Trouble with Bubble?

Bublina Stevena Soderbergha

Bublina Soderberghova Bublina je jakousi malou vlajkovou lodí (či spíše loďkou) nezvyklého experimentu americké produkční společnosti 2929 Entertainment. Má ji následovat ještě pět dalších nízkorozpočtových snímků, všechny v Soderberghově režii. Společné jim navíc má být použití moderních digitálních technologií High Definition a jejich takřka současné uvedení na plátně, v televizi i na DVD nosičích. Bublina je prvním filmem, u něhož je divákovi dopřána tato nebývalá svoboda výběru – provázeného, nutno dodat, značným a otevřeným nesouhlasem majitelů kin. Ve Spojených státech tedy nakonec společnost uvedla Bublinu pouze ve čtyřiatřiceti vlastních sálech. Ale nový způsob distribuce není to jediné  k tomuto drobnému nezávislému snímku může připoutat pozornost.

Soderbergh v Bublině zaznamenává několik dnů (či týdnů) v malém městečku Belpre na hranicích Ohia a Západní Virginie, kde je čas odměřován cestami do práce v místní továrně na panenky, pauzami na oběd a cigaretu, popřípadě cestami do druhé práce v jiné místní továrně. Jednotvárná, neosobní výroba stále stejných tuctových panenek je paralelou monotónního stereotypu šedivých, nudných dní. Do centra zájmu se tak vrací všední, „neučesaná“ skutečnost a s ní také řekněme neo-neorealistický tvůrčí přístup. Soderbergh natáčí v autentických lokacích města, s neherci z řad tamních obyvatel, pohybuje se v jejich přirozeném prostředí a v jejich vlastních domovech. S pomocí jednoduchých prostředků, bez formálních efektů a scénáristických kliček vypráví velmi prostý příběh o zvláštním  symbiotickém přátelství dvou osamělých zaměstnanců továrny – asi čtyřicetileté Marthy a mladíka Kyla é je pomalu narušováno od chvíle, kdy mezi ně přichází mladá svobodná matka Rose ž se s Kylem postupně a trochu ostýchavě začíná sbližovat. Je to příběh s minimem postav a jen minimální dějovou linkou, na jeho základě však Soderbergh především precizně vykresluje fádnost, neměnnost a izolovanost života v Belpre.

Bublina Téměř veškeré dění je hermeticky uzavřeno do stísněných interiérů – malého bytu, auta, velkých, ale stroji a krabicemi přeplněných výrobních místností. Kamera se vzdává pohybu a zůstává statická, nabízí strnulé, odlidštěné pohledy do prázdných továrních hal, tmavých pokojů a pustých ulic. Svým stálým odstupem a snad až lhostejnou odměřeností zdůrazňuje v dlouhých záběrech všeobecnou prázdnotu a bezútěšnost á ústí v pasivitu, dobrovolnou rezignaci a apatii. Její hráz nedokáže zcela protrhnout ani nečekaný – a jediný – dějový zvrat, jímž je Rosina násilná smrt. I po ní žijí (nebo přežívají?) všichni se stejnou jednotvárnou setrvačností jako dříve.

K autentickému vyznění filmu přispívá i bezmála úplná absence hudby, prostor dostávají hlavně reálné zvuky prostředí továrny. Výjimkou je několikrát využité kytarové intermezzo. To ale neslouží jako pomocná berlička k navození emocí, ale přináší s sebou naopak nezbytné odlehčení a jeho nediegetický původ odvrací nebezpečí přílišné naturalistické těžkopádnosti snímku.

Bublina není – pokud pomineme oblast distribuce – nijak dalekosáhle novátorským dílem. Nejsilnější je právě v pozvolné, neuspěchané a přesné evokaci onoho všednodenního rytmu ž ovládá celé městečko; i samotný kriminální motiv zde stojí poněkud v pozadí – nikdo ze zúčastněných si zločin snad ani plně neuvědomuje. Bublina nepochybně nevznikala s ambicemi na převratné filmové dílo a jako taková splňuje představu nezávislé, formálně kultivované filmové jednohubky bez přehnaného experimentování na výbornou.

Bublina (Bubble, USA 2005)
Režie: Steven Soderbergh
Scénář: Coleman Hough
Kamera: Steven Soderbergh pod pseudonymem Peter Andrews
Střih: Steven Soderbergh pod pseudonymem Mary Ann Bernard
Hudba: Robert Pollard
Hrají: Debbie Doebereiner (Martha), Dustin Ashley (Kyle), Misty Wilkins (Rose) ad. Palace Pictures, 90 min.
Hana Stuchlíková