Kubrickova Odysea

Kapitola 1: MILNÍKY (2.část)

V padesátých letech učinil Kubrick rozhodující krok k tomu  se stal filmařem. Trávil svůj volný čas (a vylepšoval si tak skromný příjem) hraním šachů v Marshall a Manhattan klubech i na Washington Square a vypracoval se tam na jednoho z nejlepších. Své strategické myšlení si například testoval výměnami šachovnic za soumraku: „Když soupeře donutíte  zvolil tu správnou stranu, získáte posléze místo u stolu ve stínu během dne a místo u stolu poblíž osvětlené fontány v průběhu noci.“ Takto se svěřil fyzikovi Jeremy Bernsteinovi ý ho navštívil při natáčení 2001. Tento vědec a též šachový nadšenec prohlásil  dokáže zvítězit v každé páté hře v řadě. Kubrick se nechal obloudit a vyzval ho ke hře. Hráli pak spolu v natáčecích pauzách při natáčení pětadvacet her, během nichž Bernstein Kubricka rozpovídal a vytáhl z něj cenné informace pro chystaný článek.

Kubrickova první šance natáčet film se zrodila díky setkání s bývalým spolužákem, Alexandrem Singerem (i z něho se později stal režisér). Singer pracoval jako úředník v March of Time (významná společnost natáčející filmové zpravodaje) a zjistil  zaměstnanci této firmy jsou schopni utratit 40 000 dolarů za film trvající pouhých osm devět minut. Spolu s Kubrickem se rozhodli natočit stejný typ filmu za desetinu oné sumy. Jejich první dokument byl o Walteru Cartierovi, boxeru střední váhy, s kterým už Kubrick dělal fotosérii pro Look, nazvanou Prizefighter. Výsledkem byl 35mm film, Day of the Fight. Hudbu k němu složil další přítel, Gerald Fried (pozdější spolupracovník na Kubrickových raných filmech a následně významný hollywoodský skladatel). Kubrick se snažil film prodat, ale bylo mu nabízeno méně, než kolik činila výrobní cena (3900 dolarů). Když společnost March of Time zkrachovala, koupila dokument firma RKO – za směšnou částku (o sto dolarů více, než stála výroba filmu), ale zároveň nabídla zálohu 1500 dolarů na druhý dokument – Flying Padre. Po násilí ve sportu dostal Kubrick šanci zabývat se dalším ze svých oblíbených témat – letectvím. Film se zaměřil na postavu kněze z Nového Mexika ý létal z jedné indiánské farnosti do druhé malým letadlem („piper cub“). Jelikož film pokryl své náklady, rozhodl se Kubrick roku 1953 režírovat svůj první hraný film a podal výpověď v Looku. Podporoval ho Joseph Burstyn, newyorský distributor a kinař ý patřil mezi první průkopníky art-kin v USA. Tou dobou bylo ve Státech takřka nemožné zhlédnout evropské či nezávislé snímky. Kubrick nashromáždil 9000 dolarů (půjčkami od rodiny či přátel, především od svého otce a strýce – Martina Pervelera). Pověřil napsáním scénáře jednoho ze svých přátel – básníků v Greenwich Village, Howarda Sacklera (později též autora The Great White Hope) a vydal se natáčet Fear and Desire do San Gabriel Mountains nedaleko Los Angeles. Kruté newyorské zimy totiž předem vylučovaly jakékoliv plenérové natáčení na východním pobřeží. Štáb byl tvořen třemi mexickými dělníky, kteří nosili vybavení, několika přáteli a jeho ženou Tobou. Kubrick byl režisérem, kameramanem i střihačem. Za pětadvacet dolarů na den pronajal kameru Mitchell íž vlastník ho naučil s ní zacházet. Ale výdaje za postsynchrony třikrát převýšily náklady na samotné natáčení, a film si posléze na sebe nedokázal vydělat.

Fear and DesireOdmítnut všemi velkými společnostmi, byl snímek nakonec distribuován Josephem Burstynem ý ho promítal v jednom ze svých newyorských kin (Guild Theatre). Fear and Desire však sklidil slušný kritický ohlas ž Kubricka povzbudilo k režii druhého filmu. Stejným způsobem financování poskládal 40 000 dolarů (především od svého příbuzného - Morrise Bousela, chemika z Bronxu). Killer´s Kiss byl natáčen roku 1954 v ulicích New Yorku, stříhán přes deset měsíců. Malou roli tanečnice si v něm zahrála Kubrickova druhá žena, Ruth Sobotka. Ačkoliv film utvrdil kritiky o kvalitě mladého tvůrce, ani tento snímek si na sebe nevydělal.

 Kubrick, Arriflexka a Killer´s Kiss Nový impuls Kubrickově kariéře dodalo setkání s Jamesem B. Harrisem. S ním se Alexander Singer znal ze společnosti Signal Corps, pro níž Harris natáčel instruktážní filmy pro korejskou válku. Tento syn majitele filmové a televizní distribuční firmy Flamingo Films se chtěl stát producentem a pátral po nadějném režisérovi. S Kubrickem se potkal díky jejich společnému příteli Singerovi. Po zhlédnutí Killer´s Kiss se rozhodl mu dát šanci. Oběma bylo dvacet šest let, když založili Harris-Kubrick Pictures. Roku 1956 společně produkovali The Killing. Ačkoliv si v distribuční společnosti United Artists byli vědomi Kubrickových schopností, s převzetím rozpočtu (který se vyšplhal až na 200 000 dolarů) souhlasili až po obdržení kompletního scénáře a pod podmínkou  ve filmu bude obsazen známý herec. Kubrickovu důvěru nakonec získal Sterling Hayden.

The Killing upoutal pozornost Dore Scharyové, vedoucí produkce v MGM á Kubricka s Harrisem vyzvala  si vybrali některou z látek, na něž mělo studio zakoupená práva. Kubrick napsal spolu s Calderem Willinghamem scénář podle knihy Stefana Zweiga,The Killing The Burning Secret, ale projekt ztroskotal poté  Scharyová společnost opustila. Po filmu Paths of Glory (1957), rovněž produkovaným Harrisem a natáčeným v Mnichově, ohlašovali několik projektů, pro něž napsali scénáře, ale nikdy nedošlo k jejich realizaci: The German Lieutenant (příběh Richarda Adama z druhé světové války), I stole 16 000 000 Dollars (autobiografie bývalého trezorového lupiče, Herberta Emersona Wilsona), The 7th Virginia Cavalry Raider (podrobné líčení osudů unionistického důstojníka během občanské války s Gregory Peckem zamýšleným pro hlavní roli). Ve stejnou dobu Kubrick rovněž strávil šest měsíců s Marlonem Brandem přípravou filmu One-Eyed Jacks, ale herec se nakonec rozhodl film režírovat sám.

Roku 1960 Kubricka požádal producent filmu Spartacus, Kirk Douglas (rovněž hvězda Paths of Glory)  nahradil Anthony Manna (po prvním natáčecím týdnu), s nímž měl závažné neshody (Mann stačil natočil úvodní sekvenci a scénu gladiátorského souboje). Jakkoliv pozoruhodného úspěchu Kubrick s tímto filmem dosáhl, Spartacus znamenal v jeho kariéře výjimku: nespolupracoval na scénáři (což jinak pravidelně činil), neměl kontrolu nad castingem, a tak se jednoduše musel přizpůsobit projektu ý sám neinicioval.

(pokračování příště)

Michel Ciment