navíc vnáší prvek odlehčení a humoru ž se ostatně zcela nevyhýbá ani Theo. I to je však jedna z Cuarónových cestiček ými se odchyluje od směru, vyšlapaného zažitými stereotypy, k nimž patří i smrtelně vážní hrdinové – spasitelé. Zároveň je to i další krok k realismu a uvěřitelnosti. Stejně jako nenechává hlavního hrdinu sklouznout do prázdného heroismu, nedovoluje ani sám sobě zajít při budování tíživé atmosféry světa, ztrácejícího s neschopností plodit potomky i představu o tom  je lidství, do samoúčelné filmařské sebevzhlíživosti. Tato ukázněnost mu tak umožnila ohlídat  se nerozplynula stěžejní idea celého snímku: poselství o důležitosti naděje jako základní podmínky přežití lidského druhu. Samotný fakt fyzické existence totiž ještě nezaručuje záchranu – tou je až zachování určitých jedinečných vlastností a morálních principů é tvoří lidskou duši.

Potomci lidí Ve světle Cuarónovy autorské filozofie skutečnou nadějí pro lidstvo není ani tak maličké Keeino dítě  spíš bezmála dva metry vysoký, unavený a ošuntělý chlap ý si však dokázal uchovat schopnost jednat charakterně, to znamená obětavě, nezištně a nesobecky. Bez těchto jeho vlastností, pro něž máme souhrnný název „dobro“, by totiž s největší pravděpodobností dítě ani jeho matka nepřežili. Tak jako nepřežijeme my všichni, když dopustíme  na ně rezignovali. Pokud chtěl Cuarón prostřednictvím filmového obrazu varovat lidstvo, stěží mohl zvolit účinnější metodu, než jen prostě vzít nynější realitu světa a domyslet ji do neradostných důsledků. A nepotřeboval k tomu ani tak mezní situace  je například jaderný konflikt. Většina z událostí é se dějí v Potomcích lidí, se děje už dnes. Kdo by se chtěl chlácholit  „žádná kaše není tak horká  se uvaří“, musí zároveň připustit  i tak si jazyk mockrát spálil. A jak to může vypadat, když si jazyk spálí celé lidstvo, líčí Alfonso Cuarón se stejnou sugestivitou a věrohodností, s jakou obhajuje cenu naděje a lidskosti. Termínu „varovná vize“ vrací jeho nejnovější opus veškerou temnou závažnost a zároveň disponuje výraznou silou připomenout divákovi  je už opravdu nanejvýš načase začít do té horké kaše vydatně foukat. Stejně jako je nanejvýš načase začít se starat o duši á je bohužel stejně smrtelná jako tělo.

Potomci lidí (Children of Men, Velká Británie – USA 2006)
Režie: Alfonso Cuarón
Scénář: Alfonso Cuarón, Timothy J. Sexton, David Arata, Mark Fergus a Hawk Ostby podle románu P.D. Jamesové
Kamera: Emmanuel Lubezki
Hudba: John Tavener
Střih: Alfonso Cuarón, Alex Rodríguez
Hrají: Clive Owen (Theodore Faron), Julianne Moore (Julian Taylor), Michael Caine (Jasper Palmer), Chiwetel Ejiofor (Luke), Charlie Hunnam (Patric) a další.
Bontonfilm, 109 min.
Kateřina Lachmanová