Australské depresivum

Proposition Johna Hillcoata

Bratři Burnsovi trápí jedno městečko v australském vnitrozemí – jsou zloději, vrazi, pro které konec 19. století není časem pro budování lepšího světa, nýbrž přežíváním na zcela bohem opuštěné bývalé trestanecké kolonii. Kapitánu Stanleymu se podaří dva z nich zadržet a ví, kde se nejstarší a nejnebezpečnější Arthur skrývá, na jeho dopadení však nepoužije zákon – nýbrž jednoho z bratrů. Charlie má na vybranou – buď zastřelí Arthura a získá s nejmladším Mikem svobodu, nebo Mikea nechá kapitán popravit.

Proposition není filmem, v němž bychom mohli hovořit o klasické dualitě dobra a zla, hrdiny a anti-hrdiny, přesto se kontrastnosti nevyhýbá – vždyť už jen samotný úvod proti sobě staví melodickou titulkovou sekvenci a hned v zápětí ji vystřídá brutální přestřelka. Tato akční scéna neplní však zcela funkci expozice, nedostává se nám informací – vidíme pouze jakési muže a prostitutky. Muže propocené a s kolty v ušpiněných dlaních  nahé, vyděšené, posléze mrtvé. To  byla mezi nimi i blízká přítelkyně partnerky kapitána Stanleye (a smrtí přerušeno přátelství poté sehrálo nemalou roli), se dovídáme až později. Nevíme ani, proč služebníci zákona v domě svojí palbou uzavřeli ty tři muže, kdo jsou  provedli. Příběh nám je následně sice nepřímo (při kapitánově nabídce  nelze odmítnout) představí, stanou se pro nás padouchy, přesto jakákoliv bližší charakterizace chybí.

Proposition V Proposition totiž místo pro prezentaci jasných motivačních iniciál divákům není. Postavy o sobě téměř nehovoří. Pokud nějaké věty z jejich úst přece jen vyjdou, rozhodně nemají sdělovat žádná fakta, slova jsou pouhým přerušením všeobklopujícího ticha. Když se Martha (Emily Watson) snaž zjistit od svého manžela  jej trápí, kapitán (Ray Winstone) se nesvěřuje, na mluvení tady nemá nikdo chuť. Stejně tak Charlie Burns (Guy Pearce) svému bratru Arthurovi toho o sobě a Mikeovi mnoho neprozradí (o cíli své návštěvy přirozeně také). Film se tak pohybuje na rozhraní, kde dialog nehraje prakticky žádnou roli, určující jsou jen gesta a činy.

V repertoáru australského hudebníka Nick Cavea se velmi často objevují temné zhudebněné básně, právě tento odstín určuje i podobu i westernu, k němuž Cave napsal scénář. Ostře prozářené scenérie kontrastují s pochmurnou náladou postav é film divákům naservíruje nekompromisně v jejich depresi, bezvýchodnosti. Kapitánovi se podařilo chytnout dva zločince že o jeho strategii („pustím méně nebezpečné  se zbavil toho víc nebezpečného“) jeho nadřízení neví, tudíž se jeho boj rozšiřuje i do „vlastních řad“ é jej mají za neschopného a nechápou, proč nechce předat rozzuřenému davu nejmladšího Mikea Burnse. My, informovaní diváci, víme  tak učinit nemůže kvůli dohodě s Charliem, a byť se nám jeho nabídka může zdát jakkoliv zatuchlá vydíráním  nám sympatické  drží slovo a nechce podpořit lynč. Na ten ale stejně dojde že i kapitán je jen člověk ý může ustát profesní prohru, ale zklamat svou ženu nedokáže. Temnost  nosí v sobě, ten strach  jeho boj je marný  jím může ohrozit manželku, se prodere napovrch ve vynikající scéně, v níž přijde domů a s pláčem se zkroutí do klína Marthy. Je to právě ono propojení maskulinní sebejistoty, drsnosti a pragmatičnosti se stavy, v nichž lze odhalit více než jen chvilkovou slabost (ba spíše nejistotu, strach nejen ze svých minulých a budoucích činů, ale vůbec ze své existence jako takové)  dělá z Proposition výjimečný snímek.

Proposition Režie Johna Hillcoata (proč to neříct) velmi prostý příběh upevnila nitěmi žánru westernu a byť se o Proposition hovoří jako o anti-westernu, de facto se vůči němu ničím výrazně nevymezuje. Hillcoat „pouze“ problematizuje (anti-)hrdinu, posouvá jej z akčního hrdinství do řecké tragédie, kdy jak Charlie, Arthur či kapitán Stanley spolu navzájem soupeří (a doslova každému z nich jde o život), přesto jsou spřízněni ještě jedním bojem – a tím je jejich předurčenost (z)být na písčité půdě, nehostinné, neposkytující jim naději na zlepšení. Těžko pak lze v případě Proposition definovat dobro a zlo, klasického hrdinu a padoucha. Všichni jako by měli důvod proč nejednat čistě, jde o pud sebezáchovy.

Hereckému obsazení vévodí především Ray Winstone, vedle něhož dokonce poněkud skomírá i Emily Watson ž je přeci jen tím jeho přístavem, stačí jí dívat se dost chápavě. Winstoneův kapitán v sobě dualitu mužské síly a strachu odráží nejpřesvědčivěji. Příjemným překvapením byl pro mne Guy Pearce ž ústřední postava v předcházejících Annaudově Dvou bratrech byla spíše etudou na zkoprnělost. Podstatnou zásluhu na hereckém vyznění má kamera a svícení é dodávají pouhému tichému dívání se do širé dály temnější podtón.

Hillcoat se nevyhýbá brutálnímu násilí é však rozhodně není samoúčelné. Proposition může částečně připomínat westerny Sergia Leoneho (Pearce v některých záběrech jako by byl Eastwoodovým druhým já), ale postrádá hravost a nadsázku. Nese v sobě potenciál výjimečného díla ž by mohlo oslovit širokou řadu diváků, ale svou atmosférou a komorností je jaksi předurčen k artovým projekcím. Na klasický western je v něm málo akce, klasických hrdinů a padouchů, místo toho příliš mnoho bezútěšného existencionálního pocitu.

Proposition (The Proposition, Austrálie – Velká Británie 2005)
Režie: John Hillcoat
Scénář: Nick Cave
Kamera: Benoît Delhomme
Hudba: Nick Cave, Warren Ellis
Střih: Jon Gregory, Ian Seymour
Hrají: Guy Pierce (Charlie Burns), Ray Winstone (kapitán Stanley), Emily Watson (Martha Stanley), Danny Huston (Arthur Burns), John Hurt (Jellon Lamb) a další.
HCE, 104 min.
Lukáš Gregor