Filosofie zla

aneb anatomie moderního hororu

I. Vlivy

Horor je pravděpodobně nejvyhraněnějším žánrem vůbec. Má své specifické diváctvo a je základním zdrojem a pilířem béčkové produkce. Jeho kvalita klesá a stoupá od filmů é se stávají kultovními a nebo obecně uznávanými pilíři kinematografie až po nekonečné série ž kvalita s narůstajícími ciframi klesá pod bod mrazu.
Horor  každý žánr, má za sebou velmi bohatou a také pohnutou historii. Několikrát se v dějinách filmu objevila škola nebo vlna autorů, kteří v dané dekádě vyplodili desítky filmů a potom zapadli. Přežili jen někteří a jejich jména jsou dodnes omílána v každé knize o historii filmu. Ale při každém výběru toho „nejlepšího“ do encyklopedie odpadne spousta přebytečného materiálu a ten nenávratně mizí do kobek času a zapomnění. Vzniká tím prostor pro filmové archeology, kteří se neváhají pustit do hledání zapomenutých pokladů odsouzených tendenční kritikou. Sláva jim! (1)

V podobné situaci jsme i dnes, v roce 1996 se Wes Craven probral z dlouhotrvající noční můry a natočil Vřískot. Film ý oživil tradici slasher-hororů v Americe započatou Halloweenem (John Carpenter, 1978) a v Evropě italskými giallo horory (2). Následovala exploze napodobenin a pokračování á trvá až dodnes. Horor však v 90.letech pokračuje všemi směry é historie tomuto žánru dala. Vracejí se staří matadoři, dělají se remaky klasických hororů a samozřejmě se i objevují noví nadějní autoři. Horor prorůstá do jiných žánrů, dostává novou podobu díky digitálním trikům, zároveň pokračuje v tradici béček é nás neúnavně zaplavují.
Shrnuto a podtrženo, tento článek by se chtěl pokusit udělat systematickou (ač trochu obecnou) sondu do útrob moderního hororu (3). K čemuž je nutno se zmínit o hororu klasickém a závěrem toto vše aplikovat na horor současný (4) ý nás momentálně obklopuje v kinech.

Jak to všechno začalo (aneb hrůza pro důchodce)

The Wolf ManV roce 1941 natočil režisér George Waggner film The Wolf Man ý je považován za konec zlaté éry monster. Období 30 let se zasloužilo o stvoření monster pro horor doslova archetypálních. Dalo by se říct  z této tradice vycházejí autoři až dodnes. Další postup ý toto období dalo modernímu hororu, jsou pokračování sérií, dnes jednoduše označována čísly, ale v 30.letech využívaná spíše pro wrestlingová klání pod názvy Frankentein Meets Wolf Man (r.Roy William Neill, 1942) nebo k rodinným přírůstkům The Son of Frankenstein (r.Rowland V.Lee, 1939) nebo The Son of Dracula (r.Robert Siodmak, 1943). Toto období je obecně považováno za úpadkové  však otázkou na kolik nekompromisně selektivní kritika byla spravedlivá a kompetentní.

NosferatuSamozřejmě nelze zapomenout na 20.léta v Německu v rytmu expresionismu. Jeho vliv na moderní horor je sice nemalý, ale ne tak zjevný a přímý jako vliv amerického gotického hororu 30.let. Přímý vliv má expresionismus vlastně jenom na samotný americký gotický horor. V podstatě jediný, kdo plynule navázal na expresionismus byl Werner Herzog filmem Nosferatu (Nosferatu, Phantom der Nacht, 1979).
Hororové filmy 20.a 30.let by si zasloužily rozhodně více prostoru, ale po pravdě řečeno nemají s moderním hororem příliš společného ve srovnání se školami a směry é následovaly bezprostředně po nich. Posuňme se tedy chirurgickým řezem dál a nechme spát stará černobílá monstra pod víky rakví.

Nový recept

Horor 40.a 50.let patřil opět Americe. Historie se tu začíná větvit do několika linií V roce 1942 vyhradilo studio RKO malou tvůrčí skupinu pro výrobu hororů. Vedl ji Val Lewton, producent ý se stal otcem a ideologem nového směru. V krátkém období realizoval se svým týmem 11 filmů é jsou pro moderní horor naprosto zásadní. Nová monstra jako zombie nebo kočičí lidé, jsou méně výrazná jako monstra od Universalu, za to tajemnější a méně uchopitelná a pochopitelná, zlo už začíná být méně definovatelné. Důraz byl dáván na budování atmosféry zmaru a stísněnosti, na pečlivě připravované scénáře a vybíraná témata, svou roli sehrál i zájem o okultismus, lidové pověsti a legendy. Vzhledem k tomu  lewtonovská škola následuje bezprostředně po gotickém hororu, můžeme ještě mluvit o přímém vlivu expresionismu.
zombie z filmu I Walked with ZombieLewtonovská škola trvala pouhé 4 roky, ale měla dopad na mnoho filmařů  nepřímý (např.Martin Scorsese), tak velmi markantní. Zde jsou někteří, kteří se svým dílem na tento směr odvolávají.
George A.Romero byl inspirován filmem I Walked with Zombie (r.Jacques Tourneur, 1943) ý uvedl do hororového panteonu nové monstrum, a to zombie, skutečný fenomén pocházející z karibské oblasti. Satanistický film The Seventh Victim (r.Mark Robson, 1943) ovlivnil např.Romana Polańského a scénou ve sprše na něj odkazuje i Hitchcock v Psychu. O natáčení Cat People (r.Jacques Tourneur, 1942) pojednává film Město iluzí (The Bad and the Beautiful, r.Vincente Minnelli, 1952) a dalším zasaženým byl Paul Schrader ý natočil v roce 1982 remake kočičích lidí.
Cat People je film významný zejména proto  monstra (lidé schopní měnit se v šelmy) neukázal. Jedná se opět o exotickou legendu tentokrát z Afriky. Divák se bál toho co neviděl, hnacím motorem byl strach ze tmy a z nepoznaného. Práce se světlem a prostorem je i přes nízký rozpočet pověstná.
S Lewtonem spolupracovali režiséři jako Jacques Tourneur, Mark Robson nebo Robert Wise.

I Walked with Zombie, Cat People

Přišlo to odjinud

50. léta patří sci-fi hororu, zlo už není lidské  pro nás nepochopitelné a člověk s ním pouze může bojovat, pokusy o navázání přátelství končí usmažením laserem. Zlo nabývá formy nelidské, má jak podobu mimozemšťanů, tak různých gigantických brouků nebo zmutovaných příšer. S monstry se nedá domluvit a na řadu přicházejí zbraně nebo dokonce celá armáda. Tyto filmy odrážejí nejen politické ovzduší 50.let, ale navazují i na dávný motiv Fausta nebo barona Frankensteina, bezohledného vědce tvořícího zrůdy. Tvůrci zrůd jsou buď anonymní (někdo odhodí plechovku s radioaktivním spadem), nebo je stvoří nechtěně (vědci odhodí radioaktivní plechovku bez rozmyslu), nebo záměrně (vědci použijí radioaktivní plechovku pro stvoření zmutované chobotnice proti Rusům). Mutanti, radioaktivita, paprsky z vesmíru nebo genetické pokusy nahrazují hřbitovy a strašidelné hrady. Motivy jsou např.ufoni snažící se obsadit Zemi, gigantičtí brouci požírající lidi, mutanti, kteří páchají škody nebo netrpěliví vědci, kteří se neumí dočkat konce experimentu (nebo na něco zapomenou) a jsou změněni třeba v gigantickou mouchu. Lidstvo je konfrontováno s technikou a poznatky ým není schopno čelit, problém vzniká selháním lidského faktoru a končí pacifikací, kdy se lidský faktor spojí a uvede vše do pořádku. Dalším posunem k moderně jsou taktéž současné, někdy futuristické, jindy technokratické scenérie, ve kterých gotická temnota nemá místo.

sci-fi

Sci-fi a katastrofický horor se osudově podepsaly na člověku jménem John Carpenter. Ve věku čtyř let shlédl film It Came from Outer Space (r.Jack Arnold, 1953) a za třicet let na to natočil slavný horor Věc (The Thing, 1982) inspirovaný stejnojmenným filmem z roku 1951 (r.Chritian Nyby, Howard Hawks). Carpenter je vůbec autor ý se z šoku ý zažil jako čtyřletý, nevzpamatoval a ač aspiruje na titul největší (a jediný) hororový kovboj (5), Vesnice prokletých je jeho tvorba založena výhradně na hororech. Apokalyptické vize inspirované sci-fi horory, zlo je pro něj nepoznatelné a nepochopitelné  sám říká, stojí na straně lidí a nabízí jedinou možnost, zlo zničit. Carpenter je autorem mírně anachronickým ž jeho vrstevníci se zlem koketují a hledají ho ukryté v sobě v podvědomí (Argento, Craven, Cronenberg), on jej odmítá a tvrdě potírá jako westernový šerif. Filmy Princ temnot (Prince of Darkness, 1987), Jsou mezi námi (They Live!, 1988) nebo Vesnice prokletých (Village of the Damned, 1995) jsou přímými následovníky sci-fi hororů 50.let.
Mezi další nakažené patří např.Abel Ferrara ý po čtyřiceti letech přepracoval spíše politicky laděnou Invazi lupičů těl (Invasion of Body Snatchers, r.1956) do temného thrilleru s propracovanou inkubací vetřelců do lidských těl (např.hrachové lusky proměnil ve slizké kokony). Tim Burton vzdal poctu celému žánru parodií a zároveň poctou Mars útočí! (Mars Attacks!, 1996) a David Cronenberg natočil svéráznou adaptaci filmu The Fly (Moucha, r.Kurt Neumann, 1958) se stejnojmenným názvem Moucha. Podobně jako Ferrara přetlumočil příběh totální lidské transformace pro diváky moderních hororů.
Tradice monster z vesmíru pokračuje v nové podobě ve např.filmu Ridleyho Scotta Vetřelec (Alien, 1979) a téma invaze odjinud se neustále vrací.

Návrat ke starému receptu

Ještě nutno zmínit dvě studia tvořící koncem 50. a začátkem 60.let. A to britské studio HFP (Hammer Films Productions) a americké AIP (American International Pictures).

HFP s dvorním režisérem Terencem Fisherem oživilo staré hororové modly 30.let  byl baron Frankenstein nebo hrabě Dracula a vrátilo se ke klasickým literárním vzorům (např.gotickému románu). Natáčelo se výhradně v ateliéru ě v oparech mlhy a ve viktoriánských dekoracích. Vyprávění bylo podřízeno pravidlům 19.století a na konci vše náležitě racionálně vysvětleno. Ač byly filmy barevné, postupovaly věrně v tradici klasických gotických hororů, svým způsobem se jednalo o anachronismus a mohli bychom toto období klidně vynechat, ale zdání klame.

Peter Cushing byl dvorním hercem pro roli barona Frankensteina. Byl to cynický a bezohledný vědec ý pod vzhledem normálního člověka ukrýval mozek geniálního šílence. Monstrum se stalo pouze položkou na seznamu komparsistů a arogantní dandy po vzoru lorda Byrona přebírá otěže. Jmenujme alespoň některé filmy jako: The Curse of Frankenstein (r.Terence Fisher, 1957) nebo The Revenge of Frankenstein (r.Terence Fisher, 1958) Vliv gotického hororu tohoto typu nalezneme např. ve filmu Kena Russella Gothic

.

Petr Cushing

Druhým koněm ve hře byl Christopher Lee v roli sexuálního svůdce hraběte Draculy ému žádná žena neodolá. Tento prvek perverzní sexuality (sadistické prvky v motivech krve a vzrušení), vyvolaly samozřejmě vlnu nevole u cenzury, ale z druhé strany vlny obdivu zejména v jižanské evropské kinematografii á tento motiv využila k natáčení hororů s prvky soft-porna. V tomto oboru exceloval zejména Francouz Jean Rollin nebo Španěl Jesús Franco. Své přidal i milovník žen Roger Vadim filmem Et mourir de plaisir (Zemřít rozkoší, 1960). Za základní draculovský film (a hammerovský vůbec) je považován The Horror of Dracula (r.Terence Fisher, 1958)

Vliv této školy skvěle shrnuje Roman Polański ve filmu Ples Upírů (The Fearless Vampire Killers, 1967) ý je zároveň parodií.

Christopher Lee

Ve velmi podobném duchu klaustrofobické sevřenosti a ateliérů postupoval Roger Corman a AIP s dvorním hercem Vincentem Pricem. Během 5 let (1960-64) adaptoval celkem 7 povídek E.A.Poea a to: Zánik domu Usherů, Jáma a kyvadlo, Předčasný pohřeb, Strašidelný palác, Havran, Maska červené smrti a Legeina hrobka. Na tento směr se často odvolává Tim Burton, např.Ospalá díra (Sleepy Hollow, 1999) je opět další poctou nejen AIP, ale i HFP.

V šedesátých letech přestává produkce AIP a HFP stačit, horor se stává zábavou pro teenagery a filmy jako I Was A Teenage Frankentein (G.Fowler, 1957) vládnou kinům. S koncem šedesátých let se však vrací hrůza á lidi v kinech dříve děsila, vyrostla nová generace filmařů a ti převléknou starý horor do nových rubášů.

Závěrem

Tímto jsme více méně shrnuli vlivy historické, ke kterým se moderní horor částečně obrací jako k nostalgii a částečně z nich čerpá. Ač si moderní horor vytváří vlastní principy i postupy, neustále se k této historii obrací, když je mu nejhůř. Je to studnice témat á ještě není zdaleka vyčerpána (a i my bychom o ní mohli psát dále). Moderní horor má vlastní témata a posouvá žánr radikálně dále, nejen prostředky, ale i tématy.
V kostce bychom mohli říci  moderní horor začíná 70.lety é jsöu obdobím nejen formativním, ale i vrcholným, např.b-produkce je na vysoké úrovni a defacto se stává „áčkem“. Kinematografie 70.let hraje celkově na temnou strunu  to doba á patří autorům, zejména v Hollywoodu. Nový model slasher hororu o masových vrazích přebírá vlivy z italské kinematografie a dává americkému filmu nový směr. 80.léta jej promění v sériovou výrobu a horor v té době zažívá současně rozkvět v počtu hororů, zároveň i dekadenci právě díky tomuto narůstajícímu počtu že kvantita převyšuje kvalitu. Nový směr nabírá moderní horor koncem 80.let a období 90.let je polem neoraným, nesystematizovaným,plným různých vlivů a návazností a mělo by být naším cílem, ale o tom až příště.

________________

1. U nás takových lidí asi není mnoho že hororů je nedostatek, absence některých filmů znemožňuje seriózně a komplexně psát v podstatě o kterémkoliv údobí. Zároveň tyto nedostatky a neúmyslná filmová nedovzdělanost způsobují někdy komické, někdy i tragické soudy, kdy filmy končí v popelnicích dějin. Příkladem za všechny budiž potopení Polańského předposledního filmu Devátá brána (The Ninth Gate, 1999) od české kritiky.

2. Jejichž předními představiteli jsou Mario Bava, Lucio Fulci a samozřejme Dario Argento. Budeme se jim však věnovat až někdy příště.

3. K definici moderního hororu se dostaneme až příště, čili tady je malý zákusek. Vzniká koncem 60.let. Zásadní autoři, kteří se hororu věnují kontinuálně v celé své tvorbě jsou: R. Polański, G.A.Romero, T.Hooper, J.Carpenter, D.Cronenberg, W.Craven. Z Evropy již zmiňovaní Italové a dále Španělé nebo Francouzi. Samozřejmě jsou i desítky autorů, kteří se mu věnují jen příležitostně. Základní charakteristiky jsou: zlo má neforemnou podobu  často v nás, v našem okolí, v těch nejobyčejnějších věcech. Oproti hororům klasickým é často jenom naznačovaly nebo opisovaly a hrůzu tak navozovaly nepřímo, neznají moderní horory žádná tabu. Často jsou založeny výhradně na: zobrazení explicitního násilí (slasher horory – horory o masových vrazích jako např. Halloween, Pátek 13, Vřískot), lehce zvráceného sexu (nejmarkantněji evropské upírské filmy, ale tyto prvky jsou obsaženy i jinde, vlastně v kontextu moderního hororu úplně všude) a gore motivů („jen pro silné žaludky“ zobrazování nechutností při mučení nebo zabíjení, krev a vnitřnosti apod.). Paleta témat je široká, od psychicky narušených vrahů á la Psycho, kde zlo je konkrétní, po filmy satanistické, kde je zlo nehmatatelné a bere na sebe podobu jiných. Rozvíjí se třeba i okultní horor (Clive Barker) nebo sci-fi horor (David Cronenberg).

4. Současný horor je pouze označení pro aktuální období, ve kterém se momentálně moderní horor pohybuje, tudíž 90.léta a 21.století. Charakteristická je velká rozmanitost a návrat k tématům klasickému hororu (Coppola, Burton, Carpenter). V americkém filmu je zlomovým filmem Vřískot., dále pak za zmínku stojí deppovská trilogie (Ospalá díra, Devátá brána, Z pekla) á se vrací ke klasice žánru a samozřejmě v 90.letech se po nevyhraněných 80.letech na výsluní vracejí mistři jako John Carpenter, David Cronenberg nebo Wes Craven.

5. John Carpenter chce po celou svou kariéru natočit western, přiblížil se k němu snad nejvíce filmem Upíři (Vampires, 1999) a samozřejmě sérií i o Snakeu Plisskenovi Útěk z New Yorku a Utěk z L.A. Není náhodou  jeho režisérský vzor je režisér mnoha westernů Howard Hawks, ale více až příště…