Steven Spielberg – režisér pro třetí tisíciletí?

Filmový veterán Steven Spielberg patří – společně s Georgem Lucasem - mezi nejúspěšnější a nejmocnější režiséry Hollywoodu, kteří doslova nastartovali svou kariéru v 70. letech. Zatímco Lucas neustále těží z kultovní série Hvězdné války, Spielberg se dokázal obratně přizpůsobit dobovým požadavkům a díky správnému načasování se přesně trefit do diváckého vkusu. Některé filmy (Čelisti, Jurský park, Zachraňte vojína Ryana) zvedly nečekanou vlnu zájmu a oživily daný žánr. Nesčetné množství variací a plagiátů ými byl posléze zaplaven filmový trh  jen logickým důsledkem Spielbergova talentu chytře reagovat na aktuální potřeby Hollywoodu.

Bylo by však liché uvažovat o něm výhradně jako o brilantním taktikovi a obchodníkovi. Co do kvality produkce je Spielbergova filmografie překvapivě vyvážená, dokonce i slabší snímky (1942, Navždy, Amistad) se počítají jako propady spíše po stránce komerční než umělecké. Pravdou je  tyto neúspěchy jaksi vybočují z linie filmů é lze nazvat „typicky spielbergovské“. Jakákoliv stagnace bývá jen velmi dočasná a na rozdíl od některých souputníků, kteří započali svou kariéru v oslnivém tempu  posléze ztratili dech, se Spielberg i ve svých šedesáti letech stále řadí mezi komerčně spolehlivé a formálně novátorské tvůrce.

Minority Report Podobně jako Ridley Scott či Martin Scorsese patří i Steven Spielberg do linie režisérů, kteří si s postupem času vycizelovali svůj osobitý režijní styl. Spielberg navíc dokázal ustát i masivní nástup režisérů vzešlých z videoklipové a reklamní tvorby, přičemž divákům stále nabízí atraktivní, formálně vybroušenou podívanou. Oproti „naleštěným“, často hekticky uhánějícím snímkům, za kterými stojí tvůrci jako Michael Bay nebo Tony Scott, se Spielberg chová daleko opatrněji a ukázněněji. Vizuální stránka filmu nikdy není vybičována do stavu, kdy se rozchází s vyprávěním, kdy samoúčelně ční nad ostatními složkami díla. Patrně nejcitlivějším pojetím je drama Schindlerův seznam (1993), ve kterém se Spielbergovi podařilo důsledně rozvrhnout potenciál všech významových a stylových prvků, aniž by některý z nich působil nadmíru rušivě. Ne nadarmo se řadí Schindlerův seznam – co do formálního zpracování - mezi jeho nejkomplexnější filmy.

Jedním z důvodu, proč jsou Spielbergovy filmy neustále vyhledávány a neztrácejí nic ze své přitažlivosti  fakt  Spielberg zpracovává i naléhavá témata divácky vděčnou formou, ve které zůstává zakódována původní myšlenka. Příkladem je Mnichov (2005) ž funguje jako čistý thriller, ale zároveň s divákem komunikuje o principu terorismu, o morálních aspektech odvetné akce. Jedná se o řešení kompromisní a lehce podbízivé, na druhou stranu je tento přístup možná pronikavější a univerzálnější, než jednostranně zacílený výkřik. Na první pohled ryze žánrový snímek Válka světů (2005) obsahuje konflikt ý plyne paralelně s hlavní zápletkou. Je jím v podstatě rodinné drama, vztah otce k dětem – téma ve Spielbergově filmografii zpracované nesčetněkrát. Naneštěstí v kontextu a charakteru příběhu nedopadá pointování této linie vždy nejideálnějším způsobem. Spielbergovo důsledné trvání na veskrze optimistickém a doslovném završení způsobuje šrámy na filmu jako celku, navíc působí téměř nelogickým dojmem. Zatímco ve struktuře sci-fi Válka světů lze poetiku závěru přičíst lehce béčkovému ladění snímku, v Minority Report (2002) se problematický doslov bezmála zpronevěřuje zásadám žánru a předchozímu vývoji vyprávění. Ještě problematičtější je závěrečná třetina filmu A.I. Umělá inteligence (2001) á se doslova rozpadá a nastavuje tři možná východiska. Režisér se snaží zavděčit co nejširšímu spektru diváků ž jen potvrzuje autorovu nejistotu ohledně tónu a stylu vyprávění. Spielbergovy problémy s důstojným završením děje jsou všeobecně známé a často diskutované. V jeho novější tvorbě – od Schindlerova seznamu ý chápu jako určitý mezník – se tyto nedostatky ukazují jako fatální. Spielberg už nechce natáčet výhradně zábavné filmy  stále častěji sahá i po vážných tématech vyžadujících citlivou interpretaci. V těchto dílech je nebezpečí degradace – způsobené nedůsledným nakládáním s výstavbou příběhu – daleko pravděpodobnější, než na poli čistě zábavné tvorby.

Mnichov Přesto jsou Spielbergovy filmy neustále populární a jméno „Spielberg“ zaručuje – díky řadě předchozích úspěchů – nezpochybnitelnou kvalitu filmového díla. Tento všestranný režisér navíc dokáže přilákat i běžného diváka, pro kterého se titulek „Directed by…“ stává přitažlivější a konkrétnější, než výčet populárních herců. Spielberg není pouze respektovaným režisérem, ale do jisté míry udává i dynamiku vývoje hollywoodské kinematografie. Díky svému renomé je hýčkaným tvůrcem ž „kroky vedle“ jsou vnímány s nadhledem a určitou dávkou tolerance. Jakoby se Spielberg ocitnul v situaci  prožíval Alfred Hitchcock. Hitchcockovi se omyly odpouštěly a přehlížely právě pro velikost a nadčasovost ostatních titulů. Ke Spielbergově cti lze prohlásit  jeho tvorba není v žádném případě žánrově a tématicky monotónní či předvídatelná. Každý z jeho filmů vyniká novým, unikátním přístupem, voleným přesně pro požadavky daného příběhu.

Zásluhu na všeobecném úspěchu Spielbergových filmů nese i kvalita neměnného filmového štábu – kameraman Janusz Kaminski, hudební skladatel John Williams, střihač Michael Kahn a jiní. Především po vizuální stránce jsou Spielbergovy filmy, zejména ty, na kterých spolupracoval s Januszem Kaminskim, přehlídkou toho nejlepšího  na poli současné hollywoodské tvorby vzniká. S tím souvisí další důležitý aspekt ým je otázka řemesla. Spielberg dokonale ovládá filmovou řeč, má přesnou představu o tom  lze využít výrazové prostředky pro dosažení konkrétního cíle. Není však pouhým rutinérem, ale naopak. Snaží se hledat další cesty a úhly pohledu, v kině stokrát viděné, prožité situace ozvláštňuje novým způsobem. Spielberg s Kaminskim si libují ve složitě komponovaných záběrech, volí nestandardní pohledy kamery a velmi specificky pracují se světlem1, přičemž velká část formálních inovací výrazně ovlivnila vývoj v příslušném žánru – způsob snímání bojových scén ve válečném dramatu Zachraňte vojína Ryana (1998) atd. Více než kdy předtím se Spielbergovi podařilo spoluvytvářet styl ý následovně zadaptovala řada režisérů.

Spielberg se sice dostal do polohy tvůrce ý nemůže, resp. nechce své filmy opříst vlnou extrémní kontroverze, nicméně stále častěji nutí diváky zamyslet se, zvážit a přehodnotit možné ideové přesahy. Spielberg navazuje na nejlepší tradici hollywoodské zábavné tvorby a zároveň se pokouší vydat za horizont svých zkušeností - Schindlerův seznam, Mnichov… Jeho kroky jsou prozatím spíše nesmělé, občas přešlapuje na místě, jindy se kvůli obavám z neúspěchu vrací zpět, ale rozhodně se před námi rýsuje vcelku zajímavá proměna zdatného režiséra. Spieleberg pravděpodobně nikdy nenatočí dílo ryze nekonvenční (Věčný svit neposkvrněné mysli), či půvabně spontánní a formálně uvolněné (Ztraceno v překladu). Musím však přiznat  bych si ho za takový pokus vážil zase o něco víc.

Pozn.:

  1. Detailnější rozbor - Masner, Lukáš Spielberg – Kaminski/nástin vizuálního stylu. Cinepur 2006, č. 46
Lukáš Masner