Jin a jang po americku

Skrytá identita (2006) Martina Scorseseho

Problematika duality a boje dobra a zla zajímá lidský rod od nepaměti, filmové umění nevyjímaje. Zdržme se zdlouhavých úvah o tom  by se nemělo zobrazovat a co už je pro příliš, to je téma spíše o cenzuře. Jedině autor sám může svobodně operovat se samotnou podstatou á přesahuje tyto černobílé škatulky a jedno z nejlepších bitevních polí mu nabízí policejní žánr. Zde se role policisty i zločince stýkají nebývale intenzivně ž oba prosazují své zájmy podobnými prostředky, z nichž násilí tvoří nemalou část.

Tvorba Martina Scorseseho, ale i mnoha jiných autorů thrillerů, se zapsala do srdcí diváků zejména tím  tyto rozdíly mezi postavami definitivně smazal. Nikoliv jako první, nikoliv jako poslední, ale rozhodně osobitě a výrazně. Film Skrytá identita si bere za předlohu hongkongský film Volavka (Andy Lau, 2002) a s tímto orientálním importem přebírá i koncepci taoistické mandaly jinu a jangu a svůj zájem soustředí zejména na malé tečky v obou půlkách obrazce. Scorsese takto vytáhne nebývale rafinovaný, ale i nebývale jednoduchý modus operandi ý udělá z běžného policejního thrilleru nebývale poutavou podívanou. Bílým bodem v černi mandaly je ve Scorseseho verzi Billy Costigan (Leonardo DiCaprio), nastrčený bostonskou policií jako volavka do centra nepolapitelných mafiánů v čele s Frankem Costellem (Jack Nicholson). Černým bodem na bílém poli bostonské policie je Colin Sullivan (Matt Damon) ého se prohnaný Costello ujme jako sirotka a nechá jej „vyučit se“ policistou. Nastává paradoxní situace, Billy pracuje pro mafii, musí páchat zlo, propadá depresím a pracuje inkognito. Colin působí jako muž bez tváře a bez vlastností  řádným policistou ý má však svou třináctou komoru ž otevírá jen, když jeho adoptivní otec Costello potřebuje vytáhnout z nějaké bryndy. Příběhy obou mladíků se paralelně prolínají a postupně přibližují. Divák, na rozdíl od postav, se jako jediný vyzná v rafinované spleti tajných identit a jediné, na co čeká  ým způsobem se klubko rozmotá. Scorsese v tomto případě sahá po své staré, již mistrně zvládnuté zbrani  je dávkování násilí, a zasype diváka v několika momentech radikálním řešením. Volba hongkongské akční školy je sice u pána s postarším věkem překvapením, ale nikoliv zklamáním – Skrytá identita je možná i jedním z jeho nejzajímavějších filmů v rámci jeho mafiánské série. Scorsese otevírá pro Evropana neokoukanou oblast právnického Bostonu a irské mafie íž styl je mnohem civilnější, než u newyorských spaghetti mafiánů. Entreé obstarožního Jacka Nicholsona za zvuků Rolling Stones připomene, i v rámci jeho nevkusného šatníku, konec 60. let, kdy se z Nicholsona stala filmová star Nového Hollywoodu. Ač je film plný slavných jmen, do popředí se nenápadně dere postava Billyho. Leonardo DiCarprio se cíleně vyvléknul z rolí chlapecké hvězdičky a svou post-titanicovskou kariéru svěřil do péče autorů jako Allen, Spielberg a  poslední čtyři roky jedině Scorsese. Matt Damon dostal zajímavou, ale v mnohém nevděčnou roli Colina, o jehož pravé povaze se během filmu nic nedovíme. Proč slouží Costellovi? Colinova osobnost si nasazuje masku (paradoxně žije s psycholožkou) a jen konec filmu prozrazuje  se asi celý život cítil. Billyho „temné dvojče“ je sice celý film zahrnováno slávou, buduje si pozici, sebevědomí, zuby nehty se brání tomu  by mohl být prozrazen, až se tomu nakonec poddá. U Damona jsem si stále musel představovat jeho kritizovaný výkon v Talentovaném panu Ripleym (Minghella, 1999) a nemastnost neslanost, s jakou působila. Jak však působí člověk  vlastně nemá ujasněno  on sám chce, a který najde smysl v tom  někomu slouží? Colinova postava nedostane však prostoru rozehrát tklivé psychodrama, o tom  mu kdo v dětství vyvedl, a končí bez dovětku, nepochopena a nepochopitelná. Zejména koncem, kdy se rozluštění dramatu odehraje jen v několika momentech, Scorsese varuje a ukazuje, kde končí fikce filmového světa a jak lehce se může film proměnit v reálný zážitek, když divákovi odebereme hollywoodský rohypnol v podobě happy endu. Podobně jako záblesk v taxikářově zrcátku.¨

Skrytá identita

Závěrem nelze nezmínit další fascinující postavu, seržanta Dignama. Zhostil se jí, pro mě nečekaně, Mark Wahlberg a od začátku ji velmi jasně profiluje jako nekompromisního a ironického nadřízeného a jako jediný projde filmem nezměněn a dostojí svému předsevzetí. Wahlberg svou postavu buduje hereckou vůlí, ze začátku působí mírně komicky, brzy však přesvědčí diváka o tom  Dignam jako jediný ví, na které straně mandaly stojí, a čeká jeho návrat. Scorsese má zase další bod na svém neposkvrněném plášti  tak dál.

Skrytá identita (The Departed, 2006)
Režie a produkce: Martin Scorsese
Produkce: Brad Grey, Graham King, Brad Pitt
Scénář: William Monahan
Kamera: Michael Ballhaus
Hudba: Howard Shore
Hrají: Leonardo DiCaprio (Billy Costigan), Matt Damon (Colin Sullivan), Jack Nicholson (Frank Costello), Martin Sheen (Oliver Queenan), Marc Wahlberg (Dignam), Alec Baldwin (Ellerby) a další.
Warner Bros., 151 min.