Kubrickova odysea

22. část – Kubrick a fantastično (2001: Vesmírná odysea)

Filmová poéma 2001 (tak bývá často charakterizována) je natolik propracovaná  se stala inspirací pro výjimečnou strukturalistickou filmovou analýzu (Dumont, Jean Paul a Monod, Jean: Le Foetus astral. Christian Bourgois, Paris 1970). Strana 318). Carolyn Geduld (Geduld, Carolyn: Filmguide to 2001: Space Odyssey. Indian University Press, 1973. Strana 88.) poukazuje na význam číslice čtyři ve vztahu k dílu: čtyři roky výroby, čtyři epizody, časové rozpětí čtyř milionů let, čtyři hrdinové (opice, vědec, počítač, kosmonaut), čtyři evoluce (lidská, strojová, mimozemská, vesmírná), čtyři skladatelé, čtyřstranný obdélník objevující se na plátně čtyřikrát. Pokud bychom v jejím pohledu pokračovali ještě dál, tak v každém ze čtyř dílů se znovu objevují ty stejné motivy dokazující kontinuitu lidské evoluce í trvání za hranicemi všech možných civilizací: Jídlo (opičí strava: zprvu bezmasá, posléze již nikoliv; doktor Floyd a jeho jídlo z automatu; Bowmanova a Poolova jídla na palubě Discovery; Bowmanovo poslední jídlo v pokoji Ludvíka XVI.); tělesná hygiena (opice zbavující se vzájemně vší; Floyd na záchodě bez gravitace; opalující se Poole; Bowman v koupelně Ludvíka XVI.); konflikt (opice bojující o vodu; skrytá rivalita mezi ruskými a americkými vědci; boj na život a na smrt mezi počítačem a kosmonauty; Bowmanův střet se sebou samým před jeho finální transformací).

Přechod do čtvrté dimenze je pro Davida Bowmana zároveň okamžikem konfrontace se všemi Kubrickovými postavami. Náhle zestárlý Bowman se setkává se svým dvojníkem (HAL měl rovněž počítačové dvojče), později s další ště starší formou sebe sama, ležící v posteli a ztěžka dýchající (a zde lze rozpoznat dvě z režisérových obsesí). Smrt muže je novým začátkem; a obrovské oči plodu rotujícího vesmírem představují stejně svírající pohled  je ten z první části filmu, kdy opice pozoruje měsíc, nebo ten na Goyova Obra, „jehož znepokojivé rysy jsou snem obklopeným hvězdami“, řečeno s Malrauxem.

Tak jako každá opravdová odysea je i 2001 cestou do vnějšího světa á se zároveň stává cestou sebe-objevování. Od objektivního se narativ postupně mění v subjektivní, proniknutím do paměti HALa 9000 se Bowman ujímá expedice do labyrintu vlastního podvědomí. Vesmírná loď Discovery ho nasměruje k rozkrytí vlastního osudu. A pokud se Kubrickův film odvolává na Homérovy mýty ž evokuje název filmu (boj mezi navigátorem Bowmanem – literárně bow man neboli lučištník, stejně jako Odyseus – a počítačem – kyklopem ého porazí díky své vychytralosti), symbolizuje tím po vzoru řeckého eposu vnitřní prozkoumávání, expedici do vnitra sebe sama.

Ale ambice a serióznost filmu 2001 by neměly zakrýt jeho neodmyslitelný humor, aspekt ý byl málokdy zmiňován (mnohem zřetelnější je v tomto směru The Shining, kde performance Jacka Nicholsona připomíná kousavou vitalitu Petera Sellerse (Lolita) či George C. Scotta (Dr Strangelove). V impozantní úvodní scéně, kde uprostřed rozlehlé pusté krajiny leopard útočí na skupinu opic a poté v noci hlídá mrtvolu zebry, se postupně objevuje ironický podtext (blízký Swiftovu) ý – ač situovaný v tom nejdávnějším prehistorickém období – dokázal nabídnout vcelku úplné shrnutí evoluce humanity. Nedávalo by žádný smysl, kdyby Kubrick sledoval ty miliony let a přitom oddělil vznik života a původ druhů od objevování vesmíru. Po jednotlivých stupíncích vedoucích od opice k člověku (signalizovaných zatmívačkami do černé) jsme svědky vývoje střetu slabého se silným, organizace soupeřících skupin, teritoriální řád a pátrání po potravě. V hotelu Hilton na oběžné dráze i na palubě Discovery je člověk nahlížen se stejně sardonickou nestranností: výměna banalit, zastaralé zdvořilostní způsoby, prázdné řečnění, vzájemné podezírání, posedávání v hale a la hotely Howarda Johnsona, fotky – suvenýry pořizované průzkumníky Měsíce, komické „Happy Birthday“ zpívané ze vzdálenosti tisíců mil rodiči hrdými na svého potomka – kosmonauta, otec ý již neví  má mluvit na svou malou holčičku, vtipy kolem jídla a bezgravitačních záchodů. Fantastický pokrok technologický nebyl doplněn vývojem morálním a emočním a tato nerovnost se zdá být největší právě mezi těmito muži žijícími v chladném osamění a světem ý stvořili. Brilantní nápad s použitím „Na krásném modrém Dunaji“ nejenže evokuje hudbu sfér s rozkošně optimistickým humorem, ale přidává i špetku typické kubrickovské nostalgie po časech, kdy melodie Johanna Strausse kolébaly prostopášníky na palubě velkého kola ve vídeňském Prátru.

HAL 9000Takto můžeme vidět sérii spojnic ými Kubrick činí opice rovnými s člověkem a  člověka se strojem  lépe podkopal sebeuspokojení svého publika. Pokud se v jeho předchozím filmu Dr Strangelove stal hrozivým robotem ovládaným podmíněnými reflexy, zde se stroj stává člověkem - příliš lidským - ý dychtí sloužit a přeje si dominovat zároveň, neschopen rozpoznat střet mezi pravdou a lží. HAL 9000 řídící cestu k Jupiteru ý zasvěcený do cíle naplánovaného vědci  dojemný, podivně asexuální tvor s měkkým, lichotnickým hlasem (původně měl mít ženský hlas a jméno Athéna á – možná si někdo vybavíte – byla zrozena přímo z mozku Jupitera), příznivce šachů (jak jinak) ž konec je spojen s přetržením tenké nitky, na níž visel úspěch expedice. V 2001 se rovněž objevila chyba v systému a způsobila pohromu. Až na to  tentokrát je závratný volný pád časem a prostorem předehrou k znovuzrození. A je to HAL, kdo nese zodpovědnost, stroj, nikoliv člověk. Ten stroj ý se vzbouřil proti misi, podlehl úzkosti a strachu ze smrti, mstil se těm, kteří mu přestali důvěřovat a nakonec se utopil v zločinném šílenství. HALova smrt – lobotomie provedená Bowmanem na HALových myšlenkových obvodech  jednou z nejsilnějších scén é kdy Kubrick natočil - s HALovým naléháním „Bojím se, Dave. Opouští mě má mysl. Cítím to. Opouští mě má mysl – o tom není pochyb.“, posléze s nostalgickou písničkou z HALova mládí „Daisy, Daisy, give me your answer do…“, přičemž se jeho hlas pomalu ztrácí, stávaje se přitom hlubším a hlubším, až nakonec končí v nekonečném smrtelném chrčení. Udržováním dokonalé vyváženosti mezi obojím, Kubrick zabraňuje tomu  skrytý humor oslabil emoci  způsobuje smrtelná agonie počítače. Paradoxně, HAL je jedinou opravdovou postavou ve filmu  íž úzkost a schizofrenii lze srovnat s těmi ými trpí Kubrickovy filmové charaktery. Pokud jde o kosmonauty, ti jsou vězni na své lodi, pod dohledem vševědoucího HALova „oka“, a dokonce i v otevřeném kosmu je lze brát za polapené, tak jako Bowmana ý zjistí  zůstal vně Discovery. Poté  se probije zpět dovnitř, začne pracovat na svém osvobození od HALovy represivní nadvlády a sám pak zamíří vstříc vlastnímu osudu.

Jak jsme již viděli, tento osud kulminuje v znovuzrození plodu, obroda á byla předznamenávána již dřívějším „porodem“, kdy Bowman „vytlačil“ sám sebe z vesmíru do modulu, stejně jako jeho dramatickým průjezdem hvězdnou bránou s jejími erotickými a genitálními vizemi. V podstatě je 2001 plný sexuální imaginace – uterinní, ovulační i falické. Film metamorfóz, oplodnění a zrození, 2001: Vesmírná odysea končí autoreprodukcí. Je možné tento závěr interpretovat tak  to učinil Jacques Goimard (Goimard, Jacques: Fiction (magazine). 1968/11): jako další spodobnění oidipovského dramatu: v takovém případě by monolit nebyl pouze symbolem Boha, ale rovněž znakem autority obecně, potažmo otce ého syn touží zabít  zaujal jeho místo. Starý muž umírá a po něm nastupuje astrální plod – tak jako v primitivních společnostech musí být vladař zabit  jeho následovníkovi bylo umožněno vystoupat na trůn. V kosmickém měřítku 2001 alegorizuje rodinné drama é vždy Kubricka fascinovalo a které tvoří základ jeho dosud posledního filmu The Shining.

(pokračování příště)

Přeložil Vítek Peřina

Michel Ciment