Poselství z hlubin

Žena ve vodě M. Night Shyamalana

Vysoký nájemní dům s bazénem na okraji Filadelfie. Cleveland Heep je správce ý se stará o pohodlí roztodivných nájemníků: hispánské rodiny, čínské studentky, indického intelektuála, amerického filmového kritika či malé komunity novodobých hipíků. Jednoho dne však běžný tok života naruší nečekaná návštěva: v Clevelandově pokoji se objeví tajemná dívka á o sobě tvrdí  je vodní víla…

Žena ve vodě je zfilmovanou pohádkou  M. Night Shyamalan vyprávěl před spaním svým dětem. Padá v ní těžká opona mezi fantazií a realitou – pohádkové postavy nejsou vymyšlené, ale skutečně existují mezi normálními lidmi. Shyamalan nás do filmu uvádí půvabnou animovanou sekvencí – jakýmsi „zasvěcením“ do jeho vlastního mýtu: pozemští lidé původně žili s podvodními bytostmi ve vzájemné harmonii, avšak po svém osamostatnění se uzavřeli sami do sebe, ztratili kontakt se skutečností a přestali rozumět svým životům. Podvodní stvoření znovu přicházejí lidem pomoci, avšak v jejich poslání jim brání další bytosti z „jiného“ světa.

Žena ve vodě Jakožto pohádka má Žena ve vodě svůj jasný morální apel ý by v jiném žánru působil strojeně a nefungoval by. Zde je navíc doplňován o humor ý byl vždy součástí Shyamalanových filmů, ale nikdy v takové míře. Postavy se dokáží zasmát sami sobě, druhým i vlastnímu příběhu. Hlavně filmový kritik zcizuje děj natolik  divák ví  je svědkem pouze radostné hry s vyprávěním. Na druhou stranu – pokud se dávný pohádkový příběh z Orientu stává v případě pensylvánského údržbáře realitou, proč bychom se sami nemohli ztotožnit s filmem ve vztahu k našim životům? A nebo jinak – proč bychom nemohli své životy číst jako film  příběh? Ostatně Shyamalanova vodní víla se jmenuje Story – Příběh. Každý tedy máme svoji nymfu, svůj Příběh, do kterého se můžeme kdykoli začíst.

Shyamalanova režie opět staví hlavně na hereckém projevu ý je motivací pro dlouhé (na Hollywood příliš), nepřerušované záběry. Paul Giamatti vykreslil typického shyamalanovského hrdinu: muže s bolestnou minulostí ý váhá přijmout svoji pravou roli v životě. Bob Balaban dokázal na miniaturní ploše kritikovy postavy vyjádřit směs škodolibosti, povýšenosti i opuštěnosti. Větší herecký prostor si pro sebe tentokrát vyhradil i sám režisér. Ovšem klíčovou pro celý film je účast Bryce Dallas Howardové á svou pouhou fyzickou přítomností a zvláštní asexuální krásou ztělesňuje fantastično bez speciálních efektů. Vůbec celý Shyamalanův režijní styl se mile staromilsky vyznačuje tradičními filmařskými postupy é nebezpečí a nadpřirozeno spíše naznačí, než aby ho bezezbytku zobrazily. Touha šokovat je nahrazena touhou s divákem komunikovat pomocí roztroušených stop – „znamení“ v shyamalanovském jazyce. Těmi je veden nejen hrdina, ale i sám divák – pokud tedy zanechá své předsudky před kinosálem.

Žena ve vodě (Lady in the Water, USA 2006)
Scénář a režie: M. Night Shyamalan
Kamera: Christopher Doyle
Hudba: James Newton Howard
Střih: Barbara Tulliver
Hrají: Paul Giamatti (Cleveland Heep), Bryce Dallas Howardová (Story), Jeffrey Wright (Mr. Dury), Bob Balaban (Mr. Farber), M. Night Shyamalan (Vick Ran) ad.
Warner Bros., 110 min.