Tsai Ming-liang

Tsai Ming-liang Tsai Ming-liang přijel na letošní Febiofest představit svůj nový film Sbohem Dragon Inn ý byl promítnut zároveň s předcházejícím kratším filmem Ten most už tam není, a převzít cenu Kristián. Tsai Ming-liang patří ke generaci taiwanských filmařů, kteří začali natáčet své filmy počátkem 90. let, kdy se již ve světě etablovalo ponětí o malém filmovém zázraku nazývaném Taiwanský nový film. Tsai Ming-liang natočil šest dlouhohrajících filmů. První z nich, Rebelové neónového boha (1992) jsme mohli vidět na loňském Febiofestu, další filmy Vive l’Amour (1994), Řeka (1996), Díra (1998) a Kolik je tam hodin? (2001) byly uvedeny na festivalu v Karlových Varech v roce 2001. Naspal také několik scénářů, točil televizní a dokumentární filmy.
Rozhovor vznikl díky vřelé ochotě Tsai Ming-lianga k rozmluvě v pondělí 26. ledna. Na dvě dodatečné otázky odpověděl po tiskové konferenci v pátek, kde rovněž byly pořízeny fotografie.

Tvůrci z období Taiwanského nového filmu spolu často spolupracovali. Jak je to s vaší generací? Spolupracujete?

Ne. Generace Hou Hsiao-hsiena, generace 80. let hodně spolupracovala, ale v dnešní každý pracuje sám.

Myslíte si  existuje vzájemný vliv mezi vašimi filmy a novými čínskými filmy?

Nevím  mám nějaký vliv na jiného režiséra. Nepřemýšlím nad tím  se vzájemně s někým ovlivňuji.

Proč je pro Vás důležité mít v každém filmu podobné nebo dokonce stejné herce?

Protože mám svoje herce moc rád. Chci s nimi stále pracovat. Jde možná o to  chci svým dílem vyjádřit osobní, autorské pocity, a proto není pro mne důležité tak často měnit herce.

Inspirují vás vlastní herci?

V poslední době jsou mé filmy předem určeny pro určité herce. Když něco píši, tak si již představuji v dané roli nějakého konkrétního herce. Vzhled herců se vlivem času mění a protože se jedná o stejné tváře, pocit změny je čistější a jasnější. To mne odrazuje od toho  měnil herce za jiné. Například, když jde o změnu různých tváří, divák získává pocit  to je jen změna tváře. Ale pokud to je změna jedné a též tváře způsobené časem  to změna času a života.

Do dvaceti let jste vyrůstal v Malajsii, ale všechny vaše filmy se odehrávají na Taiwanu. Nechtěl jste někdy natočit něco inspirované vaším dětstvím a mládím stráveným v Malajsii?

Nemám zájem natočit mnoho filmů. Moje téma je převážně současnost. Ale současnost má často nějaké spojení s minulostí. Nemám zatím konkrétní plán  něco natočím nebo ne. Nepřemýšlím o tom, o budoucnosti. Je mi to vzdálené.

Tsai Ming-liangPostavy vašich filmů někdy působí jakoby se chovaly dětsky? Je to jen dojem nebo záměr?

Nikdo nikdy neví  to vlastně znamená dospělost. A možná  až nám někdy bude třicet, tak se přesto budeme občas dětsky chovat.

Jaký vliv na vás měla evropská kinematografie?

Myslím  se mé filmy podobají evropským filmům. Zvláště těm z 60. a 70. let. Možná je to tím  v době, když jsem studoval na univerzitě, jsem se začal setkávat s takovými filmy. Předtím jsem se díval hlavně na americké filmy. Spíše tradičnější filmy. Evropské filmy z období po druhé světové válce mi náhle ukázaly nový možný pohled. Myslím si  mé filmy jsou jakoby pokračováním těchto evropských filmů. Pak jsem začal přemýšlet  znamená film kromě zábavy. Film totiž není jen předmětem konzumace. Film jako umění má svůj bytostný, původní charakter. Z evropských filmů jsem měl takový inspirativní pocit.

Často zmiňujete Truffautův film Nikdo mne nemá rád, jsou ještě jiné filmy nebo režiséři, kteří na vás měli vliv?

Například Fassbinder, Antonioni, Bresson. Je jich mnoho.

Máte nějaký konkrétní film ý vás ovlivnil?

Bressonova Muška. Fassbinderův film, na jehož název si již nevzpomenu. Je to o jedné staré paní á se zamiluje do mladého Maročana. (Pozn. red.: Jedná se o film Strach jíst duše)

A ze současnosti?

Kieślowski.

Jednou jste řekl  vaše tvorba je dialogem se sebou samým a cestou k sobě. Máte pocit  jste k sobě po šesti vašich filmech přiblížil?

Ano. Smích. Z hlediska buddhismu je to něco jako přemýšlení o tom  to znamená život, o významu života.

Tsai Ming-liang


rozmlouvali J. Tichý, R. Schönberg
foto J. Kalvoda