Zlatý věk Hollywoodu

Ať se to někomu líbí, nebo ne – americká kinematografie je dnes nejlepší na světě a může za to vděčit především Hollywoodu. I když o sobě dávají nezávislí po určitém tápání z konce 90. let znovu vědět, nemohou konkurovat síle velkých studií – nejen ekonomicky (to je samozřejmé a nikdo to ani nepředpokládá), ale i umělecky. Film je i přes dílčí výkyvy (úbytek diváků kin díky pirátství a masivnímu rozšíření DVD) stále dobrým byznysem ý zůstává nejspolehlivější podmínkou pro tvůrčí rozvoj. Současný Hollywood tak vlastně potvrzuje sám sebe a celou svoji historii: funguje tradičně dál jako stroj, postavený podle starých principů (formální žánrová schémata schopná oslovit diváka), ale ve svých součástkách znovu obnovovaný tak  dosáhl lehkosti pohybu. V žádném jiném typu produkce dnes nenajdeme tolik protikladů: propadáky se střídají s masivními úspěchy, „malé“ filmy s blockbustery, zastaralé formy s futuristickými ambicemi, sériové odpadky se smělými autorskými vizemi. Ale takový byl Hollywood (skoro) vždycky.

Existuje „Hollywood“?

Co však toto slovo ým plýtváme i zde, znamená? „Hollywood“ je dnes více než kdy jindy pouze symbolickým, zastřešujícím označením pro ekonomicky soběstačnou americkou produkci á se soustřeďuje kolem velkých firem ž tradice sahá do 10. až 30. let minulého století, kdy se etablovaly na pozemcích blízko Los Angeles. Již dávno neplatí představy s Hollywoodem běžně spojované: vlastníky studií jsou nyní jiné firmy é však ponechaly původní název (tedy prodejní značku); výrobní fáze neprobíhá pouze v Kalifornii, ba naopak; a hlavně – počet firem é fungují na stejných výrobních principech a podílejí se na vzniku konkrétního filmu  mnohem více.

Miami Vice (rež. Michael Mann) Právě posledně jmenovaný fakt je určujícím rysem dnešního Hollywoodu. Výroba jednoho filmu podle hollywoodských standardů je natolik finančně nákladná  producenti jsou nuceni k vzájemné kooperaci. Na celovečerním projektu se sejde klidně kolem čtyř a více produkčních společností. To má dvojí následek: téměř vymizel starý způsob výroby, kdy si studia pečlivě hlídala svůj izolovaně vznikající projekt ý pařil pouze každému z nich (Lucasova společnost s Hvězdnými válkami je dnes výjimkou), a dále se tím značně rozšířil počet menších koproducentů. Kromě tradičních molochů typu Warner Bros., Paramount či Universal své peníze do filmů investuje množství různých subjektů: od firem zaměřených na informační technologie nebo širší showbyznys, přes samostatné podniky jednotlivých režisérů až po bývalá malá studia, spojená s nezávislou produkcí. Jedny z nejvíce lukrativních filmů nejen pro americký trh dnes vychází z továrny New Line Cinema či Miramaxu.

Hollywoodská produkce by se tak dala kromě nezbytné ekonomické soběstačnosti charakterizovat ještě absencí jakéhokoli vymezování. Zatímco americká nezávislá či evropská produkce se vždy vymezuje (finančně, ideologicky, formálně), hollywoodská produkce se nevymezuje. Prostě je. A funguje. Vytváří hodnoty, vůči kterým se vymezují ostatní. I proto je pro nás důležitá.

Experiment díky konvenci

Ekonomická návratnost představuje pro producenta nebezpečnou látku, se kterou musí nakládat značně obezřetně. Každý producent je dobrodruh. A dobrý je ten ý vydělá. Špatný producent neexistuje – protože neumí, končí (proto v našem systému, postaveném na opačné ideologii totální nenávratnosti, nemůžeme o producentech seriózně hovořit). Producentovo dobrodružství a profesní riziko spočívá ve schopnosti sjednotit v rámci filmu dvě protikladné tendence: ke konvenčnímu opakování a naopak k invenčnímu nápadu. S nimi jde jako s nožem na krku do souboje. Výrazné vychýlení na jednu či druhou stranu znamená konec. Jak nudné klišé, tak naprostý úlet vyhání diváky z kin. Hollywoodské filmy jsou právě proto tak zajímavé  v nich funguje toto napětí při zachování celkové vyrovnanosti a ladnosti formy. Dobrý hollywoodský film je něco  známe, a zároveň něco  tu ještě nebylo. Stojí oběma nohama na zemi a přitom se vznáší ve vzduchu. A toto je cílem každého producenta. Proto je producent v Hollywoodu na prvním místě – proto  není považován jen za byznysmena, ale také za tvůrce. Být byznysmenem v kinematografii totiž znamená tvořit – jinak dobrodružství skončí zapečetěním studia (kolik takových případů známe!).

Žena ve vodě (rež. M. Night Shyamalan) S konkrétní, konečnou vizí á vznikne na plátně, však nepřichází producent ý „pouze“ ručí za výsledek, ale režisér. Ne náhodou však špička současných hollywoodských režisérů (Eastwood, Spielberg, Mann, Shyamalan) je zároveň producenty. Tato praxe, založená už v klasickém období Lubitschem, Hawksem či Hitchcockem  dokládá základní přístup Američanů k filmu ý je pro ně zbožím, zábavou i uměním zároveň. Soudit to by byla pošetilost a historická trapnost. Vždyť Hollywood je v tomto konzistentní jako málokterá jiná kinematografie. Naopak můžeme obdivovat stále nové technologické objevy é se v rukách hollywoodských kouzelníků proměňují z pouhé vědecké novinky a audiovizuální atrakce ve svébytný umělecký výraz. J. J. Abrams je Meliès dneška.

Umělci díky komerci

To  se film dynamicky rozvíjí právě za Atlantikem, není žádné překvapení. Přitom o Hollywoodu už dlouho platí  není největší kinematografií co do kvantity produkce, ale maximálně co do velikosti obratu. Proč ale stojí hollywoodský film minimálně za poznámku v kritickém časopise, není samozřejmě jeho účetnictví, ale to  z něho vychází. Zdánlivým paradoxem, nad kterým kroutí hlavou idealisté a vztekají se závistivci  fakt  z „továrny na sny“, této mašinérie na dolary, pravidelně už od jejího vzniku putují do světa filmy é nám ještě dnes dokážou zastavit krev v žilách. Můžeme mluvit o japonských minimalistech (Suwa, Kawase), francouzských auteurech (Desplechin, Garrel) či nezávislých buřičích (Ferrara, Gallo). Ale musíme k nim mžikem dodat hollywoodské žánrové umělce, pokud chceme zmapovat ohniska současného filmu. U nich je žánr nástrojem komunikace s divákem, skrze který tlumočí své vidění světa. Tato vize pak žánrová pravidla přirozeně přetváří, až k jejich zapomnění. U Andersona již nevnímáme komedii, u Shyamalana fantasy, u Manna thriller. To  zbývá  film a člověk.