Jimmy versus Tommy

Nad jedním filmovým remakem

Při hodnocení remaku bývá vždy trochu problematické vymanit svůj soud o filmu ze stínu jeho předchůdce. Vždy překvapí  film ý sám o sobě kvalitativně obstojí, najednou nabývá v kontextu s originálem jiný odstín. Subjektivní dojem plný emocí je vržen do desiluzivní objektivity. Čočka se zaostří a veškeré nedostatky é byly přehlíženy, se neúměrně zvětší. Začněme tedy tím  by mělo následovat až na konci, tedy  film francouzského režiséra Audiarda Tlukot mého srdce se zastavil (2005) není filmem nezajímavým nebo vyloženě špatným, ale že úrovně své americké předlohy Prsty (1978) nedosáhl. Stanovit měřítko  je lepší či horší  samozřejmě diskutabilní, přesto se pokusme srovnat oba filmy a najít rozdíly é jeden z nich povyšuje do síně slávy.

Do příběhu o synovi newyorského mafiána ý je vnitřně puzen ke kariéře pianisty a zároveň otcem přemlouván  pro něj vymáhal dluhy, promítl americký režisér James Toback své vlastní pocity. Koncem 70. let po nezdařené přípravě nákladnějšího historického snímku (o sufražetce Victorii Woodhullové) mu bylo nabídnuto dvacet natáčecích dní a rozpočet milión dolarů na jeden menší film. Toback napsal scénář jen za několik dní a do role angažoval Roberta De Nira. Ten po několika týdnech odstoupil a Jimmym Angelellim se stal definitivně Harvey Keitel. Keitel vtáhl postavu rozpolceného Jimmyho Angelelliho do ještě temnějších hlubin, než sám režisér zamýšlel, a vytvořil tak možná jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Je znát  film vznikl za pochodu, našlapán atmosférou newyorského bludiště, dobou doznívajících 70. let a Keitlovým herectvím pohybujícím se na hraně šílenství. Měl šanci se stát podobnou legendou jako Scorseseho Špinavé ulice (1973) nebo Rafelsonovy Malé životní etudy (1970), přesto k tomu nedošlo a to zejména (dle slov režiséra) díky špatné distribuci. Film časem zapadl do kolonky „kultovní klasika“, tedy film pro všechny – jen ne pro slušné lidi. Tolik k historii.

Prsty Přibližně o třicet let později dostal zkušený francouzský režisér a scenárista Jacques Audiard od svého producenta Pascala Caucheteuxe (zodpovědného mj. za novou verzi Carpenterova Přepadení 13. okrsku) nabídku udělat remake filmu dle svého výběru. Audiard zvolil Prsty. Scenárista Tonino Benaquista začal původní příběh po čase nenávidět a Audiard se rozhodl k úplně opačnému přístupu než Toback. Atmosféra a emoce byly nahrazeny psychologizací a posunem k větší realističnosti. Francouzský karteziánský duch se na pozadí oidipovského komplexu pokusil dovysvětlovat hrdinovu rozpolcenost mezi svět dobra (mrtvá matka a snaha stát se pianistou) a zla (otec a povolání gangstera). To  Toback pravděpodobně sám prožíval a Keitel oživil svým herectvím, Audiard takto jen okomentoval. Náboj atmosféry zmizel, podobně jako když chceme  důkladně rozebraná mrtvola na pitevním stole po sešití obživla.

Audiard se dopustil několika omylů é vycházejí ze základního postoje: vtáhl Tobackův jinak příběhově nerealistický film do upachtěné snahy z něj udělat realistické drama. Každá postava je do určité míry zosobněním svého prostředí. Francouzský hlavní hrdina Tom již není ambiciózním umělcem ý si – ponoukán otcem – hraje na gangstera, nýbrž agresivním podvodníčkem ý si hraje na pianistu. New York 70. let, místo plné stylových gangsterů, byl nahrazen všednodenním předměstím současné Paříže, plným chamtivých lapků. Jedním z nich je i hlavní hrdina. Audiardovi z této pozice nezbývá než svého hrdinu zlidšťovat a přibližovat divákovi. A jelikož na rozdíl od Jimmyho nemá Tom úroveň, styl a nadhled  režisérovou snahou jej během děje vylepšovat a nakonec i napravovat. Jimmy toto nemá zapotřebí a takto drastické zásahy jsou zbytečné. Tom se musí oženit a stát se slušným člověkem, Jimmy může skončit jako rozervaný umělec.

Tlukot mého srdce se zastavil Tyto rozdíly však můžeme postřehnout již v úvodních sekvencích obou filmů. S Keitelovou postavou Jimmyho se setkáváme u piána, když zahlédne svou femme fatale, „realitní agent“ Tom ž se živí tím  vyhání bezdomovce z nemovitostí k prodeji, se představuje s pytlem krys ý jde naklást nepohodlným nájemníkům do domu. Jimmy je tedy znázorněn jako umělec ého stahuje do tenat zločinu jen neutěšená situace v rodině, naopak Tom si dráhu „legálního“ zločince sám zvolil a to, k čemu jej vede otec  jen slabým odleskem jeho živnosti. Zatímco Jimmy potkává svou femme fatale v magických ulicích New Yorku (v podstatě se o ní nic moc nedozvíme), svádí Tom manželku svého kolegy a nakonec se ožení se svou učitelkou hudby. I závěrečná scéna pomsty doznala změkčení. Chtělo by se říci  vše zavání tím  si Audiard hraje na Tobacka, jinak řečeno Tom na Jimmyho.

Pod touto kritickou čočkou vystupuje na povrch možná i více věcí obecnějšího kontextu. V Evropě nového tisíciletí už není místo pro hrdiny. Mýtičtí hrdinové jako Belmondo a Delon mají to nejlepší za sebou a na scénu se derou jejich pouhé imitace postižené dobou á hrdinům bere jejich grácii. Nebezpečí řeky, do které Audiard vkročil  v tom  propast á zeje mezi 70. léty a současností, tkví v idealizaci jejich hrdinů. To, čeho hrdina musí dosáhnout (a co je také dle Audiardových slov hlavním tématem jeho tvorby)  povznést se nad svou dobu a existovat v ní podle svých přestav a pravidel. Vyprávění příběhu spočívá právě v tom  mu okolní svět vrací rány pro jeho vzpouru. 70. léta, zvláště pak v USA, přála svobodomyslnému stylu života a to je znát i na postavě Jimmyho. Tom se narodil ve špatné době a snaží se Jimmyho jen imitovat. Je odleskem slávy 70. let  musí přizpůsobovat na dnešní svět a prostor zbavený iluzí a fantazií ým je současná Paříž. Místo  se filmový hrdina Tom snažil najít způsob  udělat z reality mýtus, tedy hrdinský příběh, stává se jeho obětí. Od prvního záběru filmu je realitou již přemožen a je na cestě stát se slušným občanem Evropské unie, neb současnost chce všechny „hrdiny“ unifikovat a nabídnout jim „slušné žití“.

Prsty (Fingers, 1978) Scénář a režie: James Toback
Hudba a produkce: George Barrie
Kamera: Michael Chapman
Střih: Robert Lawrence
Hrají: Harvey Keitel (Jimmy), Tisa Farrow (Carol), Jim Brown (Deems), Michael Vincente Gazzo (Ben) a další.
89 min.
Tlukot mého srdce se zastavil (De battre mon coeur s´est arrêté, Francie, 2005)
Režie: Francois Audiard
Scénář: Francois Audiard, Tonino Benaquista
Produkce: Pascal Caucheteux
Kamera: Stephane Fantaine
Hudba: Alexandre Desplat
Střih: Juliette Welfling  
Hrají: Romain Duris (Tom), Niels Arestrup (Robert), Linh-Dan Pham (Miao-Lin), Emmanuelle Devos (Chris) a další.
107 min.