Spiklenec žen

Volver Pedra Almodóvara

Španělsko je pro Pedra Almodóvara vším a dnes již nikdo neočekává  by se tento vedle Luise Buñuela světově nejuznávanější španělský režisér vymanil z pout é jej pevně svazují s rodnou zemí. Natočil v ní všech svých dosavadních šestnáct filmů, z nichž každý pro Almodóvara představuje v určitém smyslu cestu k odkrývání různých rovin jeho rozporuplného a zároveň velice silného vztahu k tomuto prostředí a ke svým vlastním kořenům. To platí měrou dvojnásobnou i pro jeho nejmladší snímek Volver (2006), v němž opět a tentokrát takřka výhradně vládnou ženy – Almodóvar se tak po dvou spíše „mužských“ filmech (Špatná výchova, 2004 a Mluv s ní, 2002) vrací ke svým oblíbeným ženským hrdinkám i k oblíbeným herečkám. Tou je nyní kromě Penélope Cruz především Carmen Maura ž se pod Almodóvarovu režijní taktovku vrací po sedmnácti letech é uplynuly od jejich posledního společného natáčení.

Španělské slovo „volver“ znamená v překladu návrat, navrácení se. Avšak návrat vždy nemusí naznačovat pouze cestu zpět. Volver totiž opustil mnohé z extrémů, příznačných pro režisérovy starší snímky, a ustoupil od dříve typické okázalé, třeskuté bizarnosti směrem ke zdrženlivějšímu, střízlivějšímu ladění, aniž by ovšem pozbyl Almodóvarův charakteristický důvtip a vynalézavost. I přes určité formální i tematické usměrnění nepopírá Almodóvar sám sebe a svou osobitou poetiku. I Volver hýří (ačkoli snad poněkud tlumenějšími) barvami, i do něj pronikla všudypřítomná Almodóvarova červená (rudá písmena i rudá krev), a jako předešlé filmy osciluje Volver mezi různými žánry – tato dle ambivalentního podtitulu dramatická komedie ve skutečnosti zasahuje daleko hlouběji do žánrového spektra a má stejně blízko ke komedii, k tragédii, ale zejména k melodramatu. Humorné i dramatické scény (a obdobně i realistické a nadpřirozené elementy děje) spolu koexistují v těsném sousedství se zvláštní, divákem snadno akceptovatelnou samozřejmostí.

Volver Podobně rozmanitý je i samotný příběh: hojnost motivů, jimž je ve Volveru věnována pozornost (smrt, nemoc, cizoložství, incest...), koncentruje Almodóvar do překvapivě jednolité, ryze komorní narativní linie á nám zprostředkovává hlavní, obecnější téma filmu – svérázný kolorit španělského kraje La Mancha a povahu jeho obyvatel(ek)  si je Almodóvar pamatuje z mládí že Volver je návratem k ženám a do dětství. Snad v žádném ze svých předchozích snímků neklade takový důraz na vykreslení místních zvyklostí a obyčejů a na evokaci melodického jazyka a rázovitého přízvuku (ono rozmarné zvučné „rrrr“).

Celý příběh je bezmála hermeticky uzavřen do rodinného kruhu pěti žen tří generací. Raimunda (Penélope Cruz) í dcera Paula a sestra Sole (Lola Dueñas)  – živá či mrtvá? – matka Irene (Carmen Maura) a blízká sousedka Agustina (Blanca Portillo) tvoří energický matriarchát, zocelený nepříliš šťastnými, vzájemně si podobnými životy. I přesto jsou to extrovertní, sebevědomé ženy, oplývající především v případě Penélope Cruz jiskřivou spontaneitou a rázovitostí nadnesených, poněkud patetických gest a výrazné, zveličené mimiky. Cruzová je pragmatická a rezolutní, křehká a zranitelná zároveň. Její Raimunda v sobě má zuřivou výbušnost i utajovanou bezradnost a téměř dětskou senzibilitu, když z krajního rozhořčení přechází v bezmocný pláč. Je pokračováním prototypu ženy  byla v 50. letech za vlády italského neorealismu Sophie Loren či Anna Magnani (tu Almodóvar jedním filmovým „návratem“ dokonce výslovně připomene), a později také sama Carmen Maura  á je ztělesněním mateřství, přirozené síly a krásy.

Volver Kompaktní příběh filmu se odvíjí pouze v rodinném kruhu okolo Raimundy a zůstává oddělen od vnějšího okolí. Almódovar ctí rodinná tajemství a soustředí se pouze na ně, aniž by se snažil rozvádět jakékoli vedlejší narativní linie é se samy často takřka podbízejí. Rodina je zde soudržným světem pro sebe, do něhož patří i Agustina, reprezentující sousedskou solidaritu a spřízněnost, ochotu podat pomocnou ruku. Přestože je narativ omezován těmito relativně úzkými mantinely, není ve své podstatě čistě lineární. Nerozbíhá se do šířky, ale spíše do hloubky, postupně pojímá stále větší časové rozmezí díky připomínkám minulosti, díky znovu se vracejícím situacím, až získá cyklický, spirálovitě se opakující charakter. Almódovar vyostřuje každou jednotlivou dramatickou situaci až na samou hranici propasti sentimentu a kýče, ale jeho místy nebezpečné balancování nakonec vždy vyústí do výsledné rovnováhy.

Volver není nostalgickou aluzí na idylické časy dětství, ale temperamentní, svěží poctou rodnému kraji, tamním ženám (v neposlední řadě také Almodóvarově matce) a podle samotného režiséra navíc i dvěma klasickým hollywoodským filmům – snímku Mildred Pierce (1945) Michaela Curtize ému v mnohém blíží dějovou zápletkou, a konečně také hravé bizarnosti Jezinek a Bezinek (1944) Franka Capry. Jen více podobných návratů do míst, kde jsme milovali život...

Volver (Volver, Španělsko 2006)
Scénář a režie: Pedro Almodóvar
Kamera: Jose Luis Alcaine
Hudba: Alberto Iglesias
Střih: José Salcedo
Hrají: Penélope Cruz (Raimonda), Lola Dueñas (Sole), Blanca Portillo (Agustina), Carmen Maura (Irene), Yohana Cobo (Paula) a další.
H.C.E./Falcon, 120 min.
Hana Stuchlíková