Lyrik westernu Anthony Mann

Mezi několik letošních červnových jubilantů patří také lyrický ikonograf amerického Západu Anthony Mann, od jehož narození uplynulo sto let. Přestože bývá jméno tohoto tvůrce spojováno výhradně se žánrem westernu, setkáme se v jeho filmografii také s jinými snímky, reprezentujícími zajímavou a u nás doposud málo probádanou tvorbu. K podnes víceméně neznámým dílům patří rovněž některé Mannovy westerny é jsou zastíněny především filmy s jeho klíčovým hercem – Jamesem Stewartem.

Mann začínal jako divadelní herec na Broadwayi, kde se brzy vypracoval na producenta a posléze také režiséra. Tato jeho činnost upoutala pozornost hollywoodského Davida O. Selznicka, u kterého pracuje jako hledač hereckých talentů. Dostává příležitost dohlížet na natáčení některých scén filmů Jih proti severu (1939) Victora Fleminga nebo Mrtvá a živá (1940) Alfreda Hitchcocka. V roce 1939 přichází do Paramountu, kde působí několik let jako asistent režie, např. u komedie z prostředí showbyznysu Sullivan's Travels (1941) Prestona Sturgese. U Paramountu debutuje také jako režisér krimi dramatem Dr. Broadway (1942).

Muž z Laramie V následujících letech pracuje pro další hollywoodská studia jako Universal, R.K.O nebo Metro-Godwyn-Mayer. Ve 40. letech natáčí filmy rozmanitých žánrů. Zejména se specializuje na muzikály zasazené do různých prostředí Moonlight in Havana (1942), Nobody's Darling (1943), My Best Gal (1944), Sing Your Way Home (1945) a The Bamboo Blonde (1946) a filmy noir natočené v B produkci Strange Impersonation (1946), Desperate (1947), Railroaded! (1947), T-Men (1947), Raw Deal (1948), Border Incident (1949) a Side Street (1950), odehrávající se převážně v prostředí gangsterů. Mezi další filmy kompletující Mannovu tvorbu můžeme zahrnout historicko-dobrodružný snímek z období francouzské revoluce Regin of Terror (1949), mysteriózní snímek Two O'Clock Courage (1945), psychologická dramata Strangers in the Night (1944) a The Great Flamarion (1945), politický thriller The Tall Target (1951) tlumočící atentát na Abrahama Lincolna, dobrodružný film z prostředí těžby ropy v oceánu Thunder Bay (1953), biografii o proslulém jazzovém hudebníkovi Příběh Glena Millera (1953), romanci s tématikou milostného trojúhelníku Serenáda (1956), venkovské melodrama God's Little Acre (1958), válečná dramata a akční filmy Strategic Air Command (1955), Men in War (1957) a Hrdinové z Tellemarku (1965) nebo historické snímky Cid (1961) a Pád říše římské (1964) či nedokončené špionážní drama o politických intrikách Dandy in Aspic (1967) é po Mannovi dokončil Laurence Harvey.

Odhalená stopa Proslulost si Anthony Mann získal zvláště lyrizujícími psychologickými westerny ž ústředním hrdinou je často unavený pistolník s pochybnou minulostí, hledající klid a místo v lidské společnosti. Status společenského vyvrhela mnohdy vyvrací dobrými skutky a bojem za právo a spravedlnost. Tento aspekt se vztahuje zejména k Mannově spolupráci s Jamesem Stewartem: Winchester '73 (1950) s tématem bratrské rivality transformující do prostředí Divokého Západu biblický příběh Kaina a Ábela, U řeky (1952) podávající obraz amerických osadníků, Odhalená stopa (1953) zobrazující později častou postavu osamělého lovce odměn, Vzdálená země (1954) zasazená do prostředí zlatokopů a Muž z Laramie (1955) pracující s prvky detektivky s námětem osobní msty hlavního hrdiny. K dalším podobám žánru v Mannově tvorbě patří psychologický snímek The Furies (1950), indiánský western Devil's Doorway (1951) rozvíjející na pozadí příběhu sociální tématiku, historický western o dobývání Ameriky The Last Frontier (1956), generační portrét pistolníků odrážející jejich zkušenosti v Šerifské hvězdě (1957), psychologizující obraz bývalého desperáta vyrovnávajícího se se svou minulostí v Muži ze Západu (1958) a Cimarron (1960), adaptace stejnojmenného románu Edny Ferberové. Pro mnohé westerny Anthonyho Manna je charakteristický, kromě specifického barvitého pojetí krajiny snímané na širokoúhlý formát, náznak revizionismu ý rozvedl později ve své tvorbě Sam Peckinpah.

Westerny ými si Mann získal největší oblibu u diváků i kritiky, umožnily tvůrci nejvíce rozvinout smysl a talent pro vyprávění. Jeho příběhy již nejsou typicky šablonovité jako u jiných představitelů žánru. Kontrast mezi narativní výstavbou a samotným vizuálním stylem probudil u pozdějších filmařů zájem o stylistickou strukturu westernu a potlačení doposud dominujícího příběhu. Na znovuobjevení čeká také ostatní Mannova tvorba á zůstává podnes pro dnešního diváka téměř neznámá.

Jan Švábenický