Opojení rychlostí stroje i života

V zajetí rychlosti Rogera Donaldsona

Skutečné životní příběhy nejrůznějších snílků rozličných druhů a věkových kategorií, kteří svůj sen sledují navzdory všem překážkám i protivenstvím a kteří posléze dojdou zasloužené odměny, se těší trvalé oblibě a to zdaleka nejen u diváků. Vždyť zpravidla nabízejí silný příběh jako výzvu pro scenáristy a ve velké většině i výraznou hereckou příležitost.

V případě snímku V zajetí rychlosti byla tato příležitost nabídnuta osobnosti z nejimpozantnějších – Anthonymu Hopkinsovi – a ten ji využil skutečně beze zbytku. Stejně tak zkušený australský režisér Roger Donaldson využil potenciál ý příběh stárnoucího motocyklového nadšence jménem Burt Munro nabízí. Tento muž se srdcem bojovníka a milovník rychlosti se skutečně v roce 1967 vydal ze svého rodného Nového Zélandu na vpravdě legendární cestu přes oceán  se ve Spojených státech kdesi v utažské poušti zúčastnil závodů rychlostních motocyklů. Rozhodl se tak po mnoha letech strávených úpravou staršího typu motocyklu Indian 1920, kdy bez jakékoliv cizí pomoci, ve své staré kůlně a za použití široké palety podomácku vyrobených součástek a nástrojů překonstruoval stárnoucí, ale stále výkonnou mašinu na vozidlo, schopné vyvinout rychlost až 200 mil v hodině. S tím se pak přeplavil několik tisíc kilometrů na americkou pevninu  tam započal svoji dobrodružnou cestu, zakončenou obrovským triumfem – pokořením rychlostního rekordu. Úspěch, vzhledem k jeho věku i věku jeho stroje neuvěřitelný ý přesto v dalších letech dokázal ještě několikrát zopakovat.

V zajetí rychlosti S režisérem Donaldsonem se Hopkins sešel již v roce 1984, kdy pod jeho vedením vytvořil v historickém dramatu Bounty roli kapitána Bligha, zarputile neústupného velitele lodi a muže pevných zásad ý zásadně neuhýbá z nastoupené cesty, ačkoliv všechny okolnosti naznačují  by ji měl raději rovnou vzdát. Již tenkrát v ní osvědčil svoje nebývalé herecké schopnosti, mezi něž patří i dokonalé využití typu robustně imponujícího hrdiny, působícího skutečně „heroicky“ v nejlepším smyslu toho slova. Burt Munro, hrdina Donaldsonova nejnovějšího snímku  de facto další variací tohoto typu ž je Hopkins ostatně téměř ztělesněním. Z drsného námořního důstojníka se pouze přeorientoval na jemnější strunu. Burt je obyčejný muž, nacházející se ve věku, kdy většina lidí své sny – pokud samozřejmě kdy nějaké měla – definitivně opouští. On však nikoliv. Ačkoliv mu jeho okolí, koneckonců i sama příroda (prostřednictvím rozličných fyzických problémů, spojených s nastupujícím stářím) dávají jasně na srozuměnou  by měl raději v zájmu svého zdraví od svých dalekosáhlých plánů upustit, Burt jedná podle svého. Film sleduje jeho snažení od finálních úprav stroje přes peripetie cesty za moře, kdy během putování z Los Angeles do Utahu zažívá nejrůznější setkání i komplikace, až po nečekaný triumf na závodech, kam ho zpočátku odmítli kvalifikovat. Každá z těchto etap tvoří jakoby samostatnou, ohraničenou pasáž, různící se v délce a částečně i v kvalitě. Úvodní „novozélandská“ etapa je přitom asi nejproblematičtější, trpí místy až povážlivou rozvleklostí a prakticky pouze síla a přitažlivost Hopkinsova herectví ji činí alespoň poněkud pozoru hodnou. To vše se však diametrálně změní v okamžiku hrdinova odjezdu za oceán, kdy se děj rychle rozběhne díky množství krátkých epizod, v nichž se seznamuje s realitou Ameriky šedesátých let a potkává nejrůznější typy městských i venkovských obyvatel. Tato část je zcela jistě divácky nejvděčnější i filmařsky nejzdařilejší. Obratně využívá klasických postupů žánru road movie a jednotlivé postavy, plnící úlohu Burtových partnerů, jsou dostatečně atraktivní, aniž by ovšem byli jejich protagonisté nuceni snižovat se ke karikaturám (režijní uměřenost a scénáristická soudnost se nejlépe uplatnily v epizodě setkání Burta s transvestitním recepčním hotýlku, kde se ubytoval).

V zajetí rychlosti Navíc už zde také dostává dostatečný prostor představitel hlavní role  mohl rozehrát charakter svého hrdiny v celé jeho šíři a využít všechny jím nabízené odstíny. Rejstřík podob, ve kterých Burta prezentuje  skutečně úctyhodný: od nestrojené upřímnosti a lehké naivity člověka z jiného světa, narážejícího poprvé v životě na nejrůznější nástrahy velkoměsta přes vyrovnaného, životem poučeného muže se svéráznou životní filozofií až po onu tvrdohlavou neústupnost energického chlapa, jdoucího si vytrvale za splněním svého snu. Hopkinsovi se tu opět po delším období é vzhledem k jeho hereckým možnostem a kvalitám lze nazvat určitou uměleckou stagnací, dostává důstojné příležitosti využít všech složek svého talentu i nevšedního osobního charismatu. Způsob jeho prezentace se v tomto případě šťastně potkává se scénáristickou předlohou: obě jsou vzácně vyvážené v kvalitě zpracování. Jen málo by stačilo  se postava obrátila v soustavu klišé a šarží. Scenárista a režisér v jedné osobě a potažmo i herec však dokázali udržet sentiment, v tomto typu příběhu nutně přítomný, v patřičných mezích, nadto ho vyvažují notnou dávkou humorného nadhledu, s nímž na svého hrdinu pohlížejí. I proto lze jeho příběh prožívat naplno, bez rušivých vjemů manipulace a banality.

V zajetí rychlosti nabízí vše  se od dobrého biografického snímku očekává: dostatečně nosný příběh, sympatického hlavního hrdinu, s nímž se lze sžít i ztotožnit, i náležitě živoucí, věrohodnou atmosféru. Avšak zdaleka se nejedná pouze o zábavný snímek o jednom nonkonformním důchodci. V druhém plánu lze číst nevtíravou úvahu o smyslu života, postavenou na poměrně jednoduchých poselstvích á však díky seriózní a důvěryhodné formě sdělení znovu nabývají na významnosti: že nezdávat své sny se vyplatí a že žít tak  byli pro svoje okolí i pro sebe samé skutečným přínosem, se opravdu dá jen „na plný plyn“.

V zajetí rychlosti (The World´s Fastest Indian, USA/Nový Zéland, 2005)
Režie a scénář: Roger Donaldson
Kamera: David Gribble
Hudba: J. Peter Robinson
Střih: John Gilbert
Hrají: Anthony Hopkins (Burt Munro), Aaron Murphy (Tom), Bruce Greenwood (Jerry), Diana Ladd (Ada) ad.
Palace Pictures, 127 min.
Kateřina Lachmanová