Nemožně kvalitní mise

Mission: Impossible III J.J. Abramse

Jedna věc se dnes již třídílné sérii filmů s označením Mission: Impossible upřít nedá. Ať už to byl Brian De Palma, John Woo a nebo do třetice J.J. Abrams, všichni tito režiséři vtiskli lukrativnímu trademarku „nemožné mise“ svůj vlastní režisérský rukopis a více než jasně se každý z tvůrců vůči předchozímu dílu navíc vymezil. Po třetím dílu se zdá být ale více než jasné  J.J. Abrams nejlépe pochopil podstatu nejen dobrodružství Ethana Hunta, správnou kombinaci všech prvků a složek é by měl film obsahovat, ale zároveň pronikl i do samé podstaty žánru špionážních, respektive akčních snímků. To  toto pochopení J.J. Abrams využívá v Mission: Impossible III, má ale poněkud subverzivní charakter.

Už v seriálu Alias ž tvůrcem Abrams je, důkladně prověřil žánrová pravidla „bondovek“ a zároveň nastolil onu žánrovou subverzivnost. S tímto seriálem má Mission: Impossible III společného více než by člověk na první pohled čekal. Abrams konstruuje svůj fiktivní svět v přesně zakotvené šabloně, zároveň ale vždy vnáší určitý zcizující prvek ý tento svět narušuje. V Alias tak máme propracovaný systém tajných organizací, agentů a konspirací, vidíme různé hi-tech přístroje, adrenalinové akční scény, tedy v zásadě typické prvky é tvoří kánon špionážního žánru, ale jsme nuceni přistoupit na ten fakt  hlavní hrdinkou, dvojitou agentkou  jedna americká studentka vysoké školy  její otec je také dvojitý agent jako ona a jako by toho nebylo dost, ukáže se  tajnou agentkou je nakonec i její matka (navíc domněle mrtvá). Dramatický seriál s prvky „soap-opery“ rozhodně není tak zcestná definice  by se mohlo zdát. Abramsovi se v podstatě povedl bravurní tah - přenesl žánrová klišé a zparodoval je takovým způsobem  si i přesto zachovávají dramatickou funkci. S třetím dobrodružstvím Ethana Hunta naložil velmi podobně (i když pro některé možná ne tak očividně).

Mission: Impossible III

Názory typu „film se bere velmi vážně“ jen potvrzují to  Abrams docílil toho  si vytyčil. Je si vědom vyčpělosti některých klišé, ale nevzdává se jich, naopak s nimi dále pracuje. Vezměme si kupříkladu to nejzjevnější klišé ž absence si ve filmu leckterý divák ani nevšimne. O co vlastně jde padouchům? Nevíme. Ve většině filmů jde o rakety, nervové plyny, atd. Předmět ý je středobodem příběhu, kolem něhož se příběh točí  tu odbyt jen jako „králičí packa“, tedy jedná se tu o klasický příklad hitchcockovského „McGuffinu“, věci á sice nastartuje zápletku, stále je někde v pozadí tušena, ale v celkové struktuře vyprávění nehraje klíčovou roli. Tím nám scenáristé nesdělují jen nepřímo ten fakt  vlastně pro příběh ani není důležité  „králičí packa“ ve skutečnosti je (stačí vědět  je to moc nebezpečné a zřejmě i smrtonosné), ale zároveň také po celou dobu v podstatě kontrolují diváckou pozornost a směřují ji k případnému závěrečnému odhalení (podobný efekt používá i Orson Welles v Občanu Kaneovi s „Poupětem“ nebo Tarantino v Pulp Fiction se záhadným kufrem). Abrams nepřímo demonstruje to  pro něj není důležité proč se něco děje, ale spíše jak se to děje. Mission: Impossible III je tedy především přehlídkou atrakcí, i když scénář je překvapivě komplexní a prakticky velmi logicky vystavěný. Akční scény tu nejsou tak nabubřele do sebe zahleděné a samoúčelné jako v případě druhého dílu, ale naopak každá z nich je pevně začleněna do příběhu a divák tak nemá pocit  kdyby se jedna z nich vystříhla, nic by se nestalo. Abrams není okázalý akční exhibicionista, ale spíše ukázněný „vypravěč akce“. Dovolí si sice několik zpomalených záběrů i rychlejší střih, ale stále si zachovává přehlednost, a to i v případech, kdy akční scénu štěpí ještě na mikropříběh, odehrávající se zároveň (útěk ve vrtulníku a zoufalá snaha odstranit bombu na jeho palubě).

Mission: Impossible III Diegeze Mission: Impossible III je konstruována zdánlivě ve velmi seriózním a vážném duchu, přesto ale nemáme šanci ponořit se do příběhu nikdy naplno. Abrams v malých náznacích stále dává najevo  sledujeme jenom film ž primárním účelem není ponořit se do nitra Ethana Hunta a zkoumat psychologické aspekty jeho duše, nýbrž nabídnout letní blockbuster se všemi jeho klady i zápory. Opět do filmu vkládá povážlivě mnoho zcizujících prvků a zároveň si sám ze sebe, potažmo z předchozích dílů a žánru obecně, utahuje. Postava Vinga Rhamese á á se spolu s Ethanem Huntem objevila ve všech třech dílech, si po jedné akci  napjatě sledovala, s úlevou vydechne  to Ethan Hunt dokázal, načež se nad tímto svým konstatováním sama podiví a dodá: „Věděl jsem  to zvládne.“ Ving Rhames tu nejen nepřímo odkazuje na předchozí dva díly, ve kterých to Ethan Hunt zatím pokaždé „zvládnul“, ale zároveň poukazuje na jasně vymezená pravidla žánru á nedovolují ani nic jiného.

Sympatickým tahem je i naprosto zřejmé přesunutí motivačního elementu hlavního hrdiny a práce s hlavním záporákem Owenem Davianem ému i na malém prostoru dokázal oscarový Philip Seymour Hoffman vtisknout punc opravdovosti a éterické démoničnosti. Namísto obligátní záchrany světa je tentokrát v sázce „pouze“ život manželky hlavního hrdiny. Celou dobu sice ve vzduchu visí hrozba „králičí packy“, ale pouze jako náznak něčeho důležitějšího v pozadí. „Králičí packa“ tu plní roli skoro až jakéhosi ospravedlnění před těmi ým se záchrana jednoho člověka může zdát jen titěrnou záležitostí. Konflikt tu není nastaven klasickým stylem Ethan Hunt versus záporák a jeho kumpáni, ale mnohem víc je jako klíčový do popředí stavěn prostý souboj muže proti muži. Klasické globální ohrožení je tu zredukováno na čistě osobní, intimní rovinu. Toho do velké míry dociluje Abrams „televizními“ detaily, prostředkem velmi typickým pro seriálovou tvorbu. Detaily tváří se tu objevují velmi často a jsou to právě ony é zintenzivňují pocit něčeho osobního mezi oběma protihráči. Potěší i netuctová charakterizace postavy Daviana a nekompromisnost, s jakou odolává donucovacím prostředkům svého protivníka. Po čase tu máme záporáka ý naprosto ignoruje hrdinský nátlak a místo toho  pokorně odevzdal informace, začne s ledovým klidem sám vyhrožovat hrdinovi.

Film také asi nejvěrněji zachycuje ducha seriálové předlohy á spočívala především v týmové práci (klasické schéma „ten umí to a ten zas tohle“). Zatímco první i druhý díl posadil postavu Ethana Hunta do více méně jasné polohy ranaře a solitéra, třetí díl přikládá týmu konečně daleko větší význam. Cruise sice stále okupuje plátno nejdéle, ale oproti předchozím dílům byla úloha vedlejších postav o něco posílena a dá se říct  tu částečně odpadla i „supermanovská“ charakterizace Ethana Hunta, schopného poradit si se vším bez cizí pomoci.

Do té doby pouze televizní režisér J.J. Abrams dokázal natočit prakticky bezchybnou akční podívanou á pulsuje akčním rytmem od začátku až dokonce a daří se jí to bez vážnějších klopýtnutí. Není natolik překombinovaná jako první díl (možná až na „trochu“ za vlasy přitažený závěr ž absurditu jsem ocenil/pochopil až napodruhé), ani naivně sebestředná jako díl druhý. Co všechny tři díly spojuje je nadsázka. Ta je v tomto filmu ale velmi precizně vyvážená a jako by schovaná pod pláštěm „realismu“. Když si onu nadsázku člověk uvědomí, zjistí  závěr filmu vlastně ani nemohl vypadat jinak. Abrams v kontextu svojí dosavadní televizní tvorby nenatočil formálně ani obsahově nic překvapivého. Úvodní expozice filmu je takřka doslova zkopírovaná úvodní scéna z pilotního dílu seriálu Alias; interiéry chladně tónovaných kanceláří v agentuře připomenou tentýž seriál; lehce kýčovité zpomalené záběry, v seriálu obvykle umisťované na konci dílu, podbarvené tklivou hudbou, nechybí ani tady. Přesto ale v kontextu filmové tvorby s ohledem na frekventovaný žánr akčního filmu, potažmo filmu špionážního, natočil Abrams velmi originální příspěvek do této kategorie, působící neuvěřitelně energicky. Přenesení seriálové poetiky do filmu tentokrát zafungovalo na výbornou.

Mission: Impossible III (USA 2006)
Režie: J.J. Abrams
Scénář: J.J. Abrams, Roberto Orci, Alex Kurtzman
Kamera: Daniel Mindel
Hudba: Michael Giacchino
Střih: Maryann Brandon, Mary Jo Markey
Hrají: Tom Cruise (Ethan Hunt), Philip Seymour Hoffman (Owen Davian), Ving Rhames (Luther Stickell), Michelle Monaghan (Julia Meade), Jonathan Rhys Meyers (Declan Gormley), Maggie Q (Zhen Lei), Laurence Fishburne (Theodore Brassel) a další.
Bontonfilm, 126 min.
Štefan Titka