Nikoli nezábavná odbočka do 18. století

Tristram Shandy Michaela Winterbottoma

Kniha anglického pastora a literárního rebela Laurence Sterna Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho je něčím na způsob intelektuálního kultu, tím spíše v době po moderně a po avantgardách. Těžko lze najít literárního vědce a autora ý by tohle dílo nerespektoval, daleko častěji najdete čtenáře, kteří o něm hovoří, aniž by přečetli všechny díly knihy.

Sterne staví svůj styl na odbočkách, dodatcích a dodatcích k dodatkům, za slovy hrdiny se ztrácí fabule. Shandyovská řeč, veletok vyprávění, zaujímá výsadní místo, utváří svůj svět, reflektuje jeho utvářenost a spojuje místy dost odvážný humor (sexuální a fekální narážky) s metaliteraturou a ostrovtipnou salónně intelektuální reflexí.

Winterbottom pochopitelně v rámci čtyřiadevadesátiminutové stopáže rezignoval na veletok vyprávění – jádrem jeho filmu se stává vztah mezi Tristramovým otcem a strýčkem Tobym, resp. jejich představiteli. Scénář čerpal téměř výhradně z prvního a druhého dílu é jsou také literárně nejvíce ceněny. (Název naopak odkazuje k pozdějšímu dílu.) Centrální je strýčkovsko-otcovské téma díky oběma hlavním hercům: Coogan a Brydon jsou hrdiny fikce o hercích jménem Coogan a Brydon při natáčení adaptace Tristrama Shandyho, čímž režisér celkem logicky vytváří paralelu k metaliterárnosti předlohy. Winterbottom, možná i kvůli zdařilé a rozjeté improvizaci hlavních představitelů (o čemž svědčí třeba i titulkové dodatky) se neomezuje jen na komentáře k historickému ději – „backstage comedy“ tvoří dominantní žánrový rámec filmu.

Tristram Shandy Na rozdíl od Sterna ý se vyžívá v odbočkách, tedy regresizpomalení, Winterbottom črtá jednotlivé děje, vrší epizodky a zrychluje tempo vyprávění. Odbočkám se sice věnuje, ale buď je pouze naznačuje ve vějíři nápadů, nebo se stávají součástí nosné linie jako obdoba dějového zvratu. Výsledkem je jiný, formálně podstatně současnější útvar, konvenující roztěkané estetice současnosti pod vlivem klipu, fragmentarizace zpravodajství, televizních show a dalších oblastí audiovize. Narativně je ale vlastně konzervativnější než „klasická“ předloha, vymykající se většině konotací klasičnosti. Filmu dominuje lehká režijní ruka a záliba v herecké improvizaci – i proto řada recenzentů celkem s údivem konstatuje  předloha je z 18. století.

Shandymu přesto vévodí různorodost narativních možností (oslovení diváků při pohledu do kamery, film ve filmu, výstavba děje jako děj samotný, reflexe fikčnosti, nenarozený vypravěč...) Jediné, k čemu Winterbottom nedospívá  pochopitelně úzus „realismu“, vyprávění věrohodné a pravděpodobné fikce, o kterou se s úspěchem pokusil v jiných filmech, např. In This World či Code 46. Hra a hravost Shandyho ale není méně působivá než atakující antiutopická nebo aktuálněpolitická reference že je skutečně hravá, tedy autentická.

Tristram Shandy (A Cock and Bull Story, Velká Británie 2005)
Režie: Michael Winterbottom
Scénář: Frank Cottrell Boyce podle románu Laurence Sterna
Kamera: Marcel Zyskind
Hudba: Edward Nogria
Střih: Peter Christelis
Hrají: Steve Coogan (Tristram Shandy/Walter Shandy/Steve Coogan), Rob Brydon (Toby Shandy/Rob Brydon), Keeley Hawes (Elizabeth), Shirley Henderson (Susannah), Raymond Waring (Trim) a další.
NFA, 94 min.
Pavel Sladký